Ceny vláda zastropovat umí. Tak ať zastropuje i teploty, rýpl si Bartoš do Macinky. Trefil se přímo do černého
Málokdy se opoziční ironie trefí tak přesně do rozporu, který si vládní kabinet sám pečlivě vyrobil.
Obsah článku
Ivan Bartoš nemusel sahat po složitých grafech ani citovat ekonomické studie. Stačilo mu vzít logiku vlády, která v dubnu zastropovala marže u benzínu a v červnu zmrazila cenu dálniční známky, a dotáhnout ji o jeden krok dál. Když umíte regulovat cenu nafty na litr, proč byste nezvládli zastropovat teplotu ve městech na 25 stupňů? Absurdní? Samozřejmě. Jenže právě v té absurditě se skrývá chirurgicky přesná diagnóza toho, jak současný kabinet zachází s pojmem „krizový zásah státu“.
Výsměch jako vládní strategie
Petr Macinka, místopředseda vlády a ministr zahraničí, si na 24. schůzi Sněmovny zvolil pozoruhodnou strategii. Když opoziční poslankyně otevřely téma připravenosti státu na vlny veder, reagoval větou „v létě je horko, v zimě je zima, v noci je tma“. Tečka. Žádná věcná odpověď, žádný plán. Jen výsměch zabalený do lidové moudrosti.
A právě tady se láme celý příběh. Macinka nepopřel, že vedra zabíjejí. Nepopřel, že osamělí senioři v rozpálených bytech potřebují pomoc. Nepopřel, že města nemají dost ochlazovacích míst. On celé téma shodil ze stolu jako nedůstojné pozornosti ministra. Jako by veřejné zdraví při čtyřicetistupňových tropech bylo jen rozmar přecitlivělých aktivistů.
Regulovat ano, ale jen to, co se hodí
Podívejme se na fakta, která Bartošovu ironii proměňují z bonmotu v politický rentgen. Vláda 2. dubna zavedla u čerpacích stanic regulaci marží na 2,50 Kč za litr, přičemž ministerstvo financí začalo denně určovat maximální ceny paliv. V dubnu připravila zákon pro operativní regulaci cen strategických komodit včetně elektřiny a plynu. A 29. června kabinet rozhodl o zmrazení dálniční známky. Chránit peněženky řidičů je priorita. Babička v přehřátém paneláku je „zelené divadlo“.
Tohle není kritika samotné regulace. Cenové zásahy v krizových momentech mohou dávat smysl. Problém je jinde: tatáž vláda, která s hrdostí oznamuje, jak chrání peněženky řidičů, se vysmívá i základní debatě o tom, jak chránit životy lidí při extrémním vedru. To je selektivní solidarita.
Piráti nemluvili o ledních medvědech
Průhledný manévr, který Macinka a spol. zkouší, stojí na jednom předpokladu: že opoziční návrhy byly abstraktní klimatický aktivismus odtržený od reality. Jenže pirátské poslankyně Eva Šrámková, Olga Richterová a Gabriela Svárovská na plénu mluvily o věcech, které jsou tak přízemní, až to bolí. Kontroly osamělých seniorů. Ochlazovací místnosti ve městech. Komunikace ministerstev při tropických nocích. Připravenost nemocnic. Varování pro školy a školky. Nic z toho není aktivismus.
Nic z toho nezní jako ideologický manifest. Zní to jako základní povinnost státu, který se o své občany stará. Nebo by se měl starat. Richterová Macinkova slova výslovně označila za skandální a je těžké jí v tom oponovat. Když ministr vlády reaguje na reálné zdravotní riziko bonmotem o tom, že v noci je tma, není to vtipné, je to alibismus povýšený na politický program.
Ironie jako nejpřesnější zbraň
Bartošův výrok o zastropování teplot na 25 stupňů je záměrně absurdní. Nikdo, včetně Bartoše, si nemyslí, že stát dokáže regulovat počasí. Ale právě ta zjevná nesmyslnost je pointou. Bartoš nevymyslel novou logiku. Vzal tu vládní a aplikoval ji důsledně. Pokud je zastropování marží u benzínu „odpovědné vládnutí“ a zmrazení ceny dálniční známky „ochrana občanů“, pak proč je zastropování teplot směšné? Protože stát nemůže ovlivnit počasí? Jistě. Ale může ovlivnit, jak se na vedra připraví. A přesně o tom Macinka odmítl mluvit.
Síla té ironie nespočívá v tom, že by Bartoš přeháněl vládní sklon k regulacím. On ho jen obrátil proti ministrovi, který si z jiné regulované reality dělal legraci. A tím odhalil něco, co je pro současný kabinet mnohem nepříjemnější než jakákoli opoziční interpelace: selektivní logiku krizových zásahů. Regulovat smíme tam, kde to přináší volební body. Tam, kde by to vyžadovalo přiznat, že klima je reálný problém, raději vtipkujeme.
Co z toho plyne pro českou politiku
Celý spor je v jádru o něčem hlubším než o Bartošovi a Macinkovi. Ukazuje, že dělicí čára v české politice nevede mezi zastánci trhu a zastánci státních zásahů. Vede mezi tím, co je politicky výhodné regulovat, a co je politicky výhodné ignorovat. Titíž lidé, kteří kulturně útočí na jakoukoli „zelenou regulaci“, neváhají sáhnout k tvrdé cenové regulaci paliv, zmrazit poplatky a budovat legislativní rámec pro další stropy. Žádný ideologický spor, čistý pragmatismus moci.
Bartoš to jednou větou vysvlékl donaha. A Macinka mu na to nedokázal odpovědět ničím lepším než tím, že v létě je horko.