Naivní je ten, kdo věří, že Babiš s Agrofertem nemá nic společného. Jen loni si nechal vyplatit gigantický bonus
Andrej Babiš byl v roce 2025 znovu přímým stoprocentním vlastníkem Agrofertu a nechal si vyplatit dividendu 4,25 miliardy korun po zdanění.
Obsah článku
Politická fikce má v Česku dlouhou tradici, ale málokdy se prezentuje s takovou drzostí jako příběh o tom, že premiér a miliardový holding spolu „nemají nic společného“. Roky jsme poslouchali, jak svěřenské fondy údajně oddělily Babiše od jeho impéria. Roky jsme sledovali právní kličky, mediální mlžení a rétorické úhybné manévry. A pak přišel rok 2025 a s ním fakta tak průhledná, že k jejich pochopení nepotřebujete právníka. Stačí umět číst.
Přímé vlastnictví, přímé peníze
Kdokoli ještě v roce 2024 tvrdil, že Babišův vztah k Agrofertu je „složitá právní otázka“, dostal v prosinci téhož roku facku od reality. 2. prosince 2024 Agrofert oznámil rozpuštění AB private trust I a návrat zhruba devadesáti procent akcií přímo Babišovi. V říjnu 2025 se vrátil i zbytek z druhého fondu. Od 15. října 2025 byl Andrej Babiš v obchodním rejstříku zapsán jako jediný akcionář Agrofertu. Žádný prostředník, žádný správce, žádná clona. Jen on a jeho holding. A právě v období od října do prosince 2025 mu Agrofert vyplatil dividendu pět miliard korun hrubého, po srážkové dani 4,25 miliardy. Plus dalších deset milionů navíc.
Kdo tomu říká „žádná souvislost“, ten buď neumí počítat, nebo si z nás dělá legraci.
Svěřenské fondy jako laciný trik
Pojďme si říct na rovinu, co celá léta znamenaly ony slavné svěřenské fondy. Nebyly to žádné sofistikované právní nástroje oddělující politika od jeho byznysu. Byly to kulisy. Nejvyšší správní soud to v roce 2025 potvrdil černé na bílém: svěřenský fond může být prostředkem nepřímého ovládání a Babiš si u Agrofertu zachoval možnost rozhodujícího vlivu. To není názor opozičního politika ani novinářská hypotéza. To je soudní výrok.
A přesto se celá hra opakuje. Po rozpuštění starých fondů Babiš v únoru 2026 založil nový RSVP Trust, do kterého akcie opět vložil. Tentokrát prý v režimu „nezávislé správy“. Pikantní detail? Podle analýzy SZIF statut fondu počítá s tím, že po Babišově odchodu z vlády nebo po jeho smrti přejde správa do „rodinného režimu“. Jinými slovy, nezávislost je dočasná fasáda s vestavěným vypínačem. Průhledný manévr, který funguje jen proto, že české instituce nemají vůli nebo nástroje ho prohlédnout.
Miliardová dividenda jako důkaz
Vraťme se k těm 4,25 miliardám, protože právě na nich celý příběh stojí a padá. Babiš sám tvrdí, že stát z transakce dostal 750 milionů na dani, jako by to byla obhajoba. Řečnická otázka: má nás uklidnit, že miliardář ve veřejné funkci si nechá vyplatit astronomickou dividendu z holdingu, který roky profitoval z veřejných zakázek a dotací, jen proto, že z ní odvedl daň? To je jako chválit lupiče, že po loupeži nechal spropitné.
Podstatné je něco jiného. V rozhodné době nebyl Babiš žádným vzdáleným beneficientem nějakého fondu. Byl jediným akcionářem. Rozhodnutí o výplatě dividendy muselo projít valnou hromadou, a tou valnou hromadou byl v tu chvíli on sám. Sám sobě schválil vyplacení miliard. Sám sobě je nechal poslat. A pak nám všem řekl, že s Agrofertem nemá nic společného.
Srovnatelný veřejně doložený případ jiného českého politika se nám nepodařilo dohledat. Jsme svědky něčeho bezprecedentního, a přesto se tváříme, jako by šlo o běžnou záležitost.
Systém, který selhává záměrně
Nabízí se otázka: proč to nikoho z odpovědných institucí nezajímá? Odpověď je jednoduchá a deprimující zároveň. Zajímá. Řešily to audity Evropské komise, české správní soudy, NSS, SZIF si nechal zpracovat právní analýzy. Jenže kompetence jsou roztříštěné tak důkladně, že se nikdy nesejdou v jednom místě s dostatečnou silou. Jiný orgán řeší oznámení, jiný dotace, jiný veřejné zakázky, jiný soudní přezkum. Český zákon o střetu zájmů nezakazuje členovi vlády vlastnit firmu. Zakazuje jen firmám napojeným na člena vlády čerpat dotace a účastnit se zadávacích řízení. Jenže i tato pravidla fungují jen tehdy, když je někdo ochotný je vymáhat.
Podle nás nejde o selhání systému. Jde o systém, který je navržený tak, aby selhal. Roztříštěnost kompetencí není chyba, je to pojistka pro ty, kdo mají dost peněz a právníků na to, aby se v ní ztratili.
Konec iluze
Debata o Babišově vztahu k Agrofertu se po roce 2025 zásadně proměnila. Už nejde o abstraktní spor o výklad svěřenských fondů, o právnické nuance ani o to, zda „nepřímý vliv“ znamená totéž co „vlastnictví“. Jde o přímé vlastnictví zapsané v rejstříku a o miliardy převedené na účet. Kdo i po tomhle věří, že Babiš s Agrofertem nemá nic společného, ten nevěří. Ten se jen rozhodl nedívat.