Experti? Nepotřebujeme, všechno víme nejlíp. Tak Babišova vláda zachází s nejlepšími odborníky státu
Třiapadesát odborníků odešlo naráz. Ne proto, že by je někdo vyhodil, ale proto, že je nikdo neposlouchal.
Obsah článku
Existuje zvláštní druh politické arogance, která se neprojevuje křikem ani výhrůžkami. Projevuje se tichem. Tím druhem ticha, kdy vám vláda formálně ponechá židli u stolu, ale nikdy se vás nezeptá na názor. A když ho přesto řeknete, nikdo neodpoví. Přesně takhle funguje Babišův kabinet ve vztahu k lidem, kteří rozumí věcem, jimž ministři rozumět nemohou, nechtějí, nebo se jim to nehodí. Třiapadesát členů vládních rad, výborů a pracovních skupin to 30. června 2026 pojmenovalo ve společném prohlášení: vláda rozhodla o převodu agend a zrušení odborného zázemí, aniž se s nimi bavila, aniž reflektovala jejich připomínky, aniž dodržela vlastní termíny pro odpovědi. A tak odešli. Všichni najednou.
Vzorec, ne nehoda
Bylo by pohodlné vidět v tom jednorázový spor. Skupinka uražených akademiků, kteří si zvykli na pohodlí poradních křesel a teď se jim nelíbí nové pořádky. Jenže tohle není epizoda. Je to metoda. V únoru 2026 vláda zrušila Národní ekonomickou radu vlády. Ministryně financí Schillerová to na tiskové konferenci vysvětlila s odzbrojující upřímností: kabinet prý má „celou řadu expertů“, se kterými spolupracuje jinde. Přeloženo z politického newspeaku: nepotřebujeme radu, která nám může říct něco nepohodlného, máme vlastní lidi, kteří nám řeknou to, co chceme slyšet.
V květnu a červnu pak přišel přesun agend z Úřadu vlády na ministerstva. Lidská práva, rovnost, menšiny, protidrogová politika, práva dětí, podpora lidí se zdravotním postižením. Formálně to vypadá jako reorganizace. Prakticky je to rozptýlení. Když expertní agendu roztrháte mezi pět resortů, žádný z nich ji nebude mít jako prioritu. A přesně o to jde.
Vláda neodmítá expertizu. Odmítá nezávislou expertizu.
Tady je klíčový rozdíl, který se snadno přehlédne. Babiš a jeho kabinet neříkají: odborníky nepotřebujeme. Říkají: potřebujeme jiné odborníky. Ty naše. Ty poslušné. Ty, kteří pochopili, že jejich role není korigovat politiku, ale potvrzovat ji.
Schillerová to v únoru řekla nahlas. Vládní FAQ k přesunům agend to říká diplomatičtěji: kapacity prý nezanikají, jen se přesouvají, strategické vedení zůstává. Rady formálně přežívají pod premiérem. Jenže rada bez expertů, kteří v ní chtějí sedět, je prázdná schránka. Fasáda domu, za kterou už nic nestojí.
Srovnejte si to s tím, co bylo předtím. Fialova vláda v roce 2022 NERV obnovila a veřejně deklarovala, že chce kritické pohledy zvenčí. V září 2025 sama bilancovala, že se šestnáct podkladů rady propsalo do reálných politik. Nemusíte Fialu milovat, abyste viděli ten kontrast. Jeden kabinet říká: poraďte nám, i když se nám to nebude líbit. Druhý říká: radit nám budou ti, které si vybereme sami.
Kdo za to zaplatí
Rezignující experti nejsou abstraktní jména v tabulce. Monika Šimůnková, Radek Hábl, Štěpán Jurajda, Nikola Taragoš. Lidé, kteří do poradních orgánů nosili zkušenost z terénu, z akademie, z neziskového sektoru. Rady, ve kterých seděli, nebyly dekorace. Rada pro rovnost žen a mužů tlačila témata jako definice znásilnění nebo financování sociálních služeb. Rada pro osoby se zdravotním postižením řešila příspěvky na péči, asistivní technologie, odstraňování bariér. Rada pro národnostní menšiny projednávala dotační programy a jazyková práva. Zpráva o stavu lidských práv v Česku vznikala s přímým využitím expertů z těchto orgánů.
Teď si představte, že tohle všechno běží dál, ale bez lidí, kteří tomu rozumějí. Nebo s lidmi, kteří rozumějí hlavně tomu, co si přeje premiér. Stát se nezastaví. Zákony se nepřestanou psát. Ale budou se psát hůř. S menším množstvím dat, s menší znalostí dopadů, s menší schopností zachytit škodu dřív, než se stane. Protidrogová politika se od července přesouvá na ministerstvo zdravotnictví a nový statut rady počítá s variantou, že funkce národního koordinátora nemusí být vůbec obsazena. To není optimalizace. To je vyprázdnění.
Stávka jako výstraha, kterou nikdo neslyšel
Začátkem června stávkovalo téměř šedesát zaměstnanců Úřadu vlády. Historicky poprvé. Odbory požadovaly okamžité zastavení přesunů a zahájení dialogu. Vláda dialog nezahájila. Přesuny nezastavila. Stávka byla jednodenní, symbolická, provozně omezená. Ale řekla něco zásadního: i lidé uvnitř státní správy cítí, že se tu neoptimalizuje, ale demoluje.
A přesně to je pointa celého příběhu. Nejde o to, že by Babišova vláda neměla odborníky. Ona je má. Má ty své. Ty, kteří nekomplikují. Ty, kteří neoponují. Ty, kteří chápou, že expertiza je v tomto kabinetu služba pánovi, ne služba veřejnosti. Kdo tohle nepochopí, může odejít. Třiapadesát jich právě odešlo.
Otázka nezní, jestli si to vláda může dovolit. Otázka zní, jestli si to může dovolit stát.