Výsměch. Jak jinak nazvat valorizaci důchodů sotva dvě stovky? Za to si důchodci nic nekoupí
Stát si zákonem vyrobil alibi, jak důchodcům přidat sedm korun denně a tvářit se, že splnil povinnost.
Obsah článku
Sedm korun na den. Tolik vychází z průběžného odhadu lednové valorizace 2027, která se podle aktuálních propočtů pohybuje kolem 220 až 240 korun měsíčně. Není to překlep, není to chyba v kalkulačce. Je to výsledek systému, který politici sami navrhli, sami odhlasovali a teď se za něj schovávají, jako by šlo o přírodní zákon. Jenže ono to přírodní zákon není. Je to politická volba zabalená do vzorce.
Automat jako dokonalé alibi
Říkat, že za nízkou valorizaci „může vzorec“, je průhledný manévr. Ano, zákon o důchodovém pojištění stanoví mechanismus: vezme se růst cen domácností důchodců, přidá se třetina růstu reálné mzdy, dopočítá se základní výměra na deset procent průměrného platu. Výsledek se předloží veřejnosti jako hotová věc. Jenže tentýž zákon obsahuje i pojistku, o které se kupodivu nemluví. Vláda může zvýšit procentní výměru tak, aby celkový růst u průměrného důchodu dosáhl až 2,7 procenta. Může, ale nemusí. A právě v tom „nemusí“ se skrývá celá podstata problému. Pokud kabinet nechá projet holé minimum a ukáže na paragraf, nebude to osud vzorce. Bude to vědomé rozhodnutí, že senioři za to nestojí.
Nejslabší leden za čtyři roky
Stačí se podívat na poslední tři řádné lednové valorizace. V lednu 2024 to bylo průměrně 360 korun. V lednu 2025 podobných 358 korun. A v lednu 2026 dokonce 668 korun. Odhad pro leden 2027? Dvě stovky s drobným přívažkem. Klesáme pod úroveň, která už sama o sobě nebyla žádná sláva. Řečnická otázka se nabízí: je tohle trajektorie státu, který tvrdí, že mu na důchodcích záleží, nebo státu, který si zvykl, že senioři stejně nemají kam jít?
Sedm korun a iluze ochrany
Převeďme si to do jazyka, kterému rozumí každý, kdo stojí u pokladny. Dvě stě dvacet korun měsíčně je zhruba sedm korun denně. Za sedm korun si v roce 2027 nekoupíte ani rohlík. Nekoupíte si půlku jogurtu. Nekoupíte si nic, co by vám dalo pocit, že vás stát chrání před zdražováním. Je to politická fikce ochrany životní úrovně. Formálně valorizace proběhla, statisticky se důchod zvýšil, a přitom se v reálném životě seniora nezměnilo vůbec nic. Navíc při takto nízké částce půjde téměř celé navýšení přes pevnou složku, takže jestli berete podprůměrný, nebo nadprůměrný důchod, dostanete prakticky totéž. Rovnost v bídě.
Podzim ukáže, jestli to vláda myslí vážně
Konečné číslo zatím nepadlo. Chybí červnová inflace, chybí finální mzdová data. Vláda musí valorizaci stanovit nařízením nejpozději do 30. září 2026. Do té doby existuje prostor. Prostor zvýšit procentní výměru nad holý automat. Prostor ukázat, že důchodová politika není jen laciný trik s paragrafem, ale skutečný závazek vůči lidem, kteří do systému desítky let přispívali. Otázka nestojí, jestli na to stát má. Otázka stojí, jestli chce. Kdo má datovou schránku, dostane oznámení elektronicky; kdo ne, musí si o papírové vyrozumění požádat sám. I to leccos vypovídá o tom, jak moc se systém snaží být k seniorům vstřícný.
Sedm korun denně není valorizace. Je to účtenka za to, jak málo si politická reprezentace cení lidí, kteří už nemají sílu protestovat.