SPD se vrací její silná slova jako bumerang. Že prezident smí odvolat vládu? Opozice jí teď slova připomíná
Málokomu se účelový výklad Ústavy vrátí tak elegantně jako SPD v létě 2026.
Obsah článku
Existuje zvláštní druh politické kocoviny, která přichází s odstupem let. Člověk řekne něco hodně nahlas, hodně sebejistě, a pak se změní obsazení rolí. Najednou sedí na druhé straně stolu a jeho vlastní slova mu čte protihráč. Přesně tohle se děje hnutí SPD, které na přelomu let 2022 a 2023 s vervou prodávalo tezi, že prezident republiky může odvolat vládu bez jakýchkoli dalších podmínek. Stačí prý článek 62 Ústavy. Hotovo. Teď, kdy se kolem prezidentských pravomocí vede ostrý ústavní spor mezi Petrem Pavlem a vládou Andreje Babiše, se ta slova vracejí jako bumerang přímo do obličeje svých autorů.
Silácký slib, který neměl přežít leden 2023
Celé to začalo jako kampaňový trik. Tomio Okamura 28. prosince 2022 na webu SPD slavnostně oznámil, že kandidát Jaroslav Bašta jako jediný slíbil odvolání Fialovy vlády. Prý to umožňuje článek 62 Ústavy, „jasně bez jakýchkoli dalších podmínek“. Odvolával se přitom na staré vyjádření ústavního právníka Jana Kudrny a na Zdeňka Koudelku. Znělo to razantně. Znělo to jako ústavní jistota. Jenže to byla politická fikce zabalená do právnického žargonu.
Netrvalo ani týden a celý konstrukt se sesypal. Kudrna se od SPD výslovně distancoval a řekl, že jeho slova byla vytržena z kontextu. Jan Kysela označil Baštův slib za protiústavní. Marek Antoš potvrdil totéž. Tři přední ústavní právníci, tři odmítavé verdikty, jeden článek na iROZHLASu. A SPD? Ticho. Žádná oprava, žádná reflexe. Proč taky, Bašta volby prohrál a téma se zdálo mrtvé.
Ústava není bufet, kde si naberete jen to, co chutná
Pojďme si říct, co Ústava skutečně říká, protože SPD ji tehdy četla způsobem, jakým někteří lidé čtou návody k lékům: vyberou si jednu větu a zbytek ignorují. Článek 62 sice zmiňuje pravomoc prezidenta jmenovat a odvolávat vládu, ale články 73 a 75 přesně vymezují, kdy to smí udělat. Prezident odvolá vládu jedině tehdy, když ta nepodá povinnou demisi po vyslovení nedůvěry, po zamítnutí žádosti o důvěru nebo po ustavující schůzi nově zvolené Sněmovny. Žádné „protože se mi nelíbí její politika“. Žádné „protože to slíbil kandidát na Hrad“.
I Miloš Zeman, kterého těžko někdo podezříval z přílišné ústavní skromnosti, v září 2015 veřejně přiznal, že prezident takovou volnou ruku nemá. Když to uzná Zeman, mělo by to být dostatečně výmluvné i pro SPD.
Červen 2026: když se pravidla obrátí proti vám
A pak přišel červen 2026 a s ním spor, který celou debatu o prezidentských pravomocích znovu rozvířil. Petr Pavel už v dubnu písemně oznámil premiérovi, že se chce zúčastnit summitu NATO v Ankaře v čele delegace. Vláda rozhodnutí odkládala, až prezident 23. června oznámil kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu. Ten o den později vydal předběžné opatření a připomněl, že všichni dosavadní prezidenti se summitů NATO pravidelně účastnili. To, že tuto samozřejmost musela hlava státu dobývat soudní cestou, je samo o sobě výpovědí o ústavní kultuře tohoto kabinetu.
A právě v této chvíli, kdy se znovu řeší hranice prezidentské moci, vytáhla opozice starý text SPD. Matěj Ondřej Havel z TOP 09 připomněl hnutí jeho vlastní maximalistický výklad. Logika je průzračná: pokud SPD v roce 2022 tvrdila, že prezident může vládu odvolat jedním podpisem, proč by se dnes měla bránit tomu, aby Pavel uplatňoval své pravomoci naplno? Odpověď zná každý, kdo sleduje českou politiku déle než jedno volební období. Protože účelovost má krátké nohy.
Problém se jmenuje konzistence
Tohle není jen o jednom starém facebookovém postu. Je to o způsobu, jakým část české politické scény zachází s Ústavou jako s nástrojem momentální potřeby. Když SPD potřebovala mobilizovat voliče proti Fialově vládě, článek 62 byl jasný a nepotřeboval žádný kontext. Když se ale v červnu 2026 ukázalo, že širší výklad prezidentských pravomocí by mohl dopadnout na vládní tábor, jehož je SPD součástí, najednou je všechno složitější.
Řečnická otázka se nabízí sama: věřila SPD svému výkladu, nebo ho jen prodávala? Pokud mu věřila, měla by dnes logicky stát na straně prezidenta Pavla v jeho sporu s vládou. Pokud ho jen prodávala, pak šlo o laciný trik s ústavním textem, který měl sloužit výhradně jedné kampani. Obě varianty jsou pro hnutí, které se rádo prezentuje jako strážce národních zájmů a ústavních principů, mimořádně nepříjemné.
Ústava není kampaňový leták, který po volbách hodíte do koše. Její text platí pořád, pro všechny a bez ohledu na to, komu zrovna vyhovuje. SPD si to mohla uvědomit v lednu 2023, kdy ji tři ústavní právníci veřejně opravili. Uvědomuje si to až teď, kdy jí vlastní slova čte protistrana.