Ministr prevence odmítá preventivní opatření. Škodlivé nápoje ve školách? Ať to řeší rodiče, říká alibisticky
Ministr pro prevenci a zdraví Boris Šťastný nechce zákonnou věkovou hranici pro prodej energy drinků dětem. Odpovědnost hází na rodiče.
Obsah článku
Absurdnější politická fikce by se dala vymyslet jen těžko. Člověk, jehož funkce má v názvu slovo prevence, veřejně odmítá jedno z nejbanálnějších preventivních opatření, jaké si lze představit: neumožnit dvanáctiletému dítěti, aby si v obchodě koupilo plechovku s dávkou kofeinu, která překračuje bezpečný denní limit pro jeho váhu. Boris Šťastný, ministr pro sport, prevenci a zdraví, místo toho nabízí odpověď hodnou pouličního komentátora: „Má to být skutečně rodič.“ Jako by rodič mohl stát za každým regálem v každém supermarketu.
Prevence bez prevence je jen prázdná vizitka
Šťastného argumentace je průhledný manévr, který stojí na třech nohách, a všechny tři jsou shnilé. Za prvé: „nemůžeme regulovat všechno.“ Za druhé: zákaz se bude obcházet. Za třetí: omezení reklamy na energy drinky by poškodilo financování sportu. Jenže nikdo nenavrhuje regulovat všechno. Navrhuje se věková bariéra pro jeden konkrétní typ produktu, který Státní zdravotní ústav výslovně označuje za rizikový pro děti. A argument, že se zákaz bude obcházet? Tím by šlo zpochybnit i zákaz prodeje alkoholu nezletilým. Přesto ho nikdo neruší.
Stát už dávno ví, že rodiče nestačí
Laciný trik s „rodičovskou odpovědností“ ignoruje jednu zásadní věc: stát sám u jiných rizikových produktů rodičovskou kontrolu za dostatečnou nepovažuje. Alkohol, tabák, nikotinové sáčky, to vše podléhá zákonu o ochraně zdraví s tvrdou hranicí 18 let. Nikdo u pokladny neříká „to si má ohlídat máma“. A co víc, přímo ve školách už od roku 2016 platí vyhláška, která prodej kofeinových nápojů fakticky vylučuje. Stát tedy už jednou uznal, že děti před těmito produkty chránit musí. Šťastný teď říká, že mimo školní bránu ta ochrana končí. Proč? Protože tam začíná trh, reklama a sponzoring.
Řečnická otázka, která si odpovídá sama
Kdo vlastně profituje z toho, že dvanáctileté dítě si může v automatu koupit plechovku s 200 miligramy kofeinu? Rodiče? Děti? Nebo výrobci, kteří sponzorují sportovní akce a jejichž reklamní rozpočty by regulace zasáhla? Šťastný sám přiznává obavu z výpadku příjmů pro sport. To je poctivější než jeho řeči o svobodě rodičů, ale o to víc to odhaluje skutečnou motivaci. Ministr prevence tu nechrání děti. Chrání obchodní model.
Přitom nejde o žádný radikální experiment. Polsko zakázalo prodej energy drinků osobám mladším 18 let už od ledna 2024. Lotyšsko má vlastní zákonný režim od roku 2016. Česká přepracovávaná verze navrhuje mírnější hranici 15 nebo 16 let. A ani to je pro ministra prevence příliš.
Mantinely nejsou totalita
Celý spor se dá zúžit na jedinou otázku: má stát rodičům aspoň postavit základní mantinel tam, kde je trh i reklama systematicky přetlačují? U cigaret a alkoholu na to odpovídáme „ano“ už desítky let. U produktu, po kterém pětina českých školáků sahá každý týden a jehož akutní účinky na dětský organismus zahrnují srdeční arytmii, úzkosti a poruchy spánku, najednou váháme. Ne proto, že by chyběly důkazy. Ale proto, že ministr, který má prevenci v popisu práce, se rozhodl, že zrovna tady bude libertarián.
Funkce ministra pro prevenci a zdraví buď něco znamená, nebo je to jen dekorativní přílepek na vládním organigramu. Šťastný zatím dělá vše pro to, aby platila ta druhá varianta.