Spojení ODS a ANO je znovu ve hře. Co není vyloučené, je možné. Voliči to ale těžko skousnou
Česká pravice právě předvádí nejstarší politický trik na světě: mluví o hodnotách, aby nemusela mluvit o moci.
Obsah článku
Ideová konference ODS z 13. června přinesla Modrý kodex, ostřejší pravicovou rétoriku a návrat témat, která strana roky schovávala do šuplíku. Školné, spoluúčast ve zdravotnictví, výpověď bez udání důvodu. Znělo to jako programová revoluce. Jenže ta nejdůležitější otázka zůstala viset ve vzduchu tak hustě, že ji šlo téměř nahmatat: půjde ODS po příštích volbách do vlády s Andrejem Babišem? Martin Kupka a jeho lidé odpověď záměrně nedali. A právě to strategické mlčení mluví hlasitěji než celý kodex dohromady.
Mlčení jako politická strategie
Záměrná nejednoznačnost není chyba v komunikaci. Je to produkt. Politolog Lukáš Jelínek to v rozhovoru pro Český rozhlas pojmenoval přesně: ODS chce „nabírat voliče z nejrůznějších okruhů“ a odpověď na vztah k ANO hodlá odložit až těsně před sněmovní volby. Přeloženo z politického žargonu do lidské řeči: nechceme ztratit protibabišovské voliče, ale nechceme si ani zabouchnout dveře k moci.
Jenže tohle je hra, která má expiraci. V roce 2017 Petr Fiala ještě před volbami říkal, že nevylučuje žádnou koaliční variantu. Po volbách ODS jednání s ANO odmítla. V roce 2021 šel Martin Baxa ještě dál a spolupráci s ANO označil za vyloučenou. A v roce 2026? Ticho. Žádný závazek, žádná červená linie, žádné „s Babišem nikdy“. Kdo sleduje trajektorii těch vyjádření, vidí jasný směr. Od kategorického ne přes podmíněné ne až k taktickému neodpovídání.
Pravicové hodnoty jako výloha, ne jako závazek
Tady se dostáváme k jádru problému. ODS na konferenci vytáhla témata, která zní ideově konzistentně: méně státu, víc osobní odpovědnosti, flexibilnější trh práce. Jan Skopeček obhajuje výpověď bez udání důvodu, strana oprašuje starý model odloženého školného. To všechno dává smysl, pokud jste pravicová strana, která chce pravicově vládnout.
Ale dává to smysl i jinak. Pokud si ODS nechává otevřená dvířka k ANO, pak každá ostrá pravicová teze funguje zároveň jako vyjednávací karta. Podívejte, co všechno umíme nabídnout. Podívejte, jakou programovou výbavu přineseme do koalice. Problém je, že koaliční program SPOLU z roku 2025 nic z toho neobsahoval. Žádné školné, žádná spoluúčast, žádné snazší výpovědi. Takže buď ODS v koalici SPOLU zradila vlastní přesvědčení, nebo ho teď účelově přiostřuje pro novou situaci. Obě varianty jsou pro voliče znepokojivé.
A právě proto je Modrý kodex tak dvojznačný. Není to program. Je to hodnotový kompas, jak sama strana říká. Kompas ale ukazuje směr, ne cíl. A směr se dá změnit, jakmile se změní politický terén.
Kdo v ODS tahá za které nitky
Uvnitř strany neprobíhá jednoduchý souboj tábora „pro ANO“ a tábora „proti ANO“. Realita je složitější a zároveň průhlednější. Pavel Drobil mluví o nutnosti znovu získat voliče ANO. Tomáš Portlík v Praze otevřeně říká, že dopředu vybírat koaliční partnery je nesmysl, a chce „maximální koaliční potenciál„. V praxi to znamená, že ODS v hlavním městě už dnes nevylučuje povolební spolupráci s ANO.
Na druhé straně stojí proud kolem Skopečka, který tlačí ostrou pravici jako identitární projekt. A někde v pozadí doznívá éra Fialy a Baxy, kteří protibabišovskou linii drželi jako definiční znak strany. Kupka zatím balancuje mezi všemi. Ale balancování není vedení. Je to odklad.
Interní dokument „Projekt ODS 2028+“ to říká bez obalu: strana prohrála několik voleb za sebou včetně těch sněmovních v roce 2025 a chce se do roku 2028 vrátit nad dvacet procent. Při aktuálních 13,9 % v průzkumech NMS, kde ji navíc poprvé předběhl STAN, to není ambice. To je zoufalství převlečené za strategii.
Proč by to voliči neměli skousnout
Řečnická otázka: proč by měl pravicový, městský, protibabišovský volič důvěřovat straně, která mu odmítá říct, jestli po volbách nepůjde do vlády s člověkem, proti kterému ho léta mobilizovala? ODS léta budovala svou povolební identitu na odporu vůči koncentraci moci, zpochybňování institucí a Babišovu stylu vládnutí. Kupka sám na červnové konferenci tyto motivy znovu použil.
Pokud by po příštích volbách ODS usedla vedle ANO do vládních lavic, nebyl by to pragmatický kompromis. Byl by to důkaz, že všechny ty řeči o hodnotách, institucích a principech byly jen předvolební kulisa. Politická fikce hraná pro publikum, které ji bralo vážně.
A tady je ten nejtvrdší paradox. ANO si své voliče udrží, ať se spojí s kýmkoli. Retence přes osmdesát procent mluví jasně. Ale ODS soutěží o fragmentovaný středopravý elektorát se STAN, s případnými novými projekty, s každým, kdo dokáže nabídnout alternativu. Ztráta důvěryhodnosti v této soutěži není taktická nepříjemnost. Je to existenční hrozba.
Co musí Kupka říct, než bude pozdě
Martin Kupka stojí před třemi rozhodnutími, která nemůže odkládat donekonečna. Za prvé: je ODS ostře pravicová strana, nebo široký středopravý projekt? Za druhé: jede samostatně, nebo obnovuje logiku SPOLU? A za třetí, to nejpalčivější: je ANO potenciální partner, nebo nepřekročitelná hranice?
Bez odpovědí na tyto otázky zůstane Modrý kodex tím, čím dnes ve skutečnosti je. Reklamním plakátem na straně, která neví, čím chce být, ale ví, že chce zpátky k moci. A voliči, kteří ODS věřili její protibabišovskou identitu, si mezitím najdou někoho, kdo jim nebude lhát mlčením.