Platí pro politiky jiná pravidla než pro běžné Čechy? Poslanci si schválili právo pít alkohol v práci a ani se za to nestydí
Česká Sněmovna odmítla doplnit do svých pravidel povinnost střízlivosti, kterou stát běžně vyžaduje od každého zaměstnance.
Obsah článku
Dvojí metr je v české politice tak zažitý pojem, že už skoro ztratil ostří. Jenže občas přijde moment, kdy ho zákonodárci předvedou tak doslovně, tak neomaleně, že i otrlý pozorovatel zvedne obočí. Sněmovna při projednávání novely jednacího řádu smetla ze stolu pozměňovací návrh STAN, který chtěl poslancům předepsat totéž, co zákoník práce předepisuje každé pokladní, každému řidiči autobusu, každému učiteli: buď v práci střízlivý, nebo čelíš postihu. Komora řekla ne. A pak šla dál jednat o tom, jak zpřísnit pravidla pro všechny ostatní.
Zákon pro ně, ne pro nás
Pokrytectví tohoto rozhodnutí je tak průzračné, že se dá popsat jednou větou: stát, který po vás může chtít dechovou zkoušku na pracovišti, si sám odmítl napsat, že jeho zákonodárci mají být při hlasování střízliví. Zákoník práce výslovně zakazuje zaměstnancům požívat alkohol na pracovišti a vstupovat tam pod jeho vlivem. Porušení může znamenat výpověď. Poslanec ale nevykonává závislou práci, nýbrž ústavní mandát, a jeho kázeň řeší jednací řád, který žádný takový zákaz neobsahuje. A teď už víme, že ani obsahovat nebude. Není to právní kuriozita. Je to politická volba.
Obhajoba, která je horší než přiznání
Nejpikantnější na celé věci není samotné zamítnutí, ale způsob, jakým ho odpůrci zdůvodnili. Boris Šťastný mluvil o zbytečné regulaci a o tom, že ve Sněmovně mají sedět zodpovědní lidé. Patrik Nacher varoval, že pravidlo by mohlo sloužit jako „kladivo“ na nepohodlné kolegy. Část poslanců ANO i dalších stran argumentovala nevymahatelností. Kdo bude poslance foukat? Kdo rozhodne, jestli je někdo „pod vlivem“? A co když se to zneužije?
Zní to rozumně, dokud si neuvědomíte jednu věc: přesně tytéž námitky by mohl vznést kterýkoli zaměstnanec v kterékoli firmě v Česku. Také tam je kontrola nepříjemná, také tam může být subjektivní, také tam se dá teoreticky zneužít. Jenže zaměstnanci si o tom nehlasují. Pravidlo prostě platí. Zákonodárci si ale vybrali luxus pochybností, který nikomu jinému nedopřávají. To není argument o vymahatelnosti. To je průhledný manévr, jak se vyhnout standardu, který sami vnucují ostatním.
Symbolika, kterou nelze přehlédnout
Zastánci zamítnutí rádi říkají, že šlo o populistický a deklaratorní návrh. Možná. Ale i symbolická pravidla mají svůj smysl, a to právě tehdy, když se týkají těch, kdo pravidla píšou pro ostatní. STAN návrh rámoval jako test: kdo má se střízlivostí při výkonu mandátu problém? Odpověď přišla hlasováním. A je výmluvná.
Podívejme se přitom do zahraničí. Britská Dolní sněmovna zakazuje v jednacím sále jídlo i pití. Evropský parlament staví na kodexu důstojnosti a integrity. Rakouský parlament zdůrazňuje pořádek a důstojnost v budovách. Nikde v Evropě nenajdete snadno explicitní „lex střízlivost“ v českém smyslu, ale všude najdete obecný rámec, který říká: chovejte se důstojně, nebo budete sankcionováni. Česká Sněmovna si odmítla předepsat ani to minimum, které by řeklo: přijďte střízliví.
Skutečný spor není o alkohol
Celá debata se navíc odehrávala uprostřed mnohem většího politického boje. Novela jednacího řádu primárně mířila na omezení obstrukcí a část opozice ji odmítala nikoli kvůli alkoholu, ale kvůli obavám z oslabení opozičních nástrojů. TOP 09 chtěla odloženou účinnost, část lidovců se bála, že novela usnadní vládě protlačit změnu financování veřejnoprávních médií. „Lex střízlivost“ byl v tomto kontextu vedlejší kolaterál, nikoli hlavní bitevní pole. Jenže právě to je na celé věci tak odzbrojující: povinnost střízlivosti zákonodárců nebyla pro většinu poslanců ani dost důležitá na to, aby o ní vedli skutečný spor. Prostě ji smetli a šli dál.
Kdo hlídá hlídače
Řečnická otázka, která se v české politice opakuje tak často, až z ní bolí zuby. Ale tady dostává konkrétní obsah. Občan nemá žádný přímý nástroj, jak vynutit sankci vůči poslanci, který jedná pod vlivem. Disciplinární řízení spouští mandátový a imunitní výbor, a to v taxativně vymezených případech, mezi které „opilost na plénu“ dnes nepatří. Můžete napsat petici. Můžete se rozčílit na sociálních sítích. Ale právní páku nemáte žádnou.
Sněmovna si právě potvrdila, že pravidla píše pro vás, ne pro sebe. A pokud vás to nepřekvapuje, je to možná ten nejsmutnější verdikt ze všech.