Macinka už se zprotivil i vlastním voličům. Mělo by ho to děsit, jeho ego to ale evidentně nezajímá
Petr Macinka si z boje s prezidentem udělal osobní značku. Jenže průzkum ukazuje, že jeho vlastní voliči o tuhle značku nestojí.
Obsah článku
Petr Macinka si z boje s prezidentem udělal osobní značku — a nestará se o to, že ho za ni přestávají podporovat i jeho vlastní voliči. Petr Macinka ji předvádí v přímém přenosu. Ministr zahraničí a předseda Motoristů se rozhodl, že jeho hlavním politickým projektem nebude diplomacie, ale osobní válka s Petrem Pavlem o to, kdo pojede na summit NATO do Ankary. A zatímco on eskaloval spor až k Ústavnímu soudu, jeho vlastní voliči mu tiše posílali signál, který odmítá přečíst: tohle nechceme.
Voliči, které si představuje, neexistují
Macinkův základní omyl je představa, že jeho elektorát tvoří sevřený antisystémový blok, který žije a dýchá konfliktem s Hradem. Realita je jiná. Motoristé vstoupili do Sněmovny s 6,77 % a 13 mandáty a jejich voličská základna je podle analytičky NMS Terezy Friedrichové rozmanitá koalice posbíraná napříč spektrem. Část těchto lidí volila Pavla, část k němu má přinejmenším neutrální vztah. Až 60 % voličů Motoristů podle NMS podpořilo Petra Pavla v prezidentských volbách. Když si z takové skupiny uděláte publikum pro osobní vendetu proti člověku, kterého většina z nich zvolila hlavou státu, nedivte se, že se začnou otáčet zády.
Ironie je dokonalá: voliči SPD stojí za Macinkou pevněji než jeho vlastní. Proč? Protože SPD má kompaktnější, ideologicky sevřenější tábor. Motoristé si takový luxus nemohou dovolit. Jejich síla byla vždy v šíři záběru, a právě tu Macinka systematicky ničí.
Průzkum jako zrcadlo, do kterého se nechce podívat
Průzkum STEM/MARK pro Seznam Zprávy přinesl čísla, která by jakéhokoli sebereflektujícího politika přiměla k přehodnocení strategie. Macinku ve sporu s prezidentem nepodporuje ani polovina vládních voličů. A co je podstatnější: data byla sbírána mezi 13. květnem a 2. červnem, tedy ještě před kompetenční žalobou a předběžným opatřením Ústavního soudu. Jinými slovy, nálada voličů se zhoršovala už v době, kdy spor teprve nabíral na intenzitě. Co ukáže příští vlna, si lze snadno domyslet.
Průzkum zároveň odhaluje širší problém. Celková důvěra v Babišovu vládu spadla z 50 na 46 bodů, u vlastních voličů o 9 bodů na 64. Babiše považuje za silného lídra už jen 57 % dotázaných oproti lednovým 64 %. Macinka tedy netáhne ke dnu jen sebe. Táhne ke dnu celou koalici, a to v momentě, kdy si to koalice nemůže dovolit.
Ústavní soud jako důkaz slepoty
Připomeňme si, kam až to Macinka nechal zajít. Prezident Pavel 8. dubna oznámil premiérovi, že se hodlá summitu NATO v Ankaře zúčastnit v čele české delegace. Vláda mu účast nechtěla přiznat. Spor eskaloval, Pavel podal kompetenční žalobu a Ústavní soud musel 24. června předběžným opatřením vládě, ministrovi zahraničí i ministerstvu uložit, aby prezidentově účasti nebránili a zajistili ji.
Přečtěte si tu větu ještě jednou. Ústavní soud musel vládě České republiky nařídit, aby nebránila prezidentovi v cestě na summit Severoatlantické aliance. To není standardní ústavní spor. To je politická ostuda, kterou si Macinka přivodil sám. A přesto: ani po tomto verdiktu nepřestal bojovat aspoň o to, kdo bude vypadat jako hlavní tvář delegace. Nakonec vláda vyslala do Ankary premiéra s Macinkou, Hrad samostatně oznámil účast prezidenta. Dvě paralelní delegace jedné země. Absurdní divadlo, jehož režisérem je ministr zahraničí.
Strana jednoho muže a jednoho konfliktu
Analytička Friedrichová to na Českém rozhlase pojmenovala přesně: Macinka konflikt živí kvůli mediální viditelnosti. Motoristé mají málo výrazných tváří, a tak se jejich předseda snaží držet stranu ve zpravodajském provozu tím jediným, co umí: eskalací. Krátkodobě to funguje. Každý den, kdy se o Macinkovi píše, je den, kdy Motoristé existují v povědomí veřejnosti. Jenže je zásadní rozdíl mezi viditelností a důvěrou. Viditelnost se dá koupit provokací. Důvěra ne.
A tady je existenční problém Motoristů. S 13 mandáty jsou v koaliční matematice nepostradatelní: ANO 80, SPD 15, Motoristé 13 dává dohromady 108. Bez nich by vláda spadla na 95 a ztratila většinu. Macinka se tedy chová, jako by měl neomezenou pojistku. Ale pojistka funguje jen do chvíle, kdy jeho vlastní poslanci začnou cítit, že je jejich předseda táhne do volebního propadliště. U strany, která proklouzla do Sněmovny s necelými sedmi procenty, není štěpení voličské základny drobná nepříjemnost. Je to existenční hrozba.
Ego jako politický program
Politik, který po všech těchto signálech pokračuje ve sporu hlavně o symbolickou převahu, už nedělá politiku. Dělá sebeprezentaci. Macinka se chová, jako by řídil osobní PR kampaň, ne ministerstvo zahraničních věcí. A v tom je jádro problému: nezajímá ho, co chtějí lidé, kteří ho zvolili. Zajímá ho, jak vypadá v zrcadle.
Průzkum z něj nedělá padlého ministra. Ale dělá z něj politika, který si za vlastní viditelnost nechává platit svou stranu. A ta cena roste s každým dalším dnem, kdy si Macinka myslí, že válka s Hradem je totéž co program pro voliče.