ANO má Motoristy v hrsti: Strana ztrácí voliče a je na hraně vypadnutí ze Sněmovny. Babiš to ví a využívá toho
Andrej Babiš nepotřebuje Motoristy sobě. Motoristé sobě potřebují Andreje Babiše. A právě tady začíná veškerá dynamika současné vlády.
Obsah článku
Koaliční partnerství tří stran vypadá na papíře jako dohoda rovných. Jenže rovnost v politice neměří koaliční smlouva, měří ji čísla. A ta jsou nemilosrdná. Červnový model Medianu přisuzuje ANO 34 %, Motoristům 5 %. V přepočtu na mandáty: 86 proti 13. Kdo tu komu diktuje podmínky, není třeba dlouze rozvádět.
Koaliční partner, nebo koaliční rukojmí?
Pět procent není číslo, se kterým se vyjednává. Je to číslo, se kterým se přežívá. Motoristé dnes nejsou ve vládě proto, že by přinášeli programovou sílu nebo voličskou základnu, kterou ANO nedokáže oslovit samo. Jsou tam proto, že v říjnu 2025 překročili pětiprocentní práh a Babiš potřeboval aritmeticky pohodlnou většinu 108 hlasů. Nic víc, nic míň.
A právě tahle aritmetická služebnost definuje celý vztah. Když premiér v únoru rozhodl, že spor o Filipa Turka končí, Motoristé neprotestovali. Nemohli. Strana, která v květnovém Medianu spadla na 3,5 %, si nemůže dovolit bouchnout do stolu. Protože ten stůl jí nepatří.
Hluk místo síly
Paradox slabého koaličního partnera je starý jako parlamentní demokracie sama: čím méně má reálného vlivu, tím víc křičí. Motoristé celé první měsíce ve vládě strávili bojem o Turka, konfliktem s prezidentem a mediálními přestřelkami, které neměly nic společného s tím, proč je lidé volili. Část voličů čekala agendu kolem spalovacích motorů, Green Dealu, automobilového průmyslu. Dostala permanentní personální válku.
A tady je ta nejkrutější ironie. Každý den, kdy Motoristé vyrábějí hluk místo výsledků, potvrzují Babišovi, že jsou nahraditelní. Květnový model Medianu ukázal variantu, ve které ANO a SPD dohromady získávají 110 mandátů. Bez jediného motoristického poslance. Babiš tohle číslo nepotřebuje nikomu ukazovat. Stačí, že existuje.
Pět procent a statistická propast
Bylo by snadné napsat, že Motoristé končí. Jenže poctivost vyžaduje přiznat, co sám Median říká: u stran okolo pěti procent je predikce mimořádně nejistá, statistická odchylka dosahuje až ±1,5 procentního bodu a téměř polovina voličů je neukotvená. Jinými slovy, Motoristé mohou být reálně na šesti procentech stejně snadno jako na třech a půl.
Ale právě ta nejistota je pro ně politicky devastující. Strana, o které nikdo neví, jestli příště překročí práh, nemůže vyjednávat z pozice síly. Nemůže hrozit odchodem z koalice, protože odchod z vlády by pro ni znamenal ztrátu jediné platformy, na které je ještě vidět. Babiš tohle ví. A chová se podle toho. Není to neetické, je to racionální. Premiér, který má osmdesát poslanců, se k partnerovi se třinácti chová přesně tak, jak mu poměr sil dovoluje.
Hra, která má jen jednoho vítěze
Podívejme se na trajektorii: ve volbách 2025 měli Motoristé 6,77 %. V květnu 2026 spadli na 3,5 %. V červnu se vrátili na pět. Tohle není růst, tohle je křeč strany, která se snaží udržet nad vodou. ANO mezitím stabilně drží úroveň kolem volebního výsledku. Babiš nemusí nic dělat. Stačí mu čekat, zatímco junior partner spotřebovává energii na vlastní přežití.
A přesně v tom spočívá mechanismus, který dělá z Motoristů de facto vazala. Nepotřebují rozšiřovat vliv. Nepotřebují prosazovat program. Potřebují jediné: aby pro ANO nepřestali být užitečným doplňkem. Ve chvíli, kdy přestanou, zmizí ze hry. Ne proto, že by je Babiš vyhodil. Ale proto, že by je prostě přestal potřebovat.
Motoristé sobě dnes nejsou stranou s agendou. Jsou pojistkou cizí většiny. A pojistky se nevyjednávají. Pojistky se používají.