U vlády jsou Motoristé, přesto Česko za naftu po zdražení platilo nejvíc v Evropě. Populistické řeči politiků nám nepomůžou
Mít ve vládě stranu s autem v názvu neznamená mít levnější naftu. Březnová čísla Eurostatu to říkají nemilosrdně jasně.
Obsah článku
Politická značka ještě nikdy nikomu nezlevnila litr nafty. Můžete mít ve vládě zakladatele Motoristů sobě jako místopředsedu vlády, můžete mít dalšího motoristického ministra u stolu, můžete mít celou rétoriku postavenou na tom, že právě vy rozumíte řidičům. A přesto v březnu 2026 zaplatil český řidič za naftu o 27,6 % víc než v únoru, což je spolu se Švédskem nejhorší výsledek v celé Evropské unii. Zatímco Slovinsko hlásilo růst 2,9 % a Maďarsko 7 %, Česko se řítilo vzhůru, jako by žádný ochránce motoristů u moci neseděl. Protože taky neseděl. Seděl tam politik s motoristickým logem na klopě, což je zásadně jiná věc.
Rétorika místo reflexů
Populismus v oblasti pohonných hmot má jednu spolehlivou vlastnost: je hlasitý předtím a tichý potom. Celý březen se z vládních výstupů valila ostrá slova na distributory, narážky na chaos v okolních státech a sliby rychlého řešení. Jenže zatímco Česko vyjednávalo a ukazovalo prstem, Maďarsko, Slovinsko i Polsko zavedly cenové stropy a daňová snížení ještě v průběhu března.
Česká vláda schválila svůj balík až 2. dubna, tedy celý měsíc poté, co se česká nafta vyšplhala na evropskou špičku. Řidič tankoval za rekordní ceny a poslouchal, jak politici hledají viníka. To není ochrana motoristů. To je politická fikce hraná před živým publikem.
Problém není jen ve světě, problém je doma
Bylo by laciné svalit všechno na íránský ropný šok. Ano, ceny ropy od začátku konfliktu vyskočily podle Rady EU zhruba o 50 %. Ale proč tedy Slovinsko zvládlo březen s růstem pod tři procenta a Česko ne? Odpověď leží v domácí struktuře trhu, kterou žádná motoristická rétorika nezmění.
Český trh s pohonnými hmotami ovládají dva dominantní hráči: Orlen Unipetrol a MOL. K tomu přibyl výpadek dodávek ropovodem TAL a problémy v kralupské rafinerii, kvůli kterým vláda 30. března uvolnila až 100 000 tun ropy ze státních zásob. Koncentrovaný trh, křehká logistika, pozdní politická reakce. Tohle je trojkombinace, proti které nepomůže ani sebevíc tiskových konferencí s rázným výrazem.
Vláda sama přiznala podezření na nepřiměřené marže čerpacích stanic, některé prý dalece převyšovaly pozdější strop 2,50 Kč na litr. Jenže veřejný audit po jednotlivých stanicích dodnes chybí. Máme vládní tvrzení, nemáme důkaz. A to je přesně ten vzorec, který populistická politika miluje: silné prohlášení, slabá kontrola.
Opožděný zásah není žádný zásah
Podívejme se na to střízlivě. Vládní balík z 2. dubna přinesl snížení spotřební daně o 1,94 Kč na litr, tedy asi 2,35 Kč včetně DPH, a strop marží na 2,50 Kč. To jsou reálná čísla, ne zanedbatelná. Problém ale není v obsahu opatření. Problém je v načasování.
Když Evropská komise hodnotí reakce členských států na energetický šok, opakuje tři slova: cílená, včasná, dočasná. České opatření bylo dočasné, částečně cílené, ale rozhodně ne včasné. Komise ho navíc výslovně označuje za plošné. Stát snížil daň všem, místo aby zacílil pomoc tam, kde ji lidé skutečně potřebují. Rozpočtový náklad? Podle jarní prognózy Komise pod 0,1 % HDP, ale i to jsou peníze, které chybí jinde.
Řečeno jinak: březnový rekord na pumpách český balík tlumit nemohl, protože ještě neexistoval. Jako obrana proti požáru, který zuřil celý měsíc, přijel hasičský vůz až po prvním dubnovém víkendu.
Motoristé bez motoru
Petr Macinka je místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí. Boris Šťastný je ministr pro sport, prevenci a zdraví. Oba za Motoristy sobě. Ani jeden z nich ale v otevřených zdrojích nevystupuje jako ten, kdo palivový balík prosadil nebo vyjednal. Březnovou a dubnovou krizi veřejně nesli premiér a ministryně financí. Motoristé v tom nejviditelnějším motoristickém tématu posledních let působili jako dekorace u moci, ne jako síla, která láme ceny.
A právě tady je jádro problému, který přesahuje jednu stranu a jednu krizi. Český stát nemá automatická pravidla pro cenové šoky u pohonných hmot. Nemá předem připravený mechanismus, který by se spustil při překročení určité hranice. Místo toho pokaždé improvizuje, svolává tiskové konference, jedná s distributory, hledá politicky přijatelné řešení. A než ho najde, řidič už dávno zaplatil.
Populismus v téhle oblasti není sprosté slovo za ostrý výrok na tiskovce. Je to náhražka za systém, který by fungoval sám, bez ohledu na to, kdo zrovna sedí ve vládě a jaké má logo na klopě. Dokud ho Česko nemá, bude v každém dalším šoku tam, kde bylo v březnu 2026: na špičce evropských tabulek, s politiky, kteří mluví o řidičích, a řidiči, kteří platí víc než skoro kdokoli v Unii.