Vládní zákony jdou proti voličské logice: Odvody podnikatelů klesají, daně zaměstanců rostou. Ví Babiš, kdo ho volí?
Vláda od července shodila živnostníkům zálohy o stovky korun měsíčně. Zaměstnancům, kteří tvoří jádro voličské základny ANO, nedala nic.
Obsah článku
Politická fikce má v Česku mnoho podob, ale tahle je obzvlášť průhledná. Stát od 1. července snížil minimální sociální zálohu OSVČ z 5 720 na 5 005 korun měsíčně a paušalistům v prvním pásmu klesl odvod z 9 984 na 9 162 korun. Zaměstnanci, kterých je v ekonomice přes 4,4 milionu proti necelým 836 tisícům podnikatelů, mezitím dál platí obnovené nemocenské pojištění 0,6 % z hrubé mzdy, tedy asi 302 korun měsíčně navíc při průměrném výdělku. Žádná kompenzace, žádná úleva, žádné gesto. A přitom právě tihle lidé, starší ročníky, ženy, voliči bez maturity, tvoří podle STEM páteř elektorátu ANO. Buď to Andrej Babiš neví, nebo mu to nevadí. Obojí je znepokojivé.
Laciný trik místo reformy
Systémová nerovnost mezi zdaněním zaměstnanecké práce a samostatné výdělečné činnosti je v Česku starší než kterákoli současná vláda. Co je ale nové, je míra cynismu, s jakou se tahle nerovnost udržuje při životě a ještě se vydává za pomoc lidem. Vrátit minimální vyměřovací základ OSVČ ze 40 procent průměrné mzdy zpět na 35 procent není reforma. Je to návrat na start, drobný ústupek jedné skupině, který nic neřeší a všechno komplikuje.
Ekonom Robin Maialeh to v rozhlasové debatě pojmenoval přesně: marginální zásah do hluboce nespravedlivého systému. Kancelářská OSVČ s příjmem pod 1,5 milionu v prvním pásmu paušálu zaplatí ročně asi 110 tisíc korun. Zaměstnanec, jehož práce má pro firmu stejnou hodnotu, odvede přes 600 tisíc. Šestinásobek. To není kompenzace podnikatelského rizika. To je politická fikce vydávaná za daňovou politiku.
Kdo platí a kdo sklízí
Řečnická otázka, kdo z toho profituje, má odpověď tak jednoduchou, až je trapná. Profituje živnostník na minimu, který ušetří 715 korun měsíčně. Profituje paušalista v prvním pásmu, který si od července polepší o 822 korun a za první pololetí dostane přeplatek necelých pět tisíc. Neprofituje nikdo z těch 4,4 milionu zaměstnanců, kteří den co den financují důchodový systém, zdravotnictví a veřejné služby z výrazně vyššího odvodového klínu.
A tady je jádro problému: vláda nejenže nepřišla s paralelní úlevou pro zaměstnance, ona ani nenaznačila, že by o něčem takovém uvažovala. Hospodářská komora sice mluví o „ucelené reformě“, ale konkrétní plán s parametry a harmonogramem v otevřených vládních materiálech neexistuje. Jsou jen deklarace. Prázdná slova pro tiskové konference.
Evropa se dívá a kroutí hlavou
Kdo si myslí, že jde o lokální spor dvou skupin daňových poplatníků, měl by si přečíst červnovou zprávu Evropské komise o Česku. Brusel konstatuje, že vysokopříjmový český živnostník může platit jen čtvrtinu daně ekvivalentního zaměstnance. Čtvrtinu. Česko má přitom 13 procent samostatně výdělečně činných proti devíti procentům v průměru EU, a není to tím, že by tu kvetlo inovativní podnikání. Je to tím, že systém k tomu aktivně motivuje.
OECD jde ještě dál a doporučuje zvýšit vyměřovací základ OSVČ na 70 až 75 procent zisku, aby se systém alespoň přiblížil férovému srovnání. Česká vláda místo toho základ snižuje. To není jen ignorování mezinárodních doporučení. To je průhledný manévr, který udržuje šedou zónu mezi skutečným podnikáním a náhražkou zaměstnání.
Švarcsystém jako vedlejší efekt, který nikdo neřeší
Inspekce práce za rok 2024 odhalila 295 případů nelegální práce přes švarcsystém. To je oficiální minimum, špička ledovce. Maialeh odhaduje, že kolem 150 tisíc lidí pracuje v režimu registrované OSVČ, který má blízko k zastřenému zaměstnání. Čím větší zůstává daňová propast mezi zaměstnancem a živnostníkem, tím silnější je motivace obcházet zákoník práce. Vláda to ví. Inspekce to ví. A přesto se právě přijal zákon, který tu propast konzervuje.
Kdo za to zaplatí? Důchodový systém, do kterého OSVČ na minimu odvádějí zlomek toho, co zaměstnanci. Veřejné rozpočty, které přijdou o příjmy v řádu miliard. A nakonec sami živnostníci, až zjistí, že jejich budoucí penze odpovídá tomu, co celý život do systému vkládali, tedy velmi málo.
Andrej Babiš dal svým zákonem najevo, komu naslouchá. Není to těch 4,4 milionu lidí, kteří mu hází hlasy do urny.