Macinka se bude za Turka bít stůj co stůj — a nezastaví ho ani sebevetší skandál
Stranická loajalita přestává být ctností ve chvíli, kdy se z ní stane reflexivní křeč, která nedovolí ani na vteřinu zvednout oči od vlastního dresového čísla.
Obsah článku
Petr Macinka předvedl po Turkově nehodě s nemocničním vozem v centru Prahy přesně ten druh politické obrany, která nepotřebuje znát fakta, protože fakta ji nezajímají. Předseda Motoristů vyrazil na XTV s tezí o „dospělém přístupu“ svého kolegy, odmítl cokoliv hodnotit a celou věc přerámoval do příběhu o štvanici. Jenže na křižovatce I. P. Pavlova neleží abstraktní mediální narativ. Leží tam převrácený vůz, který vezl krev a biologický materiál, a jeho řidič skončil v traumacentru. To je reálný obsah „skandálu“, který Macinku podle všeho nezastaví.
Loajalita jako politická fikce
Bezpodmínečná podpora má v politice jednu zásadní vadu: signalizuje, že žádný výsledek šetření nemůže nic změnit. Macinka nestanovil jedinou vlastní hranici. Neřekl „pokud se prokáže X, vyvodíme Y“. Místo toho nabídl prázdný šek důvěry a přenesl veškerou odpovědnost na policii, čímž si elegantně zajistil, že do policejního závěru nemusí říct vůbec nic konkrétního. To není loajalita. To je průhledný manévr krizové komunikace, který má jediný cíl: zabránit tomu, aby se kdokoliv uvnitř Motoristů začal ptát, jestli Turek straně víc dává, nebo víc bere.
Přitom sám Macinka v loňském rozhovoru přiznal, že Turkovy kauzy srazily preference Motoristů z osmi na tři procenta a že strana si problémy částečně způsobila sama. Tehdy uměl být sebekritický. Teď, když je v sázce zranění konkrétního člověka, sebekritika zmizela za hradbou stranického obranného reflexu.
Babiš jako nechtěné zrcadlo
Nejpříznačnější na celé situaci je kontrast s premiérem. Babiš Macinkovi sdělil věc, kterou by měl slyšet každý stranický předseda jako samozřejmost: pokud záběry odpovídají skutečnosti, Turek má rezignovat na post vládního zmocněnce. Podmíněná formulace, žádná hysterie, prostý princip politické odpovědnosti. Macinka na to odpověděl tím, že dál odmítal věcně rozebírat nehodu a ptal se, jestli se „svět zboří“.
Tady se láme podstata věci. Babiš chrání vládu. Macinka chrání Turka. A protože Turek je zároveň poslanec, čestný prezident Motoristů i vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal, střet těchto dvou logik nemůže dopadnout jinak než trapně pro jednu stranu. Podle statutu zmocněnce funkci obsazuje a ruší vláda na návrh ministra životního prostředí. Macinka o tom nerozhoduje. Může jen hlasitě protestovat, což také dělá.
Strana jednoho muže
Otázka, kterou si Motoristé odmítají položit nahlas, zní jednoduše: je tohle ještě politická strana s předsedou, nebo projekt, který si bez Turka neumí dovolit ani symbolický odstup? Dosavadní vzorec odpovídá spíš tomu druhému. Už v předchozí kauze kolem údajně smazaných příspěvků Macinka hájil Turka jako oběť účelové kampaně. Když Turek čelil kritice za rychlou jízdu, strana to přetavila do programového bodu o radarech. Každý průšvih se překlápí do obrazu rebela, kterému chce systém zavřít pusu.
Jenže tentokrát na druhé straně nehody není abstraktní „systém“, ale řidič nemocničního vozu se zraněním hlavy. A veřejně dostupné záběry ukazují něco, co se nedá převyprávět do příběhu o pronásledování. Macinkova rétorika naráží na fyzickou realitu převráceného auta, a čím víc ji ignoruje, tím víc odhaluje vlastní motivaci: nejde mu o pravdu o nehodě, jde mu o to, aby Motoristé nepřišli o svou jedinou celostátně rozpoznatelnou tvář.
Cena, kterou zaplatí všichni
Pokud policie dospěje k závěru, že Turek nehodu zavinil, Macinkova dnešní tvrdá obrana se stane politickou zátěží nejen pro něj, ale pro celou koalici. Trestní stíhání poslance vyžaduje souhlas Sněmovny a mandát samo o sobě neruší. Funkce zmocněnce ale visí na vůli vlády. A Babiš už veřejně nastavil laťku. Macinka se v tu chvíli ocitne v pozici, kdy buď přizná, že jeho bezpodmínečná podpora byla laciný trik, nebo bude dál trvat na svém a prohloubí trhlinu s premiérem.
Obojí stojí víc, než kolik Turkova přítomnost ve straně přináší. Ale to by musel Macinka umět počítat i s jinými čísly než s preferencemi.