„Vlastenec“ Babiš se ohání slovy o míru a bránění českých zájmů. Skutečná obrana státu ho ale nezajímá
Vlastenectví, které odmítá platit za obranu, není státnická pozice. Je to politická rekvizita vytažená z šuplíku vždy, když se hodí na fotografii.
Obsah článku
Andrej Babiš má pozoruhodný talent vystupovat jako strážce národních zájmů přesně ve chvíli, kdy se od skutečného střežení národních zájmů co nejdál vzdálil. V Paříži 13. července představil velkolepý návrh „Europatriot“, celoevropský protivzdušný štít po vzoru Airbusu. Znělo to státnicky, vizionářsky, skoro churchillovsky. Jenže tentýž den devět evropských zemí s Ukrajinou zakládalo antibalistickou koalici a Česko u stolu chybělo. Přitom pozvánku dostalo. Tento rozpor není náhoda ani diplomatický omyl. Je to metoda.
Rétorika míru jako laciný trik
Babišova obranná politika funguje jako divadelní kulisa: zepředu vypadá jako pevnost, zezadu jsou jen latě a vzpěry. V lednu v Paříži mluvil o tom, že se konečně řeší „mír“, že Česko nepošle vojáky a že muniční iniciativa pro Ukrajinu může pokračovat, ale bez českých peněz. V červnu přiznal, že letos stát nesplní ani dvouprocentní závazek vůči NATO, a dodal, že „procenta nejsou svatá“. V červenci na summitu v Ankaře slíbil navýšení o 36 miliard příští rok a odmítl podíl na 70 miliardách eur vojenské pomoci Ukrajině.
Vidíte ten vzorec? Vždy je tu velké gesto a hned za ním malá výmluva. Vždy je tu slib do budoucna a současně odmítnutí zaplatit teď. Kdo takto jedná, nebojuje za bezpečnost státu. Bojuje za svůj obraz.
Europatriot bez Evropy, bez patra, bez smyslu
Návrh „Europatriot“ zní jako projekt hodný strategické velmoci. Problém je, že ho předkládá premiér státu, který nedokáže naplnit ani základní alianční závazek. Je to, jako byste na konferenci o zdravém stravování přednášeli s kečupovou skvrnou na košili.
Ještě absurdnější je Babišova podmínka, že iniciativa má zahrnovat jen státy EU, tedy bez Velké Británie. Británie, která právě modernizuje systém Sea Viper a připravuje se na Aster 30 Block 1NT, tedy jednu z nejpokročilejších antibalistických schopností v Evropě. Vyloučit Londýn z evropské protiraketové obrany nedává vojenský smysl. Dává to smysl jedině jako póza suverenistického politika, který potřebuje, aby projekt vypadal jako jeho vlastní nápad, ne jako přihlášení se k něčemu, co už běží.
Protože ono to už běží. Jak upozornil Jakub Landovský, od roku 2022 existuje v oblasti protivzdušné obrany čtyři až pět iniciativ. Zakládající deklarace nové koalice výslovně říká, že má doplňovat už pořízené systémy. Babiš nepřichází s revolucí. Přichází s přejmenováním cizí práce.
Polsko platí, Česko mluví
Kontrast s Polskem je tak ostrý, až je trapný. Varšava letos dává na obranu kolem 4,8 % HDP. Buduje protidronový štít SAN s 18 bateriemi a 703 vozidly, tedy první systém svého druhu v Evropě. Za dvě baterie Patriot v rámci programu Wisła zaplatila 4,75 miliardy dolarů (přibližně 108 miliard Kč). A pokračuje dál, protože polská politická třída pochopila jednu věc: náklady na obranu jsou nesrovnatelné s cenou ztráty nezávislosti.
Česko oproti tomu operuje s rozpočtem lehce nad dvěma procenty HDP, přesouvá projekty za 16,4 miliardy korun do příštího roku a buduje hlavně nižší vrstvy protivzdušné obrany. Čtyři baterie systému SPYDER stály 13,7 miliardy. Skutečná antibalistická vrstva by znamenala investici v řádu desítek až přes sto miliard korun v horizontu let. Orientační cena jediné baterie Patriot včetně střel se pohybuje kolem 1,1 miliardy dolarů (zhruba 25 miliard Kč). To jsou čísla, o kterých Babiš raději nemluví, protože by musel přestat mluvit o „Europatriotu“ a začít mluvit o rozpočtových škrtech, které sám provádí.
Vlastenectví bez cenovky
Průzkumy ukazují, že 92 % Čechů souhlasí s tím, že suverenitu je třeba bránit za každou cenu. Současně 55 % chce obranu přenechat profesionální armádě a 56 % pochybuje, že by se země vůbec ubránila. Tato schizofrenie není náhodná. Je to přesný odraz politiky, kterou Babiš provozuje: tvrdá slova bez tvrdých důsledků. Vlastenectví jako emoce, ne jako rozpočtová položka.
A přesně tady je jádro problému. Zůstat mimo zakládající koalici znamená nemít vliv tam, kde se nastavují požadavky, průmyslová spolupráce a budoucí architektura. Znamená to reagovat později, dráž a z pozice zákazníka. Jednání v Paříži se účastnil i generální tajemník NATO Mark Rutte, což jasně ukazuje, že nešlo o okrajový francouzský nápad, ale o bezpečnostní formát s reálnou alianční vahou. Česko u toho nebylo. Premiér, který se rád fotí jako obránce národa, svůj národ k tomuto stolu nepřivedl.
Babiš ví dost o obraně na to, aby navrhl celoevropský projekt a jednal o něm s Macronem. Neví o ní tak málo, aby jeho nečinnost byla omyl. Je to volba. Vlastenectví, které odmítá platit, je jen kostým.