Senioři nadšeně objevují předdůchod. Jenže to má skrytý háček, o kterém nikdo nemluví
Předdůchod je nejúspěšnější marketingový produkt českého penzijního trhu. A právě v tom je problém.
Obsah článku
Žádný jiný finanční nástroj v Česku nedokáže tak elegantně prodat iluzi. Člověk slyší „odejdete dřív a důchod se vám nekrátí“ a v hlavě mu naskočí obraz klidného stáří bez postihu. Jenže tahle věta je komunikační fikce. Ne proto, že by byla lživá, ale proto, že záměrně vynechává druhou polovinu příběhu. Tu nepříjemnou. Tu, ve které zjistíte, že čerpáte vlastní peníze, ne státní penzi, a že za každý rok mimo práci platíte cenou, kterou vám nikdo předem nespočítá. K březnu 2026 pobírá předdůchod 7 537 lidí s průměrnou měsíční výplatou 16 688 Kč. Průměrný starobní důchod přitom v lednu dosáhl 21 839 Kč. Rozdíl přes pět tisíc měsíčně. A to je teprve začátek.
Laciný trik jménem „bez krácení“
Celý předdůchod stojí na jednom sloganu: nekrátí se vám státní důchod. To je pravda ve stejném smyslu, v jakém je pravda, že vám nikdo nesebere peněženku, když si z ní sami vytáhnete všechny bankovky. Formálně bez sankce. Prakticky bez peněz.
Předčasný důchod vás skutečně trestá. Procentní výměra se v roce 2026 krátí o 1,5 % výpočtového základu za každých 90 dnů předčasného odchodu. To je tvrdá, trvalá, nevratná sankce. Předdůchod nic takového nedělá. Jenže tím srovnání končí a začíná politická fikce, kterou penzijní společnosti i stát ochotně živí: že absence sankce znamená absenci nákladů.
Neznamená. Předdůchod je čerpání vlastních úspor z doplňkového penzijního spoření. Není to dávka. Není to pojistka. Je to váš třetí pilíř, ze kterého si měsíc po měsíci ukrajujete. A zatímco ukrajujete, nepracujete, neodvádíte pojistné a vaše budoucí starobní penze stojí na místě. Doba předdůchodu je takzvaná vyloučená doba. Sama o sobě nepřidá jediný den pojištění. Kdo by místo předdůchodu ještě dva nebo tři roky pracoval, odejde do řádné penze s vyšším důchodem. Ale to se do reklamního letáku nevejde.
Stovky tisíc za iluzi klidu
Řekněme, že chcete předdůchod na pět let. Minimální měsíční výplata v roce 2026 činí 14 451 Kč. Orientačně potřebujete mít naspořeno kolem 880 tisíc korun. Na čtyři roky asi 705 tisíc, na tři roky 535 tisíc, na dva roky 360 tisíc. To jsou částky, které drtivá většina účastníků třetího pilíře na účtu nemá.
A přesto počet předdůchodců roste. Na konci roku 2024 jich bylo 6 045, o rok později 7 183, letos na jaře už zmíněných 7 537. Čtvrtinový nárůst za patnáct měsíců. Proč? Protože polovina lidí v Česku při dosažení důchodového věku už nepracuje a 27 % seniorů ztratí kontakt s trhem práce v posledním roce až dvou před penzí. Pro tyto lidi je předdůchod únikový východ. Jenže únikový východ, za který zaplatíte vlastními úsporami a nižší budoucí penzí, si zaslouží upřímný ceník, ne marketingovou mlhu.
Kdo za to může? Nikdo, a všichni
Hledat viníka, který „záměrně zamlčuje“ nevýhody předdůchodu, je zbytečné. Žádné spiknutí neexistuje. Existuje něco horšího: systémová komunikační asymetrie. ČSSZ ve svých materiálech korektně rozlišuje předčasný důchod a předdůchod. Penzijní společnosti ve svých FAQ poctivě uvádějí minimální částky i spořicí doby. Ministerstvo práce vysvětluje, že předdůchod má překlenout obtížné období před penzí.
Problém je, že výhody jsou v titulcích a nevýhody v PDF přílohách. Heslo „bez krácení“ zní jako svoboda. Věta „doba předdůchodu je vyloučenou dobou, která sama o sobě nepřidává další dobu pojištění“ zní jako úřední šiml. Obě jsou pravdivé. Ale jen jedna z nich prodává produkt. A jen jedna z nich chrání klienta.
Navíc od roku 2024 platí pro nové smlouvy minimální spořicí doba 120 měsíců. Deset let. Kdo si dnes založí doplňkové penzijní spoření s vidinou předdůchodu za pár let, narazí na zavřené dveře. U starších smluv stačí 60 měsíců, ale i to je pět let. A z výnosů se při výplatě odvádí patnáctiprocentní daň. Další detail, který se do nadpisu „odejděte dřív bez postihu“ nějak nevešel.
Komu předdůchod skutečně pomáhá, a komu škodí
Říct, že předdůchod je past, by bylo přehnané. Pro člověka, který ve třiašedesáti přišel o práci, má zdravotní problémy a na trhu práce se už neuplatní, je předdůchod legitimní most. Lepší než předčasný důchod s trvalou sankcí. Lepší než sociální dávky. Lepší než nic.
Škodí tam, kde se z mostu stává pohodlná zkratka. Kde si padesátiletý člověk řekne, že spoření na předdůchod je jeho penzijní strategie, a nepočítá s tím, že spotřebuje rezervu, kterou měl mít na stáří. Kde šedesátiletý zaměstnanec, který by klidně mohl ještě tři roky pracovat, odejde do předdůchodu, protože slyšel, že se mu „nic nekrátí“. Nekrátí. Ale taky nepřibývá. Každý rok mimo systém je rok, kdy se jeho budoucí státní důchod neposouvá nahoru. To není sankce. To je ztracená příležitost. A ztracené příležitosti se nevracejí.
Předdůchod není skandál. Je to symptom systému, který neumí upřímně mluvit o ceně za dřívější odchod z práce. Dokud bude hlavní sdělení znít „bez krácení“ místo „za vlastní peníze a s nižší budoucí penzí“, budou lidé nadšeně objevovat něco, co jim nikdo pořádně nevysvětlil.