Babišova „vláda důchodců“ přinese nejslabší valorizaci důchodů za posledních pět let. Paradox, který se jen tak nevidí
Kabinet, který si na vizitku napsal ochranu seniorů, jim při první valorizaci pod vlastní značkou přidá historicky nejméně. Pracovní odhad mluví o 150 až 200 korunách měsíčně.
Obsah článku
Politický marketing má jednu nepříjemnou vlastnost: dříve nebo později se potká s kalkulačkou. A kalkulačka nemá voličský průkaz. Andrej Babiš vstoupil do Strakovy akademie s programem, který seniorům slibuje „obnovení spravedlivého valorizačního vzorce„, zastropování důchodového věku na pětašedesáti a věkové příplatky k penzi. Jenže první lednová valorizace, která ponese jeho vládní razítko, se podle všeho stane tou nejslabší za posledních pět let. Není to náhoda, není to sabotáž opozice. Je to prostá aritmetika zákona, který vláda zatím nestihla změnit, a inflace, která přestala dělat kampaň za kohokoliv.
Sliby se slibují a důchody se počítají
Nejabsurdnější na celé situaci není samotná částka. Je to kontrast. Podívejte se na řadu lednových valorizací: rok 2022 přinesl průměrně +805 korun, rok 2023 dokonce +825 korun, rok 2024 sice skromnějších +360 korun, rok 2025 podobných +358 korun a leden 2026 opět slušných +668 korun. A teď přijde leden 2027 s odhadem 150 až 200 korun. Kabinet, který o sobě tvrdí, že je tu hlavně pro důchodce, doručí přírůstek, za nějž by se styděla i Fialova vláda v jejím nejúspornějším roce. To není kritika ekonomické reality. To je kritika politické fikce, která se tváří, že realitu ovládá.
Automat, který neposlouchá premiéra
Celý ten paradox má jednoduché vysvětlení, které ovšem do předvolebního letáku nenapíšete. Zákon o důchodovém pojištění říká jasně: lednová valorizace se odvíjí od růstu spotřebitelských cen za rozhodné období a od třetiny růstu reálných mezd. Vláda pak do 30. září vydá nařízení, ale nevymýšlí číslo od stolu. Když je inflace nízká, je nízká i valorizace. Tečka. Žádný premiér, žádný ministr práce, žádná tisková konference na Strakově akademii na tom nic nezmění, pokud nesáhne přímo do zákona. A právě tady začíná ta průhledná hra: Babiš sice do programového prohlášení napsal návrat k velkorysejšímu vzorci s polovinou růstu reálných mezd, ale novela zákona zatím schválená není. Legislativní plán počítá s účinností od ledna 2027, jenže mezi plánem a schválenou normou leží propast, kterou důchodci nepřeskočí nadějí.
Laciný trik jménem „péče“
Řekněme si to otevřeně: problém není v tom, že by zákon seniorům ubližoval. Nízká inflace znamená menší tlak na životní náklady, takže důvod k vysoké valorizaci objektivně slábne. Problém je v tom, že si politická garnitura přivlastňuje zásluhy za automatický mechanismus v dobrých časech a schovává se za něj v časech hubených. Když v letech 2022 a 2023 šly důchody nahoru o stovky korun měsíčně, plus k tomu mimořádné valorizace v řádu dalších stovek až tisíců, politici se předháněli, kdo za to může víc. Teď, když automat vyplivne stopadesátikorunovou almužnu, najednou „za to může vzorec“ a „my to přece chceme změnit“. To je politická fikce v čisté formě. Rétorika ochrany bez reálného nástroje ochrany.
Chvíle pravdy pro „vládu důchodců“
Kdo na tom vydělá? Krátkodobě státní rozpočet, protože slabší valorizace znamená nižší výdajový skok. Kdo prodělá? Důchodci, ne katastroficky, ale symbolicky. A symbolika v politice bolí víc než koruny. Když vám někdo řekne, že je tu speciálně pro vás, a pak vám přidá méně než kterákoliv vláda za posledních pět let, vzniká trhlina v důvěře, kterou nezacelí ani pozdější novela zákona. Navíc slabá valorizace nebolí všechny stejně: základní výměra roste plošně, ale procentní část podle výše penze, takže v absolutních korunách dostávají víc lidé s vyšším důchodem. Pro seniorku s minimální penzí je rozdíl mezi 668 korunami z letoška a odhadovanými 150 korunami z příštího roku otázkou jednoho nákupu týdně.
Slib bez podpisu
Celý příběh „vlády důchodců“ se dá shrnout do jediné řečnické otázky: může se kabinet nazývat ochráncem seniorů, když jeho první valorizační vizitka nese nejnižší číslo za pět let a slíbená změna zákona dosud neprošla parlamentem? Legislativní plán existuje, záměr je na papíře, ale papír důchodcům na účet nepřistane. Dokud novela není schválená a účinná, zůstává „spravedlivý vzorec“ pouhým sloganem. A slogany se na chleba nemazají, i kdyby je podepisoval sám premiér.
Až letos na podzim vláda vydá nařízení s finální částkou, bude mít Andrej Babiš přesně dvě možnosti: buď stihne protlačit nový vzorec, a pak se bude moci pochlubit, že slovo dodržel, nebo nechá promluvit starý automat, a důchodci si spočítají sami, kolik stojí politický slib bez legislativního podpisu.