Smutná pravda o Okamurově cestě do Číny: Jede si jen pro politické a byznysové body, záchrana vězněného Čecha ho nezajímá
Předseda Sněmovny odletěl do Pekingu s delegací čtyřiceti firem a seznamem přání o turistech, vízech a přímých letech. Na přímý dotaz, zda otevře případ zadrženého Čecha, odpověď nedal.
Obsah článku
Tomio Okamura si v neděli 19. července nasedl do letadla s programem, který vypadá jako katalog obchodní komory, ne jako agenda druhého nejvyššího ústavního činitele země, jejíž občan sedí v čínské vazbě pro podezření z ohrožení státní bezpečnosti. Bezvízový styk, přímé lety, čínští turisté, výstava terakotové armády v Praze. Zní to jako prezentace na veletrhu cestovního ruchu. A přesně tak to má znít, protože právě tahle kulisa zakrývá to, co v programu chybí.
Priorita je jasná, a není to český občan
Kdo chce pochopit Okamurovy skutečné priority, nemusí číst mezi řádky. Stačí mu poslouchat, co řekl nahlas. V televizní debatě na CNN Prima NEWS před odletem vyjmenoval cíle cesty s přesností účetního: víc čínských turistů, kteří v Česku v roce 2024 utráceli v průměru necelé čtyři tisíce korun denně na osobu, zrušení víz pro české cestovatele, obnova přímé linky Peking–Praha, podpora čtyřiceti českých firem v delegaci a velkolepá výstava terakotových vojáků. Každý bod měl číslo, každý bod měl logiku. Pak přišel dotaz na zadrženého Čecha. A najednou žádná čísla, žádná logika. Jen vyhýbavá formulace o tom, že je „připraven spolupracovat, pokud o to požádá ministerstvo zahraničí“. To není odpověď státníka. To je alibistická pojistka člověka, který nechce riskovat jedinou nepříjemnou minutu u jednacího stolu v Pekingu.
Laciný pragmatismus s drahým účtem
Celá cesta je zabalená do slovníku, který současná vláda používá jako zaklínadlo: realismus, strategický zájem, „trade over aid“. Ministr zahraničí Macinka mluví o „normalizaci“ vztahů s Čínou na úroveň ostatních evropských zemí a o ekonomické logice exportu. Zní to rozumně, dokud si člověk neuvědomí, co ta „normalizace“ v praxi znamená: český občan je vyšetřován čínskými bezpečnostními složkami a nejvyšší představitel parlamentu letí do téže země s tím, že jeho případ není na seznamu priorit. Čínská strana navíc případ okamžitě propojila se zadržením čínského „novináře“ v Česku, čímž z něj udělala vyjednávací páku. Okamura do tohoto nabitého prostoru vstupuje s úsměvem obchodního cestujícího. Říká se tomu pragmatismus. Ve skutečnosti je to politická fikce, která předstírá, že lze oddělit byznys od lidských práv vlastního občana.
Stačí se podívat přes hranice. Když švédská ministryně zahraničí navštívila Peking v říjnu 2025, otevřela případ zadrženého Guie Minhaie a vláda ho označila za nejvyšší prioritu. Švédsko přitom není žádná supervelmoc. Je to země srovnatelná s Českem, která si jednoduše řekla, že obchod a ochrana vlastního občana nejsou vzájemně se vylučující položky. Okamura se rozhodl jinak. Ne proto, že by nemohl. Proto, že nechtěl.
Zemanův scénář v novém kabátě
Kdo má paměť delší než jeden volební cyklus, vidí v téhle cestě známý vzorec. Miloš Zeman v roce 2016 sliboval 95 miliard korun čínských investic. Skutečné přímé zahraniční investice z Číny dosáhly podle dat ČNB zlomku té částky. Skupina CEFC místo budování nových projektů skupovala existující aktiva a nakonec se rozpadla ve skandálu. Hmatatelnější byly drobné turistické efekty, ale velký průlom se nekonal. Okamura teď přijíždí se stejným příslibem ekonomického zázraku, jen v aktualizované verzi: místo investičního fondu nabízí terakotovou armádu a přímé lety. Rétorika se změnila, struktura iluze zůstává.
A právě tady leží jádro problému. Není to jen o jedné cestě nebo jednom zadrženém občanovi. Je to o tom, jaký signál Česká republika vysílá. Když druhý nejvyšší ústavní činitel přiletí do Pekingu s nákupním seznamem a bez jediného veřejného slova o člověku, kterého tam drží bezpečnostní složky, říká tím Pekingu něco velmi konkrétního: vaše páky fungují, naše červené linie neexistují. To není diplomacie. To je průhledný manévr, který obětuje jednoho člověka výměnou za fotografii z jednacího sálu.
Co zbývá, když odpadne fasáda
Zbývá prostý a drtivý nepoměr. Na jedné straně pět hlasitě propagovaných bodů ekonomické agendy, delegace čtyřiceti firem, kulturní akce s turistickým potenciálem. Na druhé straně jeden český občan v čínské vazbě a předseda Sněmovny, který na otázku, zda se o něj zasadí, odpovídá podmínkovou větou. Macinka případ označil za „izolovaný“ a ujistil, že nemá vliv na průběh návštěvy. Právě ta věta je nejupřímnější výpovědí o celé cestě. Zadržený Čech skutečně nemá vliv na průběh návštěvy. Protože průběh návštěvy byl naplánován tak, aby ho mít nemusel.
Okamura se vrátí s memorandy, úsměvy a možná i s příslibem přímé linky. Člověk v čínské cele zůstane tam, kde je.