Babišův trapas s odrytými zápisky proti Pavlovi je spíš k pláči než k smíchu. Místo aby premiér přiznal chybu, vinu zbaběle shazuje na jiné
Premiérova obhajoba je urážkou inteligence každého, kdo si ten papír přečetl. Žádný „fanoušek“ nepíše komunikační kartu s osnovou, tezemi a instrukcemi pro tón.
Obsah článku
Existuje zvláštní druh politické zbabělosti, který nespočívá v tom, že politik útočí na soupeře. To je legitimní součást řemesla. Zbabělost začíná ve chvíli, kdy se po přistižení při činu tváří, že útok není jeho, že mu ho někdo podstrčil, že on za nic nemůže. Andrej Babiš v neděli 19. července omylem ukázal před kamerou vytištěný tahák s titulkem „Jak dál komunikovat PP“. V pondělí na tiskovce prohlásil, že to nebyly jeho poznámky a že mu „píšou různí lidé“. Prý šlo o doporučení od „jednoho z občanů nebo fanoušků“. A právě tady končí komická rovina a začíná ta, která je k pláči.
Komunikační karta, která se tváří jako dopis od souseda
Věřit Babišově verzi vyžaduje představivost hodnou fantasy literatury. Dokument obsahoval minimálně čtyři tematické bloky, instrukce typu „v maximální možné míře ignorovat“, doporučení vykreslovat prezidenta jako „lídra opozice“ ovlivňovaného okolím a výslovnou radu konflikt nerozdmýchávat, protože „lidi nemají rádi konflikty“. To není spontánní mail od sympatizanta z Olomouce. To je formát interních komunikačních bodů, jaký znají všichni, kdo kdy viděli briefing politického komunikačního týmu. Expert na politický marketing Karel Komínek označil verzi s fanouškem za velmi nepravděpodobnou. A upřímně, kdo by mu oponoval? Představa, že náhodný občan sedne ke stolu a sepíše strukturovanou komunikační strategii s titulkem, osnovou a doporučeným tónem, je politická fikce prvního řádu.
Rozpor, který křičí do prázdna
Nejsmutnější na celé kauze není papír sám. Je to propast mezi tím, co Babiš říká, a tím, co dělá. V únoru 2026 veřejně slíbil, že vláda nechce eskalovat vztahy s Hradem a že ministr Macinka změní styl komunikace. O pět měsíců později drží v ruce tahák, jak prezidenta systematicky delegitimizovat. A ve stejném nedělním videu, kde ten papír omylem ukázal, líčil Pavla jako někoho, kdo „plní příkazy“ a nechá se „manipulovat jako loutka“. Karta přitom výslovně radí neútočit první a být reakční. Premiér nedodržel ani vlastní podvržený tahák. To už není průhledný manévr, to je chaos maskovaný za strategii.
Ústavní rozměr, který se nehodí bagatelizovat
Kdo si myslí, že jde o jednorázovou virální ostudu, ignoruje kontext. Spor mezi vládou a prezidentem už dávno opustil rovinu tiskových konferencí. Petr Pavel 23. června podal kompetenční žalobu kvůli summitu NATO, Ústavní soud vládě nařídil prezidentovu účast neblokovat. Pavel opakovaně nabízel dialog, Babiš schůzku odmítl a po summitu prohlásil, že už nikdy nechce být s prezidentem v jedné delegaci. Komunikační karta je tedy jen viditelný symptom hlubšího problému: premiér vede s hlavou státu válku, kterou současně popírá. A když mu vypadne důkaz z ruky, obviní anonymního fanouška.
Proč přiznání nepřichází v úvahu
Odpověď je prostá a zároveň politicky odhalující. Kdyby Babiš řekl „ano, je to interní materiál a byla to chyba“, potvrdil by tím, že útoky na Pavla nejsou spontánní reakce rozhořčeného premiéra, ale řízená komunikační linka. Zhroutil by se celý narativ o tom, že vláda nechce eskalovat. A hlavně by musel vysvětlit, proč jeho veřejné výroky tak přesně kopírují body z karty, kterou údajně nikdy neviděl. Přiznání by stálo víc než trapas. Proto raději laciný trik s neexistujícím fanouškem. Jenže data z CVVM mluví jasně: prezidentovi na jaře důvěřovalo 60 % lidí, vládě pouhých 25 %. Babiš vede válku s protivníkem, kterému veřejnost věří víc. A sama karta mu radí, že lidi nemají rádi konflikty. Řečnická otázka: četl ji vůbec, než ji ukázal světu?
Není to poprvé, co Babišovi vypadly poznámky před kamery. Už v listopadu 2025 se totéž stalo po schůzce s prezidentem. Vzorec je jasný: nedbalost v provedení, zbabělost v reakci. A to je na celé kauze to, co je skutečně k pláči.