ANO důchodcům slibovalo modré z nebe. Výsledek? Směšná pětistovka k narozeninám od 80 let
Hnutí ANO přišlo s velkolepou vizí důchodové reformy. Na stůl ale položilo hlavně symbolický příplatek, který inflaci ani zdaleka nedohoní.
Obsah článku
Politická fikce má v Česku dlouhou tradici, ale málokdy se tak snadno změří jako u důchodových slibů ANO. Strana šla do voleb s balíkem, který zněl jako kompletní přestavba penzijního systému: zastropování věku odchodu, návrat spravedlivých valorizací, nová kategorie životního minima pro seniory, podpora pracujících důchodců. O půl roku později leží na stole novela, jejímž hlavním tahákem je pětistovka měsíčně pro osmdesátníky. To není doručení slibu. To je jeho karikatura.
Velký slib, malá obálka
Každý předvolební program je do jisté míry reklamní leták. Ale volební program ANO 2025 šel dál než obvyklé vágní fráze. Černé na bílém tam stálo: důchodový věk nepřekročí 65 let, valorizace se vrátí k vzorci zohledňujícímu inflaci a polovinu růstu reálných mezd, věkové příplatky porostou po pěti letech, příspěvek na péči se bude pravidelně valorizovat a pracující senioři dostanou 1,5 % navíc za každý odpracovaný rok. Programové prohlášení vlády z ledna 2026 to převzalo téměř doslova. Dalo by se čekat, že za půl roku vládnutí se rozjede legislativní mašinérie na plné obrátky. Místo toho přišel červenec a s ním návrh MPSV, který obsahuje věkové příplatky po 500 korunách a motivační bonus za práci v důchodu. Nic víc. Kde je ten slíbený valorizační vzorec? Kde je pravidelná valorizace příspěvku na péči? Kde je nová kategorie životního minima? Nikde. Zatím nikde.
Laciný trik s vrstvením
Buďme féroví k aritmetice, i když politika férová není. Pětistovka v 80 letech se po pěti letech kumuluje: v 85 jde o tisícovku, v 90 o patnáct set, v 95 o dva tisíce měsíčně. To zní líp než samotný nadpis. Jenže právě tady začíná průhledný manévr. Průměrný sólo starobní důchod se v krajích pohyboval ke konci roku 2025 mezi zhruba 20 200 a 21 500 korunami. Při dvouprocentní roční inflaci ztratí taková penze za pět let kupní sílu v řádu 1 900 až 2 100 korun měsíčně. Pětistovka z toho pokryje asi čtvrtinu. Ani kumulovaná tisícovka v 85 letech nedohoní to, co inflace za dekádu sežere. A to počítáme s optimistickými dvěma procenty, ne s tříprocentní realitou, kterou jsme zažívali ještě nedávno.
Řečnická otázka se nabízí sama: kolik českých seniorů se vůbec osmdesátky dožije? Demografická data MPSV ukazují, že lidé nad 80 let tvořili v roce 2023 asi 22 procent seniorské populace starší 65 let. Osob nad 85 bylo zhruba 204 tisíc. Věkový příplatek je tedy cílený na menšinu důchodců, zatímco slíbená ochrana valorizacemi měla chránit všechny. To je jako slíbit celé třídě zmrzlinu a pak ji přinést jen těm, kdo sedí v poslední lavici.
Symbol místo systému
Problém není v tom, že by pětistovka pro osmdesátníky byla špatný nápad. Nejstarší senioři skutečně čelí vyšším výdajům na léky, kompenzační pomůcky a sociální služby. MPSV to ve svém zdůvodnění správně pojmenovává. Problém je v tom, že se z úzce cíleného opatření dělá vlajková loď důchodové politiky, jako by tím byl slib splněn. Není. Ani náhodou.
ANO vybudovalo celou kampaň na kontrastu s předchozí vládou, která důchody „rozbila“. Slibovalo nápravu systému, ne kosmetiku. Jenže systémová náprava stojí peníze a politickou odvahu, zatímco věkový příplatek stojí zlomek rozpočtu a generuje vděčné titulky v regionálním tisku. Je to klasická politická substituce: nahradit těžký slib lehkým gestem a doufat, že si toho nikdo nevšimne.
Kdo za to ponese odpovědnost
Odpovědnost je v tomhle případě snadno adresovatelná. Slib formulovalo ANO, do vládního prohlášení ho přenesl Andrej Babiš, novelu předkládá ministr práce Aleš Juchelka. Žádný z nich nemůže říct, že nevěděl, co podepisuje. A žádný z nich nemůže tvrdit, že pětistovka od osmdesáti je totéž co „spravedlivé valorizace zohledňující růst životních nákladů rodin důchodců“. To jsou dvě různé věci a voliči si ten rozdíl zaslouží slyšet nahlas.
Někdo namítne, že vláda teprve začíná a že širší reforma přijde později. Možná. Ale politika se měří tím, co je na stole, ne tím, co je v hlavě ministra. A na stole je v létě 2026 novela s věkovými příplatky a motivačním bonusem. Zbytek slibu zůstává v programovém prohlášení jako nezávazná próza.
Senioři nemají jinou páku než volby. A právě proto by si měli ten kontrast mezi slibem a realitou zapamatovat. Ne jako důvod k cynismu, ale jako měřítko pro příště.