„Ať si lidé vyberou sami“: Babiš se zbaběle vyhýbá podpoře prezidentského kandidáta, protože nemá, koho proti Pavlovi postavit
Andrej Babiš za půl roku přešel od slibu společného kandidáta k prázdné frázi „ať si lidé vyberou sami“. Není to respekt k voličům. Je to ústup.
Obsah článku
Politická zbabělost má v Česku svou oblíbenou masku: tvář člověka, který se tváří, že nechává rozhodnutí na ostatních, zatímco ve skutečnosti jen nemá co nabídnout. Přesně takhle dnes vypadá Babišova prezidentská strategie. Premiér, který ještě v lednu na sněmu ANO burcoval sál vizí společného kandidáta koalice, o půl roku později v rozhovoru pro iDNES, jak citovala CNN Prima NEWS, prohlásil, že koalice to „zatím neřeší“ a že by to měl být jakýsi občanský kandidát. Tahle otočka o sto osmdesát stupňů není změna strategie. Je to přiznání, že žádná strategie neexistuje.
Lednový slib a červencový úprk
Kdo chce pochopit Babišovu metodu, musí si položit vedle sebe dvě data. 24. ledna 2026: sněm ANO, Babiš v projevu slibuje společného kandidáta koalice ANO, SPD a Motoristů, mluví o respektované osobnosti z práva, vědy či veřejné služby, debatu plánuje otevřít v lednu 2027. 10. července 2026: tentýž Babiš říká, že o tom „ani nepřemýšlí“ a že si lidé mají vybrat sami. Co se stalo mezi těmito dvěma body? Nic. A právě to je ten problém. Žádné jméno se neobjevilo, žádná koaliční komise nezasedla, žádný průzkum nepřinesl zázračnou tvář. Babiš prostě narazil na prázdno ve vlastních řadách, a místo aby to přiznal, převlékl selhání za demokratický étos.
Říct voličům „vyberte si sami“ zní krásně, dokud si člověk neuvědomí, že to říká předseda nejsilnější vládní strany, premiér s koaliční většinou, politik, který má reálnou moc formovat veřejný prostor. Od takového člověka se čeká vedení, ne pokrčení ramen. Pokud by měl v záloze silné jméno, proč by ho schovával? A pokud ho nemá, proč to neřekne rovnou?
Koalice, která se neshodne ani na senátu
Nejpikantnější na celém manévru je, že Babiš nedokáže sjednotit koalici ani v záležitostech podstatně menšího kalibru. Už v červnu Seznam Zprávy popsaly, jak vlastní kandidáti ANO odmítají spolupráci se SPD a Motoristy v senátních volbách. Senát. Ne Hrad. Pokud se tři strany nedokážou dohodnout na společném postupu v jednom obvodu, jak mají vyprodukovat jednoho kandidáta na prezidenta celé republiky?
A uvnitř samotného ANO? Radek Vondráček otevřeně říká, že ANO má postavit vlastního kandidáta. Tomio Okamura zase mluví o nestranické osobnosti, která by unesla podporu voličů všech tří stran. Babiš mezitím pluje někde mezi oběma pozicemi a tváří se, že žádný rozpor neexistuje. Jenže existuje, a je zásadní: jde o to, zda koalice hledá bojovníka své značky, nebo konsensuální figuru pro celou společnost. To jsou dva naprosto odlišné projekty, dva různé typy kampaně, dva různé rozpočty. A nikdo z vedení koalice zjevně neví, který z nich vlastně chce.
Politoložka Lucie Kubovičová i politolog Lukáš Valeš to v analýze CNN Prima NEWS označují za strategickou chybu. Společný kandidát je finančně výhodnější, organizačně efektivnější a v součtu má vládní blok potenciálně víc voličů než parlamentní opozice. Dobrovolně tříštit tuto zásobu je jako přijít na poker s plnou hrstí žetonů a rozhodit je po podlaze ještě před první kartou.
Pavlova tichá výhoda
Každý den, kdy Babiš váhá, je den, kdy se pozice Petra Pavla zpevňuje. Ne proto, že by Pavel dělal něco mimořádného, ale proto, že proti němu nikdo nestojí. Podle výzkumu STEM/MARK z května 2026 má Pavel „slušnou šanci“ mandát obhájit a z testovaných politických jmen mu nejblíž „dýchá na záda“ právě Babiš. STEM mu v lednu naměřil 57% důvěru, CVVM dokonce 62 %. Veřejnost mu nejlépe hodnotí reprezentaci země v zahraničí, důstojnost úřadu a autoritu. To není prezident v defenzivě. To je favorit, kterému soupeři dělají laskavost tím, že se navzájem blokují.
Pavel sám říká, že rozhodnutí o kandidatuře oznámí příští rok, a v červnovém podcastu na Seznam Zprávy přiznal, že ho kroky vlády spíše motivují k obhajobě. Jinými slovy: zatímco Babiš couvá od vlastních slibů, Pavel si nechává otevřené dveře a klidně čeká. V politice platí, že kdo definuje tempo, má navrch. A tempo teď definuje Hrad, ne Strakova akademie.
„Občanský kandidát“ jako politická fikce
Zvláštní pozornost si zaslouží samotný pojem „občanský kandidát“, který Babiš používá jako kouřovou clonu. Právně je věc jasná: podle pravidel Ministerstva vnitra může kandidovat občan, který sesbírá petici s minimálně 50 000 podpisy. To je legitimní cesta a v roce 2023 ji využil i sám Pavel. Jenže Babiš ten termín nepoužívá právně. Používá ho marketingově: jako signál, že kandidát nebude stranický aparátčík, ale jakási nadstranická autorita. Problém? Taková autorita k červenci 2026 neexistuje. Nemá jméno, nemá tým, nemá podpisový projekt. Je to příslib bez obsahu, šek bez krytí.
A tady se dostáváme k jádru věci. Babiš nehledá kandidáta. Babiš hledá alibi. Pokud koalice nakonec nikoho nepostaví, nebo postaví slabé jméno, které prohraje, Babiš může říct: „Já přece chtěl, aby si lidé vybrali sami.“ Pokud se zázrakem objeví silná osobnost, Babiš se k ní přihlásí jako k naplnění své vize. V obou scénářích vychází čistý. Jenže politika není o tom vycházet čistý. Je o tom nést odpovědnost za rozhodnutí, která formují budoucnost země.
Strach z porážky jako strategie
Podle nás je vysvětlení Babišova chování prosté a nijak sofistikované. V roce 2023 prohrál s Pavlem poměrem 58 ku 42. Ta porážka bolela a Babiš si ji pamatuje. Postavit proti Pavlovi kandidáta, který by prohrál ještě výrazněji, by bylo ponížení celé koalice. Postavit sám sebe by znamenalo riskovat druhý debakl. A postavit Karla Havlíčka nebo jinou stranickou tvář by znamenalo přiznat, že ANO nemá nikoho většího než vlastního ministra. Žádná z těchto variant není pro Babiše pohodlná, a tak volí jedinou zbývající možnost: nedělat nic a tvářit se, že je to záměr.
Sázkové kanceláře to vidí stejně. Za Pavlem vedou právě Havlíček a Babiš, tedy dvě jména z jedné strany, což samo o sobě vypovídá o šíři personální nabídky vládního tábora. Veřejnost přitom podle STEM/MARK očekává prezidenta, který společnost sjednocuje, nevyjadřuje se vulgárně a jezdí do regionů. To je profil, který nesedí na žádného z aktuálně viditelných kandidátů koalice. A Babiš to ví.
Zbývá rok a půl do chvíle, kdy bude muset někdo podat kandidaturu. Čas běží, Pavel sbírá body pouhou existencí v úřadu a Babiš stojí s prázdnýma rukama a plnými ústy frází o občanské společnosti. Není to strategie. Je to kapitulace vydávaná za velkorysost.