ANO slíbilo vyšší valorizaci. Teď je ale ticho po pěšině a vláda dělá, že o ničem neví. Tohle si „Babišovi důchodci“ nezaslouží
Slib, který si vláda sama napsala do programového prohlášení, z vlastní novely potichu vyškrtla a tváří se, jako by nikdy neexistoval.
Obsah článku
Existuje zvláštní druh politické drzosti, který nespočívá v lhaní, ale v mlčení. Nemusíte nic popírat, nemusíte nic vysvětlovat. Stačí prostě přestat mluvit o tom, co jste ještě před čtyřmi měsíci prodávali jako stěžejní bod důchodové politiky. Přesně tohle předvedlo ANO s návratem valorizace k polovině růstu reálných mezd. Na jaře to byl pilíř připravované novely, v létě se z něj stal přízrak: nikde v textu, nikde v tiskové zprávě, nikde v závazném termínu. Jen ticho. A miliony seniorů, kteří si mysleli, že tentokrát to bude jinak.
Tři tváře jednoho slibu
Podívejme se na to chronologicky, protože právě v časové ose je ta průhlednost nejlépe vidět. V programovém prohlášení vlády stojí černé na bílém, že kabinet „obnoví spravedlivý valorizační vzorec“, který zohlední růst životních nákladů důchodců a polovinu růstu reálných mezd. Žádná interpretace, žádné čtení mezi řádky. Písemný závazek nejvyššího vládního dokumentu.
Druhá tvář: 26. března 2026 MPSV při bilancování sta dní vlády veřejně oznámilo, že připravovaná novela zvýší započítání růstu reálných mezd z jedné třetiny na jednu polovinu. Resort to prezentoval jako hotovou věc, jako součást balíku, který míří do vlády.
Třetí tvář: 20. července 2026 vláda novelu skutečně schválila. Jenže ta polovina reálných mezd v ní není. Tisková zpráva MPSV mluví o příplatcích pro seniory od osmdesáti let, o výhodách pro pracující důchodce. O valorizačním vzorci ani slovo. Jako by březnový slib nikdy nezazněl.
Tohle není zapomenutý detail. Tohle je jádro celého důchodového příslibu, které bylo politicky prodáno a fiskálně odsunuto do neznáma.
Rétorika žije, zákon mlčí
Nejabsurdnější na celé situaci je, že ministr Juchelka na tiskové konferenci po jednání vlády sám zmínil, že dnes se důchody valorizují o jednu třetinu reálných mezd a „do budoucna“ o jednu polovinu. Do budoucna. Bez data, bez paragrafu, bez závazku. Jako by stačilo vyslovit záměr a senioři si mohli odškrtnout splněný slib.
Podle informací iROZHLASu se proti změně valorizačního vzorce postavilo Ministerstvo financí, které požadovalo přesnější propočty. Fiskální motiv je čitelný: dřívější kalkulace MPSV počítaly s dodatečnými náklady kolem dvou miliard korun ročně v roce 2029, s výhledem až ke sto dvěma miliardám v roce 2060. Čísla, která rozpočtáře pochopitelně děsí. Jenže to je přesně ten druh argumentu, který měl zaznít předtím, než se slib dostal do programového prohlášení, ne čtyři měsíce poté, co ho ministerstvo samo zopakovalo na tiskovce.
Výsledek? Prošly politicky vděčnější a rozpočtově stravitelnější kousky: pětistovka navíc měsíčně při dosažení osmdesáti, pětaosmdesáti, devadesáti a pětadevadesáti let, tisícovka ve sto letech, automatické navyšování penze o 1,5 % za odpracovaný rok pro pracující důchodce. Věci, které se vejdou do titulku a do volebního letáku. Změna valorizačního vzorce, která by skutečně systémově pomohla všem důchodcům, zůstala za dveřmi s neurčitým příslibem „další novely„.
Kolik to stojí, a kolik ne
Buďme féroví v jednom bodě, protože právě tady se laciný trik skrývá nejlépe. I kdyby se polovina reálných mezd do novely dostala, pro lednovou valorizaci 2027 by to s největší pravděpodobností neznamenalo ani korunu navíc. Dřívější materiály MPSV počítaly s účinností změny až od ledna 2028 a s reálným dopadem zhruba za tři roky. Dokud reálné mzdy výrazně nerostou, je matematicky jedno, jestli zákon pracuje s třetinou, nebo polovinou nuly.
Ministerstvo financí odhaduje průměrnou inflaci pro rok 2026 na 2,5 %, ČSÚ v červnu naměřil meziroční inflaci 1,5 %. Lednová valorizace 2027 tak nejspíš zamíří do nízkých stokorun, bez ohledu na to, jaký vzorec by platil.
A přesně v tom je ta politická fikce. ANO ví, že okamžitá korunová škoda je minimální. Proto si může dovolit slib odložit. Jenže dlouhodobě jde o desítky miliard ročně, o systémovou změnu, která by důchody navázala na skutečný růst ekonomiky. A právě tu vláda nechala bez termínu vycouvat z legislativy, zatímco v rétorice ji nechala žít dál.
Senioři jako politická kulisa
Řečnická otázka na závěr této části: kolikrát ještě může politická strana slíbit důchodcům lepší valorizaci, nechat slib projít programovým prohlášením, zopakovat ho na jaře a v létě ho potichu vyškrtnout, a přitom si udržet tvář?
Příplatky pro osmdesátníky a výhody pro pracující důchodce jsou bezpochyby užitečné kroky. Nikdo je nezpochybňuje. Ale slouží tu jako kouřová clona pro mnohem zásadnější slib, který se vypařil. Je to jako slíbit rekonstrukci domu a pak natřít plot. Plot vypadá hezky. Dům dál chátrá.
Nejtvrdší kontrast přitom není mezi ANO a opozicí. Je mezi třemi vrstvami samotného ANO: programovým prohlášením, březnovou komunikací ministerstva a červencovou realitou schválené novely. Tři dokumenty, tři verze příběhu, jeden výsledek: slib bez paragrafu.
Senioři, kteří ANO věřili právě kvůli důchodům, si zaslouží minimálně jedno: aby jim někdo řekl nahlas, že změna valorizačního vzorce z novely vypadla a že neexistuje žádný závazný termín, kdy se vrátí. Místo toho dostávají mlčení a tiskovky o pětistovkách pro devadesátníky. To není důchodová politika. To je politická kulisa.