Důchody vzrostou skoro na dvojnásobek. Jenže to má háček — jen ty minimální. Ostatní senioři mají smůlu
Stát si právě dopřál nejefektnější důchodový titulek za poslední dekádu, a stálo ho to pomoc jednomu procentu penzistů.
Obsah článku
Když se v lednu 2026 minimální starobní důchod vyšplhal z 5 430 na 9 800 korun, vypadalo to jako historický průlom. Nárůst o 4 370 korun měsíčně, tedy o 80,5 procenta. Skoro dvojnásobek. Jenže stačí otevřít důvodovou zprávu k reformě a velkolepé gesto se smrskne na chirurgický zásah do úplného dna systému. Podle oficiálního odhadu se pod novou minimální hranicí nacházelo zhruba 35 tisíc důchodů, asi jedno procento ze všech vyplácených penzí v Česku. Zbylých 99 procent důchodců dostalo v lednu to, co každý rok: běžnou valorizaci. Základní výměra nahoru o 240 korun, procentní výměra o 2,6 procenta. Žádný dvojnásobek, žádný skok, žádný zázrak.
Aritmetika, která vypadá lépe, než je
Celý „skoro dvojnásobek“ stojí na jediném triku: přepsání vzorce pro minimální procentní výměru. Do roku 2025 činila ubohých 770 korun, částka, která se od devadesátých let prakticky nehýbala a spadla na 1,9 procenta průměrné mzdy. Od ledna 2026 ji zákon navázal na 10 procent průměrné mzdy, tedy na 4 900 korun. Sečtěte to se základní výměrou 4 900 korun a máte oněch 9 800. Matematicky korektní. Politicky vděčné. Systémově okrajové.
Srovnejme: průměrný sólo starobní důchod v březnu 2026 činil podle ČSSZ 21 793 korun. Nové minimum 9 800 korun je necelých 45 procent této průměrné penze. A životní minimum jednotlivce? To je 4 860 korun, bez nákladů na bydlení. Takže stát vlastně garantuje důchod na úrovni dvojnásobku existenčního prahu. To není velkorysost. To je oprava ostudy.
Průhledný manévr: jednou rukou dát, druhou vzít
Tady se příběh láme. Ve stejném zákoně, který přizvedl dno, se totiž ukrývá i brzda pro všechny ostatní. Od roku 2026 klesla sazba za rok pojištění z 1,5 na 1,495 procenta výpočtového základu. Zápočet v první redukční hranici se snížil ze 100 na 99 procent. Čísla vypadají nevinně, desetiny procenta, jeden procentní bod. Jenže na třicetiletou kariéru a důchod vyplácený dvacet let se z desetin stanou tisíce.
Řečeno bez diplomatických kudrlinek: stát jednou rukou dramaticky přizvedl úplné dno systému, druhou začal přišlapávat strop pro nově přiznávané penze. Pro koho je tohle dobrá zpráva? Pro člověka, který celý život pracoval za průměrnou mzdu a čeká, že mu důchod pokryje aspoň polovinu předchozího příjmu, rozhodně ne. Pro politika, který potřebuje tiskovou zprávu s číslem „skoro dvojnásobek“? Bezpochyby.
Koho se to skutečně dotklo, a koho ne
Důvodová zpráva k reformě přiznává, že více než 70 procent důchodů pod starou minimální hranicí tvořily starobní penze, z nichž asi 60 procent bylo předčasných. Typický profil příjemce: člověk s krátkou dobou pojištění, nízkými celoživotními příjmy, často s kombinací práce v zahraničí. Právě u dílčích důchodů, kdy část kariéry proběhla za hranicemi, se nové minimum poměrně krátí podle českých dob pojištění. Plných 9 800 korun tak nedostane ani každý z těch 35 tisíc.
Pro úplnost: nové minimální hranice se netýkají jen starobních důchodů:
- Starobní a invalidní III. stupně: 9 800 Kč
- Invalidní II. stupně a vdovský/vdovecký: 7 350 Kč
- Sirotčí: 6 860 Kč
- Invalidní I. stupně: 6 534 Kč
O dorovnání se přitom nežádá. ČSSZ ho započte automaticky, buď při lednové valorizaci stávajících důchodů, nebo rovnou při výpočtu nově přiznaných. Mechanismus má od příštího roku automaticky růst s průměrnou mzdou. Pokud by ta v roce 2027 stoupla zhruba o šest procent, minimální starobní důchod by se mohl vyšplhat přibližně na 10 400 korun. Finální částku ale určí až vládní nařízení, které tradičně vychází v prosinci.
Politická fikce jménem „přidáváme důchodcům“
Podívejme se na historickou řadu, ať je vidět, jak výjimečný ten skok opravdu je, a jak málo výjimečný je kontext kolem něj:
| Rok | Základní výměra | Min. procentní výměra | Minimum celkem | Meziroční změna |
|---|---|---|---|---|
| 2024 | 4 400 Kč | 770 Kč | 5 170 Kč | |
| 2025 | 4 660 Kč | 770 Kč | 5 430 Kč | +260 Kč |
| 2026 | 4 900 Kč | 4 900 Kč | 9 800 Kč | +4 370 Kč |
Mezi lety 2024 a 2025 přihodil systém 260 korun. O rok později 4 370. Sedmnáctinásobný rozdíl v tempu, ale ne proto, že by stát zbohatl nebo zešlechetněl. Prostě přepsal vzorec pro jednu jedinou proměnnou, která byla ostudně nízká od devadesátých let. A pak to prodal jako reformu.
Skutečná reforma by vypadala jinak. Řešila by propad náhradového poměru u středních příjmů, kde se důchod čím dál víc vzdaluje od poslední výplaty. Řešila by fakt, že nově přiznávané penze budou od roku 2026 systematicky nižší, než by byly podle starého výpočtu. Místo toho dostáváme efektní opravu jednoho procenta systému a tiché přiškrcení zbytku.
Devět tisíc osm set korun měsíčně. Pro 35 tisíc lidí je to reálná pomoc. Pro miliony ostatních důchodců je to číslo z titulku, které se jich netýká. A pro budoucí penzisty? Ti si na „skoro dvojnásobek“ mohou vzpomenout, až jim nový výpočet ukrojí z důchodu víc, než kolik stát kdy přidal na dno.