Babiš, Okamura a Macinka jsou jen byznysoví partneři. Politická ideologie a morální hodnoty jsou na druhé koleji
Česká vláda roku 2026 není ideový projekt. Je to obchodní transakce, ve které se tři značky s odlišnými voliči dohodly na společné správě moci, a říkají to nahlas.
Obsah článku
Tato vládní koalice nemá ideologii — má obchodní smlouvu. Žádná velká vize, žádný společný ideový manifest. Jen konstatování, že se tři různé firmy dohodly na společném podniku. Petr Macinka mu na stejném pódiu poděkoval za „loajalitu“ a za dodržení koaličních dohod kolem nominace Filipa Turka. Loajalita. Dodržení dohod. To je slovník obchodních partnerů, ne ideových spojenců. A přesně tímto jazykem mluví celá tato koalice, ať už si to její voliči přejí, nebo ne.
Hodnotová politika? Skončila 4. října 2025
Petr Macinka to řekl sám a řekl to bez okolků. V rozhovoru pro ČT24 prohlásil, že „hodnotová politika skončila v České republice 4. října 2025″, tedy dnem sněmovních voleb. Není to vytržené z kontextu. Je to programové prohlášení člověka, který se stal místopředsedou vlády a ministrem zahraničí. A aby nikdo nepochyboval, v červenci 2026 na tiskové konferenci k hodnocení vlády postavil svou agendu na ministerstvu zcela explicitně: prioritou je podpora exportu a ekonomická diplomacie, nikoli „export morálky, pravdy a lásky a dobra“. Jinými slovy: hodnoty jsou pro nedělní kázání, od pondělí se počítají kontrakty.
Tohle není interpretace. Tohle je přímý výrok ústavního činitele, který otevřeně říká, že morální rámec zahraniční politiky považuje za přežitek. A jeho koaliční partneři? Mlčí. Protože jim to vyhovuje.
Tři značky, jeden obchod
Podívejme se na tu koalici bez růžových brýlí. SPD ve svém volebním programu prosazuje závazná referenda o zásadních otázkách včetně členství v EU a NATO, tvrdou suverenistickou linii a tradiční hodnoty. Motoristé sobě se definují jako konzervativní pravice, kritická k Bruselu, ale výslovně ne pro odchod z Unie. ANO je pragmatická strana pro všechny, jejíž ideologie se mění podle průzkumů.
Kde je průnik? Ne v hodnotách. Ne v ideologii. V ekonomice a v moci:
- Nižší daně a odvody pro podnikatele a živnostníky
- Odpor k emisním povolenkám ETS2
- Nižší DPH v gastronomii
- Snížení daně z příjmů právnických osob
- Společný zájem na udržení vládní většiny
To je programové prohlášení vlády schválené 5. ledna 2026. Čtěte ho jako smlouvu mezi třemi firmami, které se dohodly na společném produktu pro trh. Ideologické rozdíly? Ty se řeší tak, že se o nich nemluví.
Koaliční solidarita jako lakmusový papírek
Když v lednu 2026 přišla otázka vydání Babiše a Okamury ke stíhání, SPD a Motoristé bez váhání deklarovali, že pro vydání hlasovat nebudou. Žádná debata o právním státu, žádné vážení principů. Koaliční partner se nevydává. Tečka. Je to pragmatické? Bezpochyby. Je to transakční? Naprosto. Je to v souladu s deklarovanými hodnotami stran, které mluví o spravedlnosti a transparentnosti? To ať posoudí jejich voliči.
A spolupráce nekončí u vlády. SPD ve svém politickém usnesení z června 2026 výslovně píše o cíli posílit vliv v Senátu „ve spolupráci s koaličními partnery“. Babiš sní o společné senátní kandidatuře. Jenže tady poprvé naráží na odpor zevnitř vlastní strany: část kandidátů ANO odmítá jít pod jednou značkou se SPD a Motoristy. Proč? Kvůli čitelnosti. Kvůli hodnotám. Kvůli tomu, že na lokální úrovni ještě někomu záleží na tom, za co stojí. Ironie je dokonalá: jediný reálný odpor proti tomuto mocenskému obchodu nepřichází od opozice, ale od lidí uvnitř ANO, kteří si ještě pamatují, že politická značka by měla něco znamenat.
Byznys bez firmy, ale s dividendami
Namítne někdo, že „byznysoví partneři“ je přehnané, vždyť nemají společnou firmu, společný účet, společný podnik. A má pravdu, pokud slovo byznys čte doslova. Jenže politika této trojice funguje přesně podle logiky obchodní transakce. Babiš získává premiérské křeslo a vládní většinu. Okamura poprvé v historii SPD sedí u mocenského stolu, byť sám není členem vlády. Macinka skočil z okrajové strany rovnou na post místopředsedy vlády a šéfa diplomacie. Každý dostal svůj díl. Každý za to platí loajalitou.
A dividendy? Ty jsou politické: vliv na legislativu, přístup k exekutivě, prosazení vlastní agendy. Pro voliče živnostníky a podnikatele to může znamenat nižší odvody a méně regulace. Pro voliče, kteří očekávali ostré ideové hranice mezi těmito stranami, to znamená rozčarování. Protože hranice se rozplynuly v okamžiku, kdy se rozdělovala ministerská křesla.
Spokojenost jako obchodní ukazatel
Babiš na konci června 2026 řekl, že je „spokojený v rámci spolupráce, v rámci koalice„, i když vzápětí kritizoval vystupování některých partnerů. Spokojenost. Ne nadšení, ne ideové souznění, ne sdílená vize budoucnosti. Spokojenost, jako když obchodní partner plní dodací podmínky. A přesně tak tato vláda funguje: dokud se plní smlouva, dokud se dodržují dohody, dokud loajalita drží, byznys běží dál.
Co by ho rozbilo? Ne ideologický spor, ten tu nikdy nebyl. Spíš okamžik, kdy některému z partnerů přestane vycházet volební matematika. Kdy se loajalita přestane vyplácet. Kdy dividendy klesnou pod úroveň, která ospravedlňuje investici. Tahle koalice neskončí na hodnotách. Skončí ve chvíli, kdy přestane být výhodná.