Ještě nezačala pořádná kampaň a Martin Kuba z hnutí Naše Česko už vysvětluje své kauzy. Tohle voliči slyšet nechtěli
Nové politické hnutí, které se prodává jako čistá alternativa, by mělo začínat vizí. Martin Kuba začíná obranou.
Obsah článku
Obranná kampaň místo programové je to nejhorší, co může potkat projekt, jehož jediným kapitálem je slib nového začátku. Kuba vstupuje do první ostré volební sezony před říjnovými komunálními a senátními volbami s hnutím, které ještě nikde nikdy nekandidovalo, a místo aby voličům vysvětloval, proč si zaslouží jejich důvěru, vysvětluje, proč jeho byznysové vazby nejsou problém. To je politická fikce o čistém startu, která se začala rozpadat dřív, než ji stihli pořádně vyprávět. A voliči nových projektů mají na tenhle druh příběhů mimořádně citlivý nos.
Lacný trik jménem „nová politika“
Každý, kdo v Česku za posledních patnáct let sledoval vznik a pád nových politických značek, zná ten scénář nazpaměť. Charismatický lídr odejde ze zavedené strany, založí hnutí s názvem evokujícím občanskou svěžest a prohlásí, že on to bude dělat jinak. Kuba tento postup kopíruje s učebnicovou přesností: odchod z ODS, založení Našeho Česka, rétorika o „racionální, neideologické politice“ a projekt s názvem Naše Česko hledá talent, který má přilákat nové tváře. Jenže právě proto je tak zásadní, co se děje paralelně. Zatímco hnutí shání kandidáty do obcí od Chebu po Jáchymov, jeho předseda čelí nepříjemným otázkám na dvou frontách: na propojení s ČEZ přes firmu OIG Power a na financování hnutí od dárců s vazbami na jihočeské zakázkové prostředí. Kontrast mezi náborovým sloganem a defenzivní realitou je tak ostrý, že ho nemusíte ani komentovat. Stačí ho položit vedle sebe.
Kdo chce být alternativou, nesmí vypadat jako kopie
Problém Kubovy pozice není v tom, že by jednotlivá obvinění byla nutně zdrcující. Problém je strukturální. Podcast Kecy a politika ho už začátkem května zarámoval jako architekta „jihočeské džamáhíríje“, tedy mocenské sítě, kde se politika a byznys prolínají tak těsně, že je těžké říct, kde končí jedna a začíná druhý. O měsíc později přišel Deník N s textem o dárcích napojených na krajské zakázky, přičemž hnutí část darů vrátilo. A to všechno v době, kdy se Naše Česko v průzkumech pohybuje někde mezi 3,5 a 4,5 procenta. V pásmu, kde každý reputační škrábanec rozhoduje o tom, jestli je projekt vnímán jako věrohodná alternativa, nebo jako další nedotažený experiment.
Tady je klíčová ironie celé situace. Kuba sám na svém webu vysvětluje odchod z ODS tím, že tam neviděl vůli ke změně. Říká, že nechce dělat politiku starým stylem. Ale co jiného než starý styl je spoluvlastnictví firmy s vazbou na polostátního giganta a sponzorská základna čerpající z regionu, kde jste hejtmanem? Můžete to vysvětlovat, můžete to zasazovat do kontextu, můžete část darů vracet. Ale nemůžete předstírat, že to je ten čistý začátek, který jste slibovali.
Obrana, která požírá kyslík
Strategicky je Kubova situace past bez dobrého východu. Ignorovat kritiku nemůže, protože projekt stojí na důvěře v novou značku, a nechávat v oběhu nezodpovězené otázky o ČEZ a sponzorech by bylo sebevražedné. Odpovídat ale taky nechce, protože každá odpověď posouvá veřejnou debatu od programu k minulosti. A právě tohle je ten průhledný manévr, který voliči prokouknou nejsnáz: lídr, který mluví o budoucnosti, ale tráví čas vysvětlováním minulosti.
Přitom čísla zatím nejsou katastrofální. Únorový průzkum Trendy Česka naměřil 3,5 %, květnový Median 4,5 %. Ale v červnovém shrnutí už Naše Česko nefiguruje mezi výslovně vypsanými subjekty. Podpora je křehká a rekrutuje se převážně od bývalých voličů SPOLU, ODS a TOP 09. Tedy od lidí, kteří jednou už dali šanci straně slibující pravicovou reformu a cítí se zklamaní. Dát šanci podruhé někomu, kdo hned na startu vysvětluje byznysové vazby? To chce od voliče hodně velkou dávku optimismu.
Říjen jako test, který nepočká
Do komunálních a senátních voleb zbývají necelé tři měsíce. Kuba potřebuje, aby se veřejná konverzace o jeho hnutí točila kolem konkrétních kandidátů, kolem programu pro obce, kolem toho, proč má smysl volit značku, která ještě nikde nevládla. Místo toho se točí kolem OIG Power, kolem dárců a kolem otázky, jestli jihočeský hejtman dokáže být celostátním lídrem, aniž by si s sebou přivezl celou mocenskou výbavu svého kraje.
Hnutí, které ještě nepřežilo jediný volební test, si nemůže dovolit luxus vysvětlovací kampaně. Buď v následujících týdnech přehlušíte defenzivní šum programovou ofenzivou, nebo vám říjnový výsledek řekne to, co průzkumy naznačují už teď: že slib nového začátku nestačí, pokud ho nesete ve starém balení.