Přísaha jde do voleb s nečekaným spojencem. Pro Šlachtu je to poslední šance na záchranu, i když si to nechce přiznat
Róbert Šlachta právě podepsal přiznání vlastní politické bezvýznamnosti, jen to zabalil do řeči o „spojování sil“.
Obsah článku
Když hnutí s jedním procentem preferencí oznamuje alianci se subjektem, který ho v daném městě převyšuje sedminásobně, nejde o partnerství. Jde o záchranný člun, na který se nastupuje bez výběru kajuty. Přísaha a SPD spolu půjdou do pražských komunálních voleb, a kdo v tom vidí ofenzivu dvou rovnocenných značek, ten buď neumí počítat, nebo nechce. Šlachta ještě před pár lety budoval image protikorupčního šerifa, který stojí nad stranickým bahnem. Dnes sedí u stolu s Tomiem Okamurou a tváří se, že je to strategická volba. Není. Je to jediná volba, která zbyla.
Aritmetika, která nemá slitování
Volební čísla jsou v politice tím, čím je gravitace ve fyzice: ignorovat je můžete, ale spadnete. Přísaha získala ve sněmovních volbách 2025 celostátně 1,07 procenta a v Praze pouhých 0,71 procenta. SPD si v hlavním městě připsala 5,23 procenta. Kdo tu koho zachraňuje, je zřejmé na první pohled. Okamura získává kosmetický doplněk, Šlachta kyslíkovou masku. A přesto se navenek mluví o memorandu jako o spojenectví dvou suverénních partnerů. To je politická fikce hodná lepšího scénáristy.
Průzkumy z letošního roku, ať už od STEMu nebo Medianu, ukazují Přísahu stabilně kolem jednoho procenta. To není dno, ze kterého se odráží. To je hladina, na které se udržuje jen díky tomu, že předseda má senátorský mandát a občas se objeví v televizi. Bez toho by se hnutí rozpustilo v statistickém šumu.
Protikorupční šerif v Okamurově limuzíně
Ještě zajímavější než čísla je ideový paradox celé aliance. Přísaha se ve svém programu výslovně hlásí k členství v NATO a EU. SPD staví na referendech, přímé demokracii a suverenistické rétorice, která s euroatlantickým ukotvením zachází přinejmenším volně. Společný průnik samozřejmě existuje: odpor k migraci, kritika Green Dealu, bezpečnostní rétorika. Jenže ten průnik je tak široký a tak mělký, že se na něm dá postavit volební leták, ale těžko politická identita.
A právě tady je jádro problému. Přísaha vznikla jako projekt s ambicí oslovit středového voliče, který je znechucený korupcí, ale nechce utéct na radikální okraj. Spojenectví se SPD tento příběh definitivně pohřbívá. Není to tak, že by Šlachta přešel na druhou stranu barikády. On prostě zjistil, že na jeho straně už nikdo nestojí, a tak šel tam, kde ještě někdo je.
Rozchod s Motoristy jako bod zlomu
Kdo chce pochopit, proč Šlachta skončil u Okamury, musí se vrátit k rozpadu spolupráce s Motoristy. Ta aliance fungovala: v eurovolbách 2024 dostala obě značky do Evropského parlamentu. Byl to reálný úspěch, možná jediný, který Přísaha kdy měla. A přesto se to rozpadlo. Macinka veřejně vysvětloval, že Motoristé nechtěli dvoukoalici kvůli zvýšenému volebnímu kvóru. Šlachta mluvil o „lednovém sarajevském atentátu“ a o tom, že Přísaha nebude vyjednávat o NATO a EU. Obě strany si rozchod popsaly po svém, ale výsledek byl stejný: Šlachta přišel o jediného spojence, který mu mohl dodat výkonnostní kredit.
Co následovalo, bylo nouzové hledání napříč celým spektrem. Šlachta sám přiznal jednání se Stačilo!, SPD i SOCDEM. Když politik jedná současně s postkomunistickou levicí a s Okamurou, není to projev strategické flexibility. Je to projev zoufalství, které se maskuje jako pragmatismus.
Podzim 2026 jako verdikt
Říjnové volby rozhodnou o tom, jestli má ještě smysl psát o Přísaze jako o hnutí, nebo jen jako o osobní platformě jednoho senátora. SPD v Praze už v roce 2022 získala tři mandáty na magistrátu. Aliance s Přísahou jí může přihodit pár stovek hlasů navíc. Pro Šlachtu je ale sázka nesrovnatelně vyšší: pokud ani společná kandidátka nepřinese viditelný výsledek, zbude mu senátorské křeslo, prázdná stranická kancelář a vzpomínky na dobu, kdy ho novináři brali jako potenciálního premiéra.
Senátní volby ve 27 obvodech jsou teoreticky další šance, ale většinový systém je pro slabé značky bez silných lokálních osobností brutální filtr. Přísaha chce postavit kandidáty, konkrétní obvody ale zatím veřejně neupřesnila. A to samo o sobě vypovídá víc než jakékoli memorandum.
Šlachta svůj projekt nezachraňuje. Prodlužuje mu agonii a říká tomu strategie.