Jak na Babiše? Opozice je na vládu krátká, tam, kde by měla křičet, oproti Babišovi jen tiše šeptá

Česká opozice má v rukou prezidentovo veto, senátní vrácení zákona i vlastní tvrdé námitky. A přesto z toho nedokáže udělat nic víc než parlamentní šepot.

Vláda ČR

Opozice neprohrává proto, že by neměla pravdu. Prohrává proto, že neumí z pravdy udělat politickou zbraň. Zákon o veřejných rozpočtech, sněmovní tisk 90, je učebnicový příklad: vláda Andreje Babiše si rozvolňuje dluhové mantinely, oslabuje kontrolní roli Sněmovny a posouvá účet za utrácení do budoucna. Opozice na to reagovala pozměňovacími návrhy, dlouhými projevy a technickými výhradami. Jenže politický souboj se nevyhrává poznámkami pod čarou. Vyhrává ho ten, kdo řekne jednu větu, které rozumí člověk u večeře, ne jen poslanec v lavici.

Munice na stole, prázdný megafon v ruce

Absurdita celé situace spočívá v tom, že opozice měla k dispozici všechno, o čem může opoziční politik snít. Senát zákon 17. června vrátil s pozměňovacími návrhy. Sněmovna na původním znění 7. července setrvala. A prezident Petr Pavel zákon 22. července vetoval s odůvodněním, které by si opozice mohla zarámovat na zeď: rozvolnění fiskálních pravidel a oslabení parlamentní kontroly nad rozpočtem. To není žádná okrajová výhrada od okrajového hráče. To je hlava státu, která říká: tohle ohrožuje budoucnost veřejných financí.

A co s tím opozice udělala? Karel Haas z ODS ve Sněmovně mluvil o dvou až třech bilionech korun mimo reflektory, o riziku desetiprocentního navýšení výdajů bez souhlasu poslanců, o zrušení odděleného důchodového účtu. Obsah měl. Jenže sám přiznal, že své výhrady bude prosazovat jen „jak mu hlas ve veřejném prostoru bude stačit“. To je přesná definice šeptání. Věděl, co říct. Nevěděl, jak z toho udělat křik.

Proč Babiš vyhrává, i když lže jednodušeji

Vládní strana spor rámovala s chirurgickou jednoduchostí: zreálňujeme rozpočet po minulé vládě, opravujeme rozpočtovou past. Hotovo. Jedna věta, žádné paragrafy, žádné výjimky. Že ta věta neodpovídá realitě? To je v politické komunikaci druhořadé. Důležité je, že existuje a že ji umí zopakovat každý poslanec ANO od rána do večera.

Opozice odpovídala směsí procedurálních výhrad, paragrafových odkazů a dílčích technických korekcí. Jan Jakob, Lucie Sedmihradská, Vendula Svobodová, Marian Jurečka i Haas podávali pozměňovací návrhy. Nikdo z nich ale neřekl tu jednu větu, která by celý spor přeložila do jazyka voliče: „Vláda si otevírá cestu k většímu utrácení a menší kontrole. Zaplatíte to vy.“ Místo toho expertní obrana, která funguje v rozpočtovém výboru, ale ne na Facebooku, ne v televizi, ne u stolu v hospodě.

Proti Babišovi nefunguje „správná připomínka“. Funguje konflikt, který se dá přeložit do jedné věty o penězích, daních a důchodech. A ten opozice nevyrobila.

Nemoc jménem organizační únava

Problém není jen komunikační. Je systémový. Haas sám v rozhovoru pro INFO.cz popsal, co se v ODS dělo po volbách 2025: strana „odžívala kongres“, silné programové výroky se odkládaly, voliči jí vracejí čtyři roky koaličních kompromisů a ztrátu ekonomické kompetence. Jinými slovy: největší pravicová opoziční strana řešila sama sebe v době, kdy měla řešit Babiše.

A nejde jen o ODS. Opoziční pole je rozptýlené. Dubnový model Kantaru měřil ANO na 32 %, STAN na 16 % a ODS na 15,5 %. Květnový Median posunul ANO na 35,5 %, STAN na 14,5 % a ODS na 12 %. Místo společného tlaku na vládu se dvě nejsilnější opoziční strany přetahují o druhé místo. Babiš nemusí opozici porážet. Stačí mu počkat, až se porazí sama.

Co by muselo přijít po 2. srpnu

Od 2. srpna může Sněmovna zákon po prezidentově vetu projednat znovu. Je to poslední šance, aby opozice ukázala, že umí víc než šeptat. Recept není složitý: zúžit kritiku na tři opakovatelné teze, mluvit v jedné linii napříč opozičními stranami, používat prezidentovo veto jako legitimizační moment a každou debatu stáhnout k dopadu na daně, dluh a důchody. Ne další paragrafový maraton. Jedna srozumitelná kampaň.

Jenže to by opozice musela přestat být klubem expertů, kteří mají pravdu, a začít být politickou silou, která z pravdy dělá zbraň. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že se to stane. A Babiš to ví.

Tisk 90 není jen zákon o rozpočtových pravidlech. Je to rentgen české opozice. A ten rentgen ukazuje zlomeninu přesně tam, kde by měla být páteř.