Opravdu je výhodné nepracovat díky vyšším dávkám, jak říká Babiš? Nejdřív podporu sám zvýšil, a teď se mu to nelíbí
Andrej Babiš hlasoval pro vyšší podporu v nezaměstnanosti, jeho klub ji po interní poradě vědomě podpořil, a dnes ji předkládá jako důkaz, že se Čechům nevyplatí pracovat.
Obsah článku
Je to jeden z nejčistších příkladů politické alchymie poslední doby. Zákon, který ANO v březnu 2025 pomáhalo schválit jako balík „spousty dobrých věcí pro zaměstnance“, se o necelý rok a půl později proměnil v údajnou pozvánku k lenošení. Žádný nový zákon, žádná nová data, žádný nový důkaz. Jen jiný politický kalendář a potřeba mít viníka pro rozpočtové napětí. Premiér přitom neříká nic, co by nevěděl už v den hlasování, jen to říká jiným hlasem.
Pětiminutová pauza, která mění dějiny
Klíčový moment se odehrál 7. března 2025 ve Sněmovně. Projednával se sněmovní tisk 775, vládní novela zákoníku práce i zákona o zaměstnanosti, takzvaná flexinovela. ANO celou dobu ostře bojovalo proti jednomu bodu: výpovědi bez udání důvodu. Ten v hlasování neprošel. A pak se stalo to podstatné. Klub ANO si vyžádal pětiminutovou pauzu. Po ní Alena Schillerová oznámila, že hnutí novelu jako celek podpoří, protože obsahuje „spoustu dobrých věcí pro zaměstnance“. Babiš hlasoval pro. Většina klubu ANO (63 hlasů) rovněž. Nešlo o přehlasování ve zmatku, o legislativní přepadení ani o skrytou přílohu, kterou nikdo nečetl. Šlo o vědomé politické rozhodnutí po interní poradě. Tvrdit dnes, že výsledek je překvapením, je politická fikce.
Laciný trik s čísly: štědrost na dva měsíce, pak realita
Heslo „vyplatí se nepracovat“ zní úderně. Jenže stačí se podívat na skutečnou strukturu dávky a úder se rozplyne. Od ledna 2026 dostává nezaměstnaný v prvních dvou měsících 80 % předchozího čistého výdělku, to je skutečně výrazný skok oproti dřívějším 65 %. Jenže pak podpora padá na 50 % a v závěrečné fázi dokonce na 40 %, což je méně než předchozích 45 %. Celková délka podpory zůstává 5 měsíců pro lidi do 52 let, 8 měsíců do 57 let a 11 měsíců nad 57 let.
Podle OECD je česká krátkodobá náhrada příjmu po reformě mezi nejštědřejšími v celém klubu vyspělých ekonomik. Zároveň ale délka podpory zůstává extrémně krátká; průměrná doba pobírání dávky pro čtyřicátníka je v 33 zemích OECD 17 měsíců. V Česku pět. Kdo chce tvrdit, že pětiměsíční dávka s klesající sazbou motivuje k trvalému nicnedělání, musí ignorovat obě čísla najednou.
Navíc: vyšší podpora se netýká lidí, kteří evidenci na úřadu práce využívají opakovaně několikrát do roka. A pokud si uchazeč najde nekolidující zaměstnání, výplata podpory se pozastaví. Systém tedy neumožňuje plný souběh „vyšší dávky“ a běžného přivýdělku. Průhledný manévr s heslem „nepracovat se vyplatí“ tyto pojistky záměrně přeskakuje.
Co říkají data z úřadů práce, a co neříkají
Ano, po lednu 2026 počet žádostí o podporu skokově vzrostl. V lednu pobíralo podporu 108 721 osob, meziročně o 24 % více žádostí. Část lidí (přesně 2 665) se zaregistrovala už v prosinci 2025, ale žádost podala až v lednu, aby dosáhla na nové, vyšší sazby. Je to racionální chování, ne důkaz masového zneužívání. Lidé si přečetli zákon a zařídili se podle něj. Přesně tak, jak to dělá každý, kdo si načasuje daňové přiznání nebo odchod do důchodu.
Od ledna čísla klesají: březen 104 545, duben 98 832, květen 99 494, červen 96 817. Žádná lavina „nepracujících“. Ministerstvo práce samo reformu obhajovalo jako nástroj, který lidem dává větší jistotu při změně práce a snižuje bariéry na trhu. Odhadované zvýšení výdajů o 4,8 miliardy korun ročně je reálné, ale je to cena za to, aby člověk s průměrnou mzdou, který odejde dohodou, dostal v prvních dvou měsících o 13 tisíc korun měsíčně víc a nemusel brát první práci pod cenou ze zoufalství.
Proč se z „dobré věci“ stal problém
Odpověď je prostá a nemá nic společného s ekonomikou. Změnil se politický kontext. V březnu 2025 bylo ANO v opozici a flexinovela byla kompromis, který stálo za to podpořit, hlavně proto, že z ní vypadla výpověď bez udání důvodu. V roce 2026 je ANO ve vládě, čelí rozpočtovému tlaku a potřebuje někoho, na koho ukáže. Vyšší dávky jsou ideální terč: snadno pochopitelné, snadno démonizovatelné, a hlavně schválené minulou Sněmovnou, takže odpovědnost lze rozmazat.
Jenže odpovědnost rozmazat nelze. Jmenné hlasování je veřejné. Schillerová vysvětlení za klub ANO pronesla do mikrofonu. A žádný legislativní návrh na snížení podpory zatím na stole neleží; k červenci 2026 platí systém beze změny. Babišova kritika je tedy rétorika bez legislativního pokračování. Politický signál vyslaný do éteru, který nemá adresáta v paragrafovém znění.
Řečnická otázka na závěr se nabízí sama: pokud je vyšší podpora v nezaměstnanosti tak škodlivá, proč pro ni premiér hlasoval? Ale ta otázka je naivní. Babiš ví přesně, proč hlasoval, a ví přesně, proč dnes mluví jinak. Obojí dává smysl, jen ne současně a ne pro stejné publikum.