Okamura má po žížalkách. Plaga mu zatrhl další jeho šílený nápad, školy a studenti si mohou oddychnout
Padesát miliard korun ročně, méně let ve škole a děti rovnou do fabrik. Zní to jako reformní sen, nebo spíš jako politická fikce.
Obsah článku
Tomio Okamura vytáhl na Facebooku návrh, který vypadá jednoduše: zrušme devátou třídu základní školy, ušetříme hromadu peněz a mladí půjdou dřív do práce. Odvolal se na Německo, Polsko a Maďarsko, kde prý stačí osm ročníků. Premiér Babiš přikývl. A pak přišel ministr školství Robert Plaga a celou bublinu propíchl jednou větou: tohle není součástí vládního programu a žádné úspory to nepřinese. Kdo by čekal od koaličního partnera víc loajality, nezná českou politiku. Kdo by čekal od Okamury víc odbornosti, nezná Okamuru.
Průhledný manévr místo reformy
Celý nápad stojí na jediném čísle: 50 miliard korun ročně. Kdo ho spočítal? Podle Novinek jsou pod podkladovou analýzou podepsáni Petr Mach a Miloš Karmazín. Jak přesně k číslu došli, veřejně nikdo nevysvětlil. Nikola Šrámková z EDUinu ho označila za „hausnumero“, Karel Gargulák z PAQ Research varoval před chaosem a ztrátou potenciálu celých ročníků. Jinými slovy: máme politický slogan bez metodiky a bez odpovědnosti.
A přesně tady je jádro problému. Okamura nepřišel s reformou vzdělávání. Přišel s rozpočtovou zkratkou, kterou převlékl za modernizaci. Když politik říká „ušetříme“ a „mladí půjdou dřív do práce“, ale neřekne ani slovo o kvalitě výuky, obsahu vzdělávání nebo připravenosti absolventů, nejde mu o děti. Jde mu o titulek. A ten dostal.
Plaga řekl dost, a měl k tomu důvod
Ministr školství reagoval pro Echo24 s neobvyklou přímostí. Okamura není člen vlády. Návrh není ve vládním programovém prohlášení. A kdyby se realizoval bez systémové přestavby, přinesl by jediné: dvojnásobný nápor žáků na střední školy v přechodovém roce. Představte si to: dva kompletní ročníky najednou skládají přijímačky, školy nemají kapacity, učitelé nemají úvazky, nikdo neví, co s osnovami. To není reforma. To je administrativa v plamenech.
Plagova pozice je přitom právně neprůstřelná. V Česku dnes platí devítiletá povinná školní docházka zakotvená ve školském zákoně č. 561/2004 Sb. Bez novely zákona se nezmění vůbec nic. Okamurův facebookový post nemá sílu legislativní iniciativy, a Plaga mu to připomněl způsobem, který nepotřeboval diplomatický slovník.
Zahraniční srovnání, které nesedí
Okamurova argumentace stojí na tom, že v Německu, Polsku a Maďarsku mají osmiletou základní školu, a přesto fungují. Jenže tady končí pravda a začíná manipulace.
- Německo má 9 až 10 let povinné plné školní docházky a k tomu ještě typicky tři roky povinného odborného vzdělávání. Celková povinná vzdělávací dráha je delší než česká.
- Polsko zavedlo osmiletou základní školu, ale povinné vzdělávání trvá do 18 let věku, tedy 12 let.
- Maďarsko má osmistupňovou základku, ale povinná docházka běží od 6 do 16 let.
Okamura srovnává počet ročníků jednoho stupně a vydává to za celý systém. Je to jako říct, že v Německu se platí méně daní, protože DPH je 19 %, a zamlčet, že daň z příjmu je progresivní až do 45 %. Laciný trik, který počítá s tím, že si nikdo nedá práci s ověřením.
Kdo za tím doopravdy stojí
Bylo by pohodlné odbýt celou věc jako Okamurův sólový výstřel. Jenže Hospodářské noviny upozornily, že podrobnější verzi návrhu připravil už na jaře Petr Mach na ministerstvu financí. Nejde tedy o improvizaci, ale o zákulisní agendu, která čekala na správný moment k veřejnému spuštění. Babiš návrh podpořil, Okamura ho vytáhl na sociální sítě a oba doufali, že se ministr školství přizpůsobí. Nepřizpůsobil se.
Řečnická otázka, která se nabízí: pokud jde o tak skvělý nápad, proč ho nepředložili standardní cestou jako vládní materiál? Proč Facebook místo meziresortního připomínkového řízení? Odpověď je prostá, protože by nepřežil první kolo odborné diskuse. A oni to vědí.
Mrtvé téma to není
Plaga návrh zastavil, ale nezabil. Podobné myšlenky mají v české politice tendenci se vracet jako bumerang; stačí připomenout, že s příbuzným modelem přišla dříve i Renáta Zajíčková. Před volbami se nic nezmění, to je jisté. Po volbách? Pokud bude rozpočtový tlak dost silný a populistická nabídka dost lákavá, devátá třída se znovu ocitne na stole.
Rodiče a žáci nemají důvod panikařit teď. Ale tvářit se, že je téma pohřbené, by bylo naivní. V české politice platí jedno pravidlo: špatný nápad neumírá, jen čeká na nového sponzora.