Volby 2028: Prezidentské klání se blíží a Pavel stále nemá protivníka. Opozice i koalice hledají marně, měly by si pospíšit

Česká politická scéna předvádí v létě 2026 podívanou, která nemá v novodobé historii přímé prezidentské volby obdobu: úřadující hlava státu si může dovolit říct „nemám komu předat žezlo“, a nikdo se nepřihlásí.

Petr Pavel tu větu pronesl v dubnu 2026 a od té doby se nezměnilo zhola nic. Žádný vyzyvatel nevstoupil do ringu, žádná strana nepředstavila tvář, která by unesla osmnáctiměsíční kampaň. Sázkové kanceláře řadí Pavla na první místo s kurzem kolem 1,33, což odpovídá zhruba tříčtvrtinové šanci na výhru, jenže ta čísla nevypovídají ani tak o Pavlově neotřesitelnosti, jako o tom, že za ním zeje díra. Podle STEM/MARK šest z deseti potenciálních voličů v květnu 2026 nedokázalo spontánně jmenovat jediného kandidáta, kterého by chtěli v roce 2028 na Hradě vidět. To není Pavlova dominance. To je kolaps konkurence.

Dva roky, které nikdo nevyužil

Kdo chce porazit úřadujícího prezidenta, měl začít včera. STEM/MARK to říká bez obalu: úspěšný kandidát potřebuje budovat známost a image nejméně dva roky před volbou. Léto 2026 je tedy přesně ten moment, kdy měl být vyzyvatel už na scéně, s týmem, s penězi, s příběhem. Místo toho sledujeme kabaret. Vláda Andreje Babiše společného kandidáta podle vlastních slov „neřeší“. Radek Vondráček mluví o vlastním kandidátovi ANO, ale žádné jméno nepadlo. Koaliční partneři mlčí. A opozice? Ta se tváří, jako by prezidentská volba byla záležitostí roku 2028, ne roku 2026.

Přitom zákonná lhůta je průhledně krátká: kandidátní listinu stačí podat 66 dnů před volbou. Právně ano. Politicky je to sebevražda. Kdo se objeví dva měsíce před hlasováním, nemá šanci vybudovat důvěryhodnost, natož druhokolový přesah přes stranické hranice. Právě ten přesah je klíčový, a právě ten chybí každému jménu, které se dnes v kuloárech skloňuje.

Jména bez obsahu, kurzy bez kandidátů

Podívejme se na ten slavný bookmakerový žebříček. Za Pavlem figurují Karel Havlíček a Andrej Babiš, oba s kurzem kolem 15, tedy s implikovanou šancí asi 6,7 %. To nejsou kandidáti. To jsou zástupné symboly v prostředí, kde sázkaři nemají na koho jiného vsadit.

Babiš sám v červenci 2026 kandidaturu vyloučil. Politolog Jan Kubáček to komentoval střízlivě: Babišovi dává mnohem větší smysl premiérská exekutiva než reprezentativní prezidentská role. Odejít z čela vlády do kampaně by znamenalo zbavit ANO nejviditelnější tváře v momentě, kdy strana řídí zemi. Je to racionální kalkul, ne zbabělost, ale výsledek je stejný: nejznámější potenciální soupeř odstupuje ze hry dřív, než do ní vstoupil.

Havlíček? Žádná doložená prezidentská příprava, žádný tým, žádná kampaň. Jeho pozice bookmakerové dvojky je technická náhrada za chybějící lepší jméno. A Filip Turek, kterého část médií ještě na jaře stylizovala do role antiestablishmentového vyzyvatele? Ten si v červenci 2026 nasbíral pokutu za černé stavby, policejní prověřování dalšího videa s nebezpečnou jízdou a podle Kubáčka na Českém rozhlase poškodil hlavně sám sebe a značku Motoristů. Prezidentská nosnost? Nulová.

Krátká paměť: Pavel nebyl vždy hegemon

Nejnebezpečnější iluze, kterou si dnes oba tábory pěstují, zní: „Pavel je neporazitelný, tak proč to zkoušet.“ Stačí se podívat na data z roku 2022. V listopadu toho roku měl Ipsos v modelu prvního kola Babiše na 29,7 % a Pavla na 25,3 %. Pavel nebyl favorit. Byl outsider, který se prosadil pozdní, ale intenzivní kampaní. A první kolo v lednu 2023? Vyhrál ho nad Babišem o pouhých 22 843 hlasů, rozdíl 35,40 % ku 34,99 %. To není triumfální pochod. To je fotofinish.

Dnes je Pavel v jiné pozici: je úřadující prezident, veřejnost ho spontánně zmiňuje nejčastěji, má institucionální výhodu Hradu. Ale právě příběh z roku 2023 ukazuje, že česká prezidentská volba umí překvapit, pokud se někdo odváží do ní vstoupit včas a s jasným příběhem. Problém je, že nikdo takový na obzoru není.

Hledá se superkandidát, který neexistuje

Jádro problému neleží v nedostatku jmen. Leží v nemožném zadání. Oba tábory, vládní i protivládní, hledají „občanského“ kandidáta, který by spojoval a současně nebral hlasy těm, kdo ho mají nominovat. To je politická fikce. Každý kandidát někomu ubírá, každá tvář polarizuje. Babiš sám dříve prosazoval myšlenku společného kandidáta, pak řekl, že to vláda „neřeší“. Koalice nemá lídra, který by takovou debatu otevřel. A čas běží.

Ústavně je volba vázaná na konec Pavlova pětiletého mandátu, který začal 9. března 2023. Volba se musí konat v posledních 60 dnech mandátu a nejpozději 30 dnů před jeho koncem, prakticky tedy na začátku roku 2028. Kandidovat může kdokoli s podporou 20 poslanců, 10 senátorů nebo 50 tisíc občanských podpisů. Kandidátů tedy může být dost. Těžká váha mezi nimi ale chybí.

Bez ní nebude volba 2028 soubojem dvou představ o budoucnosti země. Bude referendem o Pavlovi, ve kterém agendu určí on sám, a jeho vyzyvatel bude mít roli statisty, který přišel pozdě na vlastní premiéru.