Společný vládní kandidát na prezidenta? Macinka je proti, a Pavel se může jenom smát
Vládní koalice v otázce prezidentského kandidáta předvádí politickou komedii, kde se kulisy mění rychleji než repliky.
Obsah článku
Šest měsíců stačilo k tomu, aby se slavnostní slib společného postupu na Hrad rozpadl na hromádku vzájemně neslučitelných výroků. V lednu 2026 stál Andrej Babiš na sněmu ANO a oznamoval, že koalice ANO, SPD a Motoristů „by měla nabídnout“ společného prezidentského kandidáta. Petr Macinka mu přikyvoval, společný kandidát prý „dává smysl“. A dnes? Dnes Macinka koncept odmítá, Babiš bere zpátečku a Petr Pavel si může v klidu číst noviny. Proti němu totiž nestojí ani jméno, ani plán, ani disciplína. Stojí proti němu chaos.
Lednové fanfáry, červencové ticho
Vraťme se na začátek roku. Babiš 24. ledna na sněmu ANO prohlásil, že debata o společném kandidátovi se otevře v lednu 2027. Znělo to jako strategie. Macinka tentýž den napsal Seznam Zprávám, že nápad „dává smysl“. Okamura mluvil o společném kandidátovi už léta. Trojkoalice se tvářila, že ví, co dělá.
Pak přišlo léto a iluze se rozplynula jako sníh na Karlově mostě. Babiš v červenci už nechtěl „hledat žádného kandidáta“ a místo toho začal mluvit o jakémsi neurčitém „občanském kandidátovi“. Boris Šťastný za Motoristy oznámil, že strana kandidaturu „neřeší“. Radek Vondráček z ANO naopak chtěl vlastního kandidáta hnutí. A Okamura dál opakoval mantru o podpoře napříč třemi stranami, jako by se nic nezměnilo. Tři strany, čtyři směry. To není strategie. To je politická fikce.
Macinkova otočka o 180 stupňů
Macinkův obrat si zaslouží zvláštní pozornost, protože je nejprůhlednější. V lednu souhlasil. V létě odmítá. Co se mezitím změnilo? Žádná veřejná debata, žádný stranický sjezd, žádná nová data, jen zřejmě střízlivý pohled na realitu. A ta realita říká: Motoristé nemají koho nabídnout.
Filip Turek, jediná výrazná tvář strany vedle Macinky, kandidaturu sám vyloučil. „Já osobně o ní neuvažuji. Určitě ne,“ řekl v červencové debatě na CNN Prima NEWS. A data mu dávají za pravdu: průzkum NMS pro Novinky mu přisuzuje velmi vysoký negativní rating a nízký pozitivní potenciál. Pro malého koaličního partnera je pak logické raději celé téma shodit ze stolu, než se upálit za cizí jméno, které stejně nikdo nemá.
Jenže logické neznamená čestné. Když v lednu řeknete „dává smysl“ a v červenci řeknete „neřešíme to“, nepůsobíte jako stratég. Působíte jako někdo, kdo zjistil, že nemá karty, a raději převrátil stůl.
Pavlova komfortní pozice
A tady vstupuje na scénu ten, kdo z celého zmatku těží nejvíc, aniž musí pohnout prstem. Petr Pavel sedí v průzkumech na první příčce. STEM/MARK z května 2026 ho drží jako nejsilnější jméno, NMS mu přisuzuje 54 % pozitivního hodnocení. Babiš, jediný vážnější vyzyvatel, kandidaturu odmítá. Šest z deseti lidí zatím nemá preferovaného kandidáta; pole je otevřené, ale Pavel do něj vstupuje jako jediná hotová volba.
Politolog Jan Kubáček to v březnu řekl bez obalu: Pavla by porazil jen velmi silný kandidát současné koalice. Jenže koalice žádného nemá. Nemá ani mechanismus, jak ho najít. Nemá ani shodu na tom, jestli ho hledat. V prezidentských volbách 2023 Pavel porazil Babiše poměrem 58 ku 42 procentům a vyhrál v jedenácti ze čtrnácti krajů. Kdo ho má porazit v roce 2028? Občanský kandidát, o kterém nikdo neví, kdo to je? Kandidát ANO, o kterém nemluví ani samo ANO?
Strategie jménem „uvidíme“
Celý příběh není o Macinkovi, Babišovi ani Okamurovi. Je o tom, že vládní blok disponující parlamentní většinou a třemi ministerstvy nedokáže půl roku po slavnostním slibu říct jediné jméno, které by mohlo konkurovat úřadujícímu prezidentovi. Řečnická otázka se nabízí sama: pokud trojkoalice nezvládne dohodnout se na kandidátovi, jak chce přesvědčit voliče, že zvládne řídit stát?
Argument, že přímá volba prezidenta společnost rozděluje, je analyticky legitimní, ale politicky mrtvý. Podle CVVM ji 82 % veřejnosti považuje za nejvhodnější způsob volby hlavy státu. Říkat voličům, že by ji neměli chtít, je jako říkat divákům, že by neměli chodit do kina. Můžete mít pravdu, ale nikdo vás neposlouchá.
Do ledna 2028 zbývá rok a půl. Vládní koalice zatím nabízí velká slova bez jména, strategii bez plánu a jednotu bez disciplíny. Petr Pavel mezitím nemusí dělat vůbec nic; stačí mu počkat, až se jeho soupeři dohodnou, jestli vůbec chtějí soupeřit.