Zavřít obchody a říkat tomu svoboda? S novým návrhem KDU-ČSL zase jednou šlápla vedle
Přelepíte-li zákaz slovem „svoboda“, nezměníte jeho podstatu. Změníte jen obal. A přesně to dělá nový lidovecký návrh na rozšíření svátečního zavírání obchodů.
Obsah článku
Marek Výborný, Petr Hladík a František Talíř podali 26. června 2026 do Sněmovny tisk 243, který rozšiřuje zákaz prodeje ve velkých prodejnách o pět dalších státních svátků. Velký pátek, 1. květen, oba červencové svátky a 17. listopad, to jsou dny, kdy by obchody nad 200 metrů čtverečních nově musely zůstat zavřené. Důvodová zpráva mluví o pracovním klidu, rodině, účasti na pietních a náboženských aktivitách. Slovo „svoboda“ se v lidovecké argumentaci opakuje jako refrén. Jenže čí svoboda? A od čeho?
Svoboda, kterou si nesmíte užít
Celý paradox návrhu se vejde do jedné věty: KDU-ČSL říká „svoboda“ a myslí tím zákaz. Svoboda zaměstnance nebýt ve svátek v práci zní ušlechtile, dokud si neuvědomíte, že ji stát zajišťuje tím, že zakáže někomu jinému otevřít. Zákazník ztrácí možnost nakoupit. Podnikatel ztrácí možnost prodávat. A zaměstnanec? Ten přijde o svátečním příplatkem vylepšenou výplatu, protože když směna odpadne, odpadne i příplatek podle § 115 zákoníku práce.
Výborný argumentuje tím, že si lidé stejně nakoupí ve večerce nebo online. Výborně, tak proč jim zakazovat nakoupit v supermarketu? Pokud je velký obchod o svátku zbytečný, trh ho zavře sám. Nepotřebuje k tomu paragraf.
Velké gesto, malý záběr
Kdo čeká plošné nedělní zavírání po vzoru Německa nebo Rakouska, bude zklamán. Návrh se nedotýká běžných nedělí. Vůbec. Jde o pouhých pět dnů v roce navíc k sedmi svátkům, které už dnes platí. Štědrý den zůstává v režimu prodeje do dvanácti. Výjimky pro malé prodejny do 200 metrů čtverečních, lékárny, čerpací stanice, obchody na nádražích a letištích zůstávají nedotčené.
Jinými slovy: hypermarket zavře, ale večerka na rohu vesele prodává. Kdo z toho profituje? Malé formáty bez konkurence velkých řetězců. A kdo za to platí? Zákazník, který si připlatí za menší výběr a vyšší ceny. Česká obchodní inspekce navíc výslovně uvádí, že zákaz míří jen na prodej zboží, inventura, úklid nebo naskladnění mohou ve velké prodejně o zakázaném svátku pokračovat. Takže zaměstnanec nemusí být nutně doma s rodinou. Může být v práci. Jen nesmí obsluhovat zákazníka.
To je ta „svoboda“.
Politika bez většiny
Návrh má jeden zásadní problém navíc: nikdo ho nechce. Vláda k němu 27. července 2026 přijala nesouhlasné stanovisko. ODS jde přesně opačným směrem a chce zákon o prodejní době rovnou zrušit. STAN a Motoristé se kloní k liberalizaci. ANO prostřednictvím Karla Havlíčka naznačuje, že to není priorita. SPD mlčí.
Kde má Výborný vzít většinu? V matematice Sněmovny pro tisk 243 není vidět ani pohodlná menšina, natož většina. Lidovci to vědí. Věděli to i v roce 2024, kdy totéž ohlašovali a totéž se nestalo. A věděli to v roce 2016, kdy pomáhali zákon prosadit, i v roce 2019, kdy Ústavní soud odmítl návrh na jeho zrušení. Téma se vrací jako sezónní politická dekorace: levné, rozpočtově neutrální, morálně snadno rámovatelné. Rodina versus byznys. Klid versus konzum. Kdo by proti tomu hlasoval nahlas?
Jenže právě v tom je průhlednost celého manévru. Návrh nemusí projít, aby splnil účel. Stačí, že existuje. Stačí, že KDU-ČSL může říct: my jsme to zkusili, oni nás přehlasovali.
Evropa jako alibi, ne argument
Lidovci se rádi odvolávají na zahraniční praxi. Německo má obchody v neděli zavřené. Rakousko taky. Slovensko zakazuje maloobchodní prodej o vyjmenovaných svátcích. Jenže srovnání kulhá na obě nohy.
Německý Ladenschlussgesetz je komplexní systém s propracovanými výjimkami a kompenzacemi pro zaměstnance. Rakouské spolkové země si mohou pravidla upravit. Slovenský model se týká konkrétních svátků, ne plošných nedělí. Každá z těchto zemí má jiný pracovní trh, jinou strukturu maloobchodu, jinou tradici. Vybrat si z evropské mozaiky jen restriktivní střípky a tvrdit, že „tak to dělá celá Evropa“, je laciný trik. Česko má vlastní kontext, a v tom kontextu se většina politického spektra shoduje, že pět dalších zákazových dnů není krok vpřed.
Regulace v hezčím obalu
Jádro problému není v tom, zda mají zaměstnanci obchodů právo na volno. Mají. A zákoník práce jim ho garantuje i bez zákona o prodejní době; svátky jsou dny pracovního klidu, příplatky existují, náhradní volno existuje. Jádro problému je v tom, že KDU-ČSL vydává rozšíření státní regulace za rozšíření osobní svobody. A to je politická fikce.
Když stát řekne obchodu „nesmíš otevřít“ a zákazníkovi „nesmíš tu nakoupit“, není to svoboda. Je to zákaz. Může být odůvodněný, může být společensky žádoucí, může mít kulturní oporu. Ale nemůže být svobodou. A strana, která tohle nerozlišuje, nebo rozlišovat nechce, si zaslouží, aby jí to někdo připomněl.
Tisk 243 neskončí jako zákon. Skončí jako řádek v tiskové zprávě a jako důkaz, že v české politice se dá z pěti svátečních zákazů uplést celá hodnotová kampaň. Stačí jen najít to správné slovo. Třeba „svoboda“.