Schillerová se chvástá, jak pomohla seniorům z bryndy a vrátila jim jejich peníze. Přitom jde jen o zlomek důchodců
Prodávat opravu vlastního systémového selhání jako velkorysou pomoc je politická fikce, kterou Alena Schillerová ovládá s rutinou reklamní agentury.
Obsah článku
Ministryně financí od února 2026 objíždí média s příběhem o záchraně důchodců uvězněných v penzijním spoření. „Získají zpět peníze,“ říká. Zní to jako plošná spravedlnost. Jenže když se podíváte na čísla, která sama zveřejnila, zjistíte, že skutečné „vrácení peněz“ míří k přibližně 16 tisícům lidí z původně zasažených zhruba 200 tisíc seniorů. To je osm procent. Zbytek dostává něco podstatně skromnějšího, možnost odejít bez sankce. A mezi těmito dvěma věcmi je propast, kterou Schillerová záměrně přemosťuje jedinou marketingovou větou.
Dvě věci, které nejsou totéž
Celý trik stojí na tom, že „vrácení peněz“ a „odemčení smlouvy“ zní podobně, ale znamenají něco zásadně odlišného. Přímou refundaci, tedy skutečné vrácení státních příspěvků, o které senioři přišli, může podle zákona č. 128/2026 Sb. žádat asi 16 tisíc lidí, kteří mezi lednem 2024 a červencem 2026 smlouvu předčasně ukončili a museli příspěvky vracet. K tomu přibývá zhruba stovka těch, kteří přišli dokonce o vlastní vklady.
Více než 100 tisíc seniorů ale žádné peníze zpět nedostane. Ti získávají pouze právo odejít ze spoření bez pokuty. Žádné dorovnání ušlých příspěvků za dobu, kdy v systému zůstávali bez státní podpory. Žádnou kompenzaci za měsíce, kdy platili do produktu, který jim stát pod rukama změnil. Jen otevřené dveře ven. A desítky tisíc dalších z původní skupiny 200 tisíc zasažených se podle srovnání oficiálních odhadů do žádné z těchto kategorií ani nevejdou, stát jejich osud detailně nerozpadl.
Kdo tu komu způsobil bryndu
Schillerová dnes mluví o „nefér zásahu“ Fialovy vlády, jako by šlo o cizí katastrofu, kterou přišla hasit. Průhledný manévr. Problém skutečně vznikl za ministra Stanjury, jehož ministerstvo v roce 2024 vysvětlovalo, že třetí pilíř má motivovat ke spoření na stáří, ne ve stáří, a proto stát přestává dotovat už přiznané důchodce. Seniorům tehdy doporučili snížit vklad na 100 korun a „dospořit“ potřebnou dobu. Cynické, ale aspoň upřímně cynické.
Schillerová v opozici slibovala, že změna měla dopadnout jen na nové smlouvy. Ve vládě ale neobnovila státní příspěvky všem pokračujícím seniorům. Místo toho prosadila užší řešení: bezsankční odchod pro ty, kdo zůstali, a refundaci jen těm, kdo už odešli se ztrátou. Řečnická otázka se nabízí sama: je tohle ta velká náprava, nebo jen minimum, které šlo politicky prodat jako maximum?
Laciný trik s propadnou lhůtou
I těch osm procent, která na skutečné peníze dosáhnou, musí překonat administrativní překážku, která jako by byla navržená tak, aby část seniorů odfiltrovala. Zákon nestanovuje automatickou výplatu. Důchodce musí podat aktivní písemnou žádost u své penzijní společnosti, ne na ministerstvu, ne na ČSSZ, ale přímo u firmy, se kterou měl zaniklou smlouvu. A má na to šest měsíců od 1. srpna 2026. Kdo nestihne podat do 1. února 2027, právo mu zanikne. Definitivně. Bez opravného prostředku.
U populace, které je v průměru přes sedmdesát let, kde část lidí nemá internet a mnozí ani netuší, že nějaký zákon existuje, je tohle víc než byrokratická formalita. Je to filtr, který spolehlivě sníží reálný počet vyplacených kompenzací hluboko pod těch 16 tisíc.
Značka „Lepší penzijko“ jako přelepka
Celý příběh o seniorech má ještě jednu funkci, která s důchodci nemá nic společného. Schillerová dílčí novelu pro 16 tisíc lidí používá jako odrazový můstek pro mnohem ambicióznější projekt: značku „Lepší penzijko“, kterou ministerstvo v červnu 2026 představilo jako reformu pro necelé čtyři miliony klientů. V rozhovoru pro Hospodářské noviny mluví o „největších změnách od roku 2013″. Oprava škody na zlomku seniorů se tak politicky přelepuje do obrazu systémové revoluce. Dílčí záplata se stává základním kamenem kampaně.
Osm procent zasažených dostane zpět peníze. Více než sto tisíc dostane otevřené dveře. A Schillerová dostane příběh o záchraně, který funguje přesně tak dlouho, dokud se nikdo nepodívá na čísla.