Macinka má recept, jak nerozdělovat společnost: Nepostavit žádného kandidáta na prezidenta. Opravdu je to tak jednoduché?
Když politik nemá koho poslat do ringu, prohlásí ring za zbytečný. Petr Macinka to právě předvedl učebnicově.
Obsah článku
Ještě 24. ledna 2026 předseda Motoristů sobě a ministr zahraničí napsal pro Seznam Zprávy, že společný kandidát koalice na Hrad „dává smysl“ a že vládní tábor má velkou šanci zvítězit, pokud najde volitelného člověka. O pár měsíců později přichází s receptem opačným: nikoho nestavět. Žádná koaliční nominace, žádný společný kandidát, žádné dělení společnosti. Zní to skromně, státnicky, téměř ušlechtile. Jenže pod tím leží otázka, kterou si Macinka nahlas nepoloží: co když prostě nemá koho nabídnout?
Otočka o sto osmdesát stupňů
Politická paměť bývá krátká, ale ne tak krátká. V lednu Macinka veřejně souhlasil s Babišem, že koalice má hledat společného kandidáta. Psal o tom jako o strategické nutnosti, ne jako o jedné z možností. Babiš tehdy mluvil o tom, že řešení by mělo přijít nejpozději na začátku roku 2027. A Macinka přikyvoval.
Pokud dnes říká pravý opak, nejde o vývoj názoru. Jde o přemalování plátna, na kterém chybí portrét. Žádný přesvědčivý vyzyvatel Petra Pavla se na scéně neobjevil. Žádné jméno, které by v průzkumech alespoň naznačovalo šanci prorazit mimo vlastní koaliční bublinu. A tak se z „musíme najít kandidáta“ stalo „raději nikoho“ a z nouze se udělala ctnost.
Průhledný manévr, ne státnická moudrost
Macinkův „recept“ vypadá na první pohled jako velkorysé gesto. Nebudeme dělit společnost, necháme to na občanech. Jenže právně je to politická fikce. Podle pravidel přímé volby, jak je shrnuje Ministerstvo vnitra, může kandidovat každý, kdo získá podporu dvaceti poslanců, deseti senátorů nebo padesáti tisíc podpisů občanů. Koalice může formálně „nikoho nestavět“ a přitom tiše přesměrovat podpisy svých zákonodárců k vybraným jménům. Může financovat „občanskou“ kampaň. Může vést negativní kampaň proti Pavlovi, aniž by měla vlastní tvář na plakátech.
Jinými slovy: „nepostavit kandidáta“ neznamená „nebýt ve hře“. Znamená to jen hrát bez dresu. A to není smír. To je taktika.
ODS ostatně předvádí totéž, jen bez morálního nátěru. Pokud Pavel bude obhajovat mandát, vlastního kandidáta stavět nechce, ne z lásky ke společenskému míru, ale protože nechce tříštit síly. Miloš Vystrčil zároveň říká, že demokratické strany by měly umět postavit vlastního kandidáta, pokud půjde proti vládnímu táboru. Macinka tedy nepřináší žádný nový recept. Přináší starý laciný trik zabalený do celofánu nadstranickosti.
Pavel, kterého není čím porazit
Tady je jádro celého příběhu. Petr Pavel vstupuje do případné obhajoby mandátu z pozice, kterou mu žádný viditelný rival nedokáže ohrozit. Podle STEM mu na začátku roku 2026 důvěřovalo 57 % veřejnosti. Detailní hodnocení jeho výkonu ukazuje silné skóre v zahraniční reprezentaci, důstojnosti úřadu i autoritě prezidentské funkce. Ve sporu s Macinkou kvůli summitu NATO stála téměř polovina respondentů na Pavlově straně, a to včetně části voličů vládních stran.
Macinka se pokouší tuto pozici delegitimizovat tvrzením, že lidé v roce 2023 nevolili Pavla, ale hlasovali proti Babišovi. Je to elegantní rétorika, ale data ji nepodporují. Pavel získal přes osmdesát tisíc občanských podpisů, v Praze obdržel 76 % hlasů, v zahraničí přes 95 %. To není protest. To je mandát.
A právě proto je Macinkův „recept“ tak průhledný. Když nemáte nikoho, kdo by obstál proti úřadujícímu prezidentovi s takovou podporou, je pohodlnější říct „my nikoho nestavíme“ než přiznat „my nikoho nemáme“.
Co voliči skutečně chtějí, a co nedostanou
Výzkum STEM/MARK z května 2026 popisuje zajímavý paradox. Voliči chtějí prezidenta zkušeného a politicky kompetentního, ale zároveň ideálně nestranického a spojujícího. Chtějí někoho, kdo přesahuje stranické příkopy, ale má dost zkušeností na to, aby v nich uměl chodit.
Macinka by mohl argumentovat, že právě proto nemá koalice nikoho nominovat, ať se objeví „občanský“ kandidát, který tuto poptávku naplní. Problém je, že žádný takový člověk na scéně viditelně nestojí. K srpnu 2026 neexistuje veřejně profilované jméno, které by mohlo Pavla reálně ohrozit. Prezident sám oznámí své rozhodnutí až v roce 2027 a spory s vládou ho podle dostupných indicií spíš mobilizují, než oslabují.
STEM/MARK navíc přímo upozorňuje na polarizační tendence přímé volby. Společnost nerozděluje stranická nominace. Společnost rozděluje kampaň, ve které se dva tábory přetahují o identitu národa. A ta proběhne bez ohledu na to, jestli na kandidátce bude logo Motoristů, nebo ne.
Kdo tu koho chrání
Řečnická otázka na závěr se nabízí sama: chrání Macinka společnost před rozdělením, nebo chrání sebe a koalici před prohrou? Odpověď je v datech, v jeho vlastních slovech z ledna a v prázdném místě, kde mělo stát jméno kandidáta. Nejjednodušší recepty bývají nejlacinější, a tento není výjimkou.