Že v obchodech je draho? Mýtus, který už neplatí, ale Češi to nechtějí slyšet. Potraviny jsou levné, jako už dlouho ne

Nejpohodlnější lež roku 2026 je tvářit se, že se na regálech nic nezměnilo, protože to nevyžaduje ani otevřít účtenku.

Máslo meziročně o 35,5 % levnější, trvanlivé mléko o 29,4 %, oleje a tuky o pětinu dolů. Oddíl potravin a nealkoholických nápojů v červnu 2026 klesl meziročně o 3,4 procenta. To nejsou kosmetické odchylky v tabulce, to je systematický obrat, který ČSÚ dokumentuje černé na bílém. A přesto se v každé druhé diskusi pod článkem, u každého stánku na farmářském trhu a v každém volebním spotu opakuje totéž zaklínadlo: „V obchodech je pořád dráž.“ Není. Ale říct to nahlas je v Česku skoro společenský přestupek.

Čísla, která nikdo nechce číst

Kdo dnes mluví o plošném zdražování potravin, buď nesleduje data, nebo je záměrně ignoruje. Červnová statistika ČSÚ je jednoznačná:

• Maso celkově: −6,2 % meziročně
• Máslo: −35,5 %
• Polotučné trvanlivé mléko: −29,4 %
• Oleje a tuky: −21,1 %
• Vejce: −9,5 % meziměsíčně, po květnovém růstu prudký obrat

Tohle nejsou okrajové položky. Maso, mléčné výrobky a tuky tvoří páteř běžného nákupu. A ještě loni v červnu vypadal svět úplně jinak: vejce +40,4 %, čokoláda +26,3 %, káva +29,2 %, máslo +24,7 %. Rozdíl mezi červnem 2025 a červnem 2026 je tak dramatický, že ho nelze odbýt mávnutím ruky.

Harmonizovaný index spotřebitelských cen pro potraviny, jak ho eviduje Eurostat, klesl v červnu 2026 na 97,54 bodu, zhruba o 2,6 % pod inflační vrchol z března 2023 a o 3,6 % pod loňský červen. Dvě po sobě jdoucí letní srovnání v poklesu už nejsou statistická náhoda. Je to trend.

Proč to tak necítíte, a proč je to v pořádku

Proti červnu 2021 jsou ceny potravin pořád asi o 30 % výš. Kdo si pamatuje cenovky z doby před inflační vlnou, má právo na frustraci. Jenže zaměňovat vzpomínku na cenový šok za popis dnešní reality je intelektuální lenost, a politici, kteří ji živí, provozují průhledný manévr.

Pocit drahoty navíc nekrmí jen regál s potravinami. Ve stejném červnu 2026 rostly nájmy o 5,9 %, vodné o 3,9 %, stočné o 3,8 % a stravovací služby o 4,2 %. Kdo si dá oběd v restauraci za cenu, která ho bodne do očí, a pak jde do supermarketu, kde je máslo o třetinu levnější než loni, zapamatuje si tu restauraci. Lidský mozek funguje jako detektor bolesti, ne jako statistický úřad.

A pak je tu osobní koš. Statistický průměr zachytí celostátní mix včetně promoakcí a privátních značek; od roku 2026 navíc stojí na takzvaných scanner datech přímo z pokladen řetězců, ne na starém terénním šetření. Kdo ale nakupuje výhradně prémiové značky mimo akci a k tomu chodí na obědy ven, může pocitově prodražovat i v době, kdy průměr klesá. To není chyba statistiky. To je chyba generalizace.

Česko není drahá země, a data to potvrzují

Oblíbená disciplína české veřejné debaty: tvářit se, jako bychom platili za jídlo víc než Němci. Eurostatovo srovnání cenových hladin za rok 2025 říká opak. Česko má index cen potravin a nealkoholických nápojů na 89,8 při průměru EU rovném 100. Prakticky totéž co Polsko (89,5), výrazně méně než Německo (102,4), víc než Slovensko (83,2).

Česká debata o cenách potravin tedy není sporem o objektivně extrémní drahotu. Je to spor o vnímání, a o to, kdo z toho vnímání dokáže politicky těžit.

K tomu přidejme mzdy. V prvním čtvrtletí 2026 rostla průměrná nominální mzda o 8,1 %, reálná o 6,4 % na 50 282 Kč. Zlevňující potraviny a rostoucí mzdy jdou tentokrát stejným směrem. Kupní síla u pokladny se zlepšuje. Říct to ovšem vyžaduje odvahu, protože v české politické kultuře je optimismus podezřelý.

Jak si to ověřit sami, a proč to má smysl

Řeči o průměrech snadno sklouznou do abstrakce. Proto konkrétní návod: vytáhněte účtenku z léta 2023 a porovnejte ji s dnešním nákupem stejných deseti položek. Nebo sledujte měsíční Rychlou informaci ČSÚ k indexům spotřebitelských cen; oddíl potravin je tam vždy rozepsaný po kategoriích.

Zároveň platí, že „celoplošně levnější“ neznamená „všude stejné“. Podle dat ppm factum publikovaných serverem Zboží a Prodej činil na začátku roku 2026 rozdíl mezi průměrným košem a nejlevnějším nákupem v Penny zhruba 200 Kč. Volba řetězce a formátu prodejny pořád dává smysl, i v době klesajících průměrů.

Politická fikce versus účtenka

Nejsnazší politická fikce roku 2026 je předstírat, že se nic nezměnilo, jen proto, že si veřejnost pamatuje cenový šok silněji než následné zlevnění. Je to laciný trik a funguje, dokud se nikdo nepodívá na čísla. Jenže čísla existují, jsou veřejná a od letošního roku stojí na tvrdých transakčních datech z pokladen. Kdo je odmítá, nebrání spotřebitele; brání vlastní narativ.

Máslo za 35 korun místo loňských padesáti pěti není pocit. Je to fakt, který leží v lednici.