Z České televize odchází další známí redaktoři a vláda se může radovat. Sen o zničení veřejnoprávních médií se plní
Česká vláda nepotřebuje vypnout vysílač. Stačí přestřihnout peněženku a počkat, až odejdou lidé, kteří dávali veřejnoprávním médiím tvář.
Obsah článku
Václav Moravec, Barbora Kroužková, po Moravcovi i jeho dlouholetá dramaturgyně Hana Andělová. To nejsou náhodné personální pohyby. Jsou to symptomy instituce, která cítí, že jí někdo podřezává větev, na níž sedí. Ve stejných měsících, kdy z České televize mizí známá jména, schvaluje kabinet Andreje Babiše zákon, který veřejnoprávním médiím bere jednu z posledních pojistek nezávislosti, vlastní příjmy od občanů, a nahrazuje je penězi z ruky, která zítra může dát méně. Nebo nedát vůbec.
Tři tlaky najednou, žádný z nich náhodný
Kdo chce pochopit, co se děje s Českou televizí a Českým rozhlasem, musí vidět tři věci současně. Za prvé: vládní návrh zrušení koncesionářských poplatků a převod financování pod státní rozpočet, schválený kabinetem 15. června 2026 a předložený Sněmovně jako tisk 231. Za druhé: drastické rozpočtové škrty, ČT mluví o výpadku 1,75 miliardy korun v roce 2027 a přes 2,4 miliardy v roce 2028. Za třetí: personální exodus a vnitřní nejistota, která paralyzuje redakce ještě dřív, než zákon vůbec nabude účinnosti.
Žádný z těchto tlaků nepůsobí izolovaně. Dohromady tvoří průhledný manévr: nemusíte veřejnoprávní média zrušit, stačí je zmenšit, ochromit a udělat závislými na každoročním rozpočtovém handlu. To není reforma. To je politická fikce reformy.
Rozpočtová páka místo redakční svobody
Pojďme si říct, co přesně vládní návrh dělá. Pro rok 2027 fixuje České televizi 5,74 miliardy a Českému rozhlasu 2,065 miliardy korun. Zní to jako hodně peněz, dokud si člověk neuvědomí, že loňská novela poplatků počítala s vyššími příjmy a že valorizace je nově vázána až na kumulovanou inflaci o deset procentních bodů. V praxi to znamená roky zmrazených rozpočtů v době, kdy rostou náklady na výrobu, technologie i mzdy.
Česká televize veřejně varuje před zásahem do všech hlavních segmentů služby:
- zpravodajství domácí i zahraniční,
- regionální vysílání,
- publicistika, dokumenty, dětský obsah,
- sportovní přenosy,
- podpora české kinematografie,
- zastavení investice do nového zpravodajského komplexu v Praze.
Český rozhlas už dnes ví, jak vypadá budoucnost v miniaturním měřítku. Jeho zahraniční vysílání Radio Prague International přišlo v roce 2026 o čtvrtinu prostředků od ministerstva zahraničí, minimálně osm lidí a část jazykového obsahu. To je předobraz toho, co čeká celou instituci, jen ve větším.
A tady je klíčový rozdíl, který vládní rétorika záměrně stírá. Nejde o to, odkud peníze přicházejí. V Evropě existují modely financování ze státního rozpočtu, například ve Francii či Nizozemsku. Jenže European Media Freedom Act výslovně požaduje, aby financování bylo stabilní, objektivní, přiměřené a předvídatelné, ideálně víceleté. Právě proto, aby se roční rozpočtové vyjednávání nestalo politickou pákou. Český návrh dělá přesný opak: zavádí jednoletý cyklus bez zákonných pojistek proti tomu, aby příští vláda, nebo tahle, prostě přidělila méně.
Odchody jako tichý vítězný pochod
Ředitel zpravodajství ČT Petr Mrzena na jednání Rady ČT v březnu 2026 otevřeně pojmenoval odchod Kroužkové i Moravce. Krátce nato potvrdil Deník N, že po Moravcovi skončila i Andělová. Řečnická otázka: kolik dalších jmen odejde potichu, bez mediální pozornosti, prostě proto, že nemá smysl budovat kariéru v instituci, jejíž rozpočet závisí na libovůli aktuální sněmovní většiny?
Přímý důkaz koordinace mezi odchody a vládním záměrem neexistuje. Ale časová korelace je tak silná, že ji nelze odbýt mávnutím ruky. Legislativní tlak se vyhrotil od února 2026, kulminoval červnovým rozhodnutím kabinetu, a personální ztráty spadají přesně do tohoto období. Podle nás nejde o náhodu, ale o racionální reakci profesionálů, kteří čtou signály dřív než veřejnost.
A právě to je pro vládu vedlejší, ale strategicky výhodný efekt. Každý odchod známé tváře snižuje institucionální odpor. Každý prázdný stůl v redakci oslabuje schopnost klást nepříjemné otázky. Kabinet nemusí nikoho vyhazovat, stačí vytvořit prostředí, ze kterého lidé odcházejí sami.
Pojistky, které ještě zbývají
Zákon zatím není přijatý. Senát se proti návrhu postavil a výslovně připomněl požadavky EMFA. Zaměstnanecká iniciativa Veřejnoprávně mobilizovala přes tři tisíce pracovníků z přibližně 4 400 a vyhlásila 24hodinovou výstražnou stávku. Generální ředitel ČRo René Zavoral označil vládní krok za nepřátelský a připomněl, že obě instituce žádaly ministra kultury Otu Klempíře o odbornou debatu už 4. února 2026. Odpovědí jim byl hotový zákon, který předtím neviděly.
Senát ani Evropská unie nemají jednoduché veto. Ale mohou návrh zdržet, prodražit a politicky zkomplikovat. Otázka zní, jestli to stačí, a jestli to stačí včas. Pokud by nový model platil od ledna 2027, dopadl by přímo do předvolebního období. A to je přesně ten okamžik, kdy nezávislé zpravodajství potřebujete nejvíc.
Česká televize vznikla po listopadu 1989 s výslovným cílem ztížit recidivu autoritářského zacházení s médii. Třicet pět let poté jí vláda nebere mikrofon. Bere jí peníze, lidi a jistotu, že bude existovat v rozsahu, který má smysl. Výsledek je stejný, jen metoda je elegantnější.