Macinka dělá Babišovi podržtašku, i když si to nechce přiznat. Když bude šéf ANO chtít, zbaví se Motoristů bez mrknutí oka
Petr Macinka nevstoupil do vlády jako partner. Vstoupil do ní jako muž, který ví, kde má své místo, a přesto před kamerami tvrdí opak.
Obsah článku
Existuje zvláštní druh politické slepoty, která postihuje výhradně lídry malých koaličních stran. Člověk sedí na čtyřech ministerských křeslech, nosí titul vicepremiéra, a přitom každý jeho krok potvrzuje jedinou věc: že o směru rozhoduje někdo jiný. Macinka tento syndrom předvádí v učebnicové podobě od chvíle, kdy podepsal koaliční smlouvu. 5. listopadu 2025 v Epicentru na Blesku prohlásil, že bude hlasovat pro nevydání Babiše k trestnímu stíhání. Žádné podmínky, žádné „uvidíme podle okolností“. Rovnou bianko šek. A pak se divil, že ho někdo nazval podržtaškou.
Tři ústupky, jeden vzorec
Kdyby šlo o ojedinělý projev loajality, dalo by se to odbýt jako koaliční pragmatismus. Jenže Macinkovy ústupky tvoří sérii, která má jasnou logiku, a ta logika vždy vede ke stejnému závěru: Babiš řekne, Macinka poslechne.
2. února 2026. Premiér veřejně oznámí, že šéf Motoristů „změní styl komunikace“ s Hradem. Ne že spolu proberou nesoulad. Ne že hledají kompromis. Babiš prostě sdělí novinářům, co jeho vicepremiér udělá, a Macinka to udělá. O čtrnáct dní později přichází další dějství: Motoristé měsíce tlačili Filipa Turka na ministerstvo životního prostředí, ale po tlaku z Hradu i z vedení ANO přijali náhradní řešení. Ministrem se stal Igor Červený. Macinka to nazval „logickým ústupkem“. Logickým pro koho?
Třetí rovina je programová a možná nejbolestivější. Strana, která šla do voleb s heslem proti byrokratické zátěži a proti Green Dealu, spolupodepsala návrat EET 2.0 a pokračování programu Nová zelená úsporám. Boris Šťastný, jeden z motoristických ministrů, to vysvětlil s odzbrojující upřímností: heslo „pohlídat Babiše“ prý skončilo podpisem koaliční smlouvy.
Slovník kompromisu jako politická fikce
Macinka a jeho lidé mají pro každý ústupek připravenou formulku. „Nemáme třicet poslanců, máme třináct.“ „Naše role je přímo úměrná naší síle.“ „Nemůžeme si vydupat všechno.“ Zní to rozumně. Zní to dospěle. A je to průhledný manévr.
Protože problém není v tom, že malá strana musí ve vládě ustupovat, to je normální. Problém je v tom, že Motoristé ustupují i tam, kde by nemuseli, a pak to prezentují jako vlastní volbu. Kdo dobrovolně slíbí nevydat premiéra ke stíhání ještě před tím, než o to kdokoli požádá? Kdo veřejně přijme, že mu šéf koalice nadiktuje komunikační styl? To není kompromis. To je předběžná poslušnost.
A právě tady se láme klíčová otázka: ví to Macinka? Podle nás ano. Jeho výroky nejsou řečí naivního politika, který nevidí, co se děje. Jsou řečí hráče, který přijal podřízenou pozici jako cenu za čtyři ministerská křesla a titul vicepremiéra, a teď potřebuje, aby to tak nevypadalo. Jenže vypadá.
Aritmetická brzda, která Babiše drží zpátky
Tady je ovšem potřeba říct něco, co narušuje pohodlný obraz všemocného Babiše: zbavit se Motoristů jako celku by nebylo zadarmo. Výsledky voleb mluví jasně: ANO má 80 mandátů, SPD 15 a Motoristé 13. Dohromady 108, tedy pohodlná většina. Bez Motoristů? Devadesát pět. O šest hlasů méně, než kolik je potřeba k prosazení čehokoli.
Babiš tedy nemůže Motoristy vymazat z koalice bez mrknutí oka, jak by se mohlo zdát. Co ale může, a opakovaně to dělá, je něco jiného a v jistém smyslu horšího: může je seřezávat po kouscích. Obětovat jejich lidi, přepsat jejich komunikaci, rozpustit jejich programové priority do vládního mainstreamu. A Motoristé to pokaždé spolknou, protože alternativa, odchod z vlády, by pro ně byla sebevražedná.
Červnový volební model NMS jim naměřil 5,8 procenta. Zhruba třetina jejich voličů z roku 2025 už zvažuje jinou stranu. Odejít z vlády by znamenalo ztratit jedinou věc, která je drží nad vodou: viditelnost.
Vysávání, které Macinka popírá, už probíhá
Ironické je, že Macinka v listopadu 2025 výslovně odmítl narativ, že ho Babiš „vysaje“. Přesně to se ale děje, jen ne naráz, nýbrž po kapkách. Část motoristické agendy už vláda absorbovala: v dubnu 2026 kabinet schválil balíček ke zlevnění pohonných hmot včetně prominutí spotřební daně. Pěkné. Jenže to už není motoristický úspěch, to je vládní opatření s Babišovým podpisem. Značka Motoristů se rozpouští ve vládním programu jako cukr v kávě.
Historický precedent existuje a není povzbudivý. ČSSD vstoupila do druhé Babišovy vlády v roce 2018 jako etablovaná strana s mnohem silnější voličskou základnou, než jakou mají dnes Motoristé. O tři roky později se nedostala do Sněmovny. Mechanismus byl podobný: programové priority pohlceny silnějším partnerem, vlastní tvář rozmazaná, voliči přetečení jinam.
Macinka není naivní. Je pragmatik, který si spočítal, že čtyři ministerstva za třináct mandátů je dobrý obchod. Možná má pravdu. Ale obchod, ve kterém jedna strana určuje cenu a druhá jen kývá, má v češtině docela výstižné pojmenování. A „partnerství“ to není.