Sliby versus realita: Důchody jsou drahý špás, zastropováním důchodového věku na 65 let nám vláda udělá medvědí službu
Vláda nám prodává hranici 65 let jako jistotu. Ve skutečnosti jde o politickou fikci, za kterou zaplatí ti, kdo dnes ještě ani nepomýšlejí na penzi.
Obsah článku
Když ministr práce Aleš Juchelka 25. března ve Sněmovně oznámil, že „ve druhé vlně“ zastropuje důchodový věk na 65 letech, neřekl jednu podstatnou věc: kolik to bude stát. A hlavně koho. Průběžný důchodový systém totiž není spořicí prasátko, dnešní pracující platí dnešní penze. Každý rok, kdy někdo odejde do důchodu dřív, je rok, kdy systém vydá víc a vybere míň. Při výdajích přes 722 miliard korun ročně to není akademická debata. Je to účet, který někdo dostane na stůl.
Reforma, která žila přesně rok
Připomeňme si, co se vlastně děje. Od 1. ledna 2025 platí v Česku úprava, která posouvá důchodový věk nad 65 let, o jeden měsíc za každý ročník narození po roce 1965, až na maximum 67 let pro ročníky 1989 a mladší. Reforma, kterou předchozí vláda protlačila jako klíčový stabilizační prvek důchodového systému. Reforma, která ještě ani nestihla reálně nikoho zasáhnout, protože první dotčené ročníky jsou daleko od penze.
A přesto ji současná vláda Andreje Babiše hodlá zrušit. Programové prohlášení vlády z 5. ledna 2026 obsahuje slib návratu ke stropu 65 let. MPSV avizuje druhou novelu zákona o důchodovém pojištění s účinností od 1. ledna 2028. Politický cyklus je rychlejší než demografický. A právě v tom je problém.
Osmdesát miliard ročně, které nikdo nepočítá nahlas
Čísla jsou neúprosná, i když je vláda raději nechává v příloze tiskové zprávy než v hlavním sdělení. Samo MPSV v materiálu z prosince 2024 uvedlo, že zvýšení důchodového věku o jeden měsíc ročně zlepšuje budoucí bilanci systému o přibližně 1 % HDP. V témže dokumentu ministerstvo pracovalo s odhadem, že dlouhodobá mezera mezi příjmy z pojistného a výdaji na důchody dosáhne kolem 3 % HDP, tedy asi 240 miliard korun v dnešních cenách.
Jednoduchá aritmetika: zrušením postupného růstu věku nad 65 let přijdeme o zhruba třetinu tohoto efektu. Orientačně 80 miliard korun ročně v dlouhém horizontu, zejména po roce 2050. Ne zítra, ne za pět let, ale v době, kdy dnešní čtyřicátníci budou chtít odejít do důchodu. A právě pro ně je ten slib nejnebezpečnější.
Člověk narozený v roce 1976 má podle dnes platné formule důchodový věk 65 let a 11 měsíců. Člověk narozený v roce 1986 má 66 let a 9 měsíců. Při návratu ke stropu 65 let by šli do řádného důchodu o 11, respektive 21 měsíců dřív. Zní to lákavě. Jenže nikdo jim neřekl, z čeho se ty měsíce navíc zaplatí.
Svět jde opačným směrem
Zatímco česká vláda couvá, zbytek vyspělého světa šlape na plyn. Dánsko, Estonsko, Finsko, Nizozemsko, Portugalsko, Švédsko, všechny tyto země mají důchodový věk navázaný na růst délky života. Automaticky. Bez toho, aby o tom každé čtyři roky rozhodoval premiér s kalkulačkou volebních preferencí.
OECD ve své zprávě Pensions at a Glance 2025 výslovně varuje: návrat z 67 na 65 let si vyžádá buď vyšší příspěvkové sazby, nebo nižší budoucí důchody. Žádná třetí cesta neexistuje. NERV v roce 2023 doporučoval postupné zvyšování věku, automatické mechanismy a vyšší odvody OSVČ. Vládní plán z roku 2026 jde v klíčovém bodě přesně opačným směrem.
Český muž odcházející do důchodu dnes má normální důchodový věk kolem 64,2 roku, asi o půl roku pod průměrem OECD. Po reformě z roku 2024 se Česko poprvé přibližovalo evropskému standardu. Teď se od něj zase vzdaluje.
Laciný trik s dvojím dnem
Nejperfidnější na celém manévru je jeho dvojí tvář. Vláda jednou rukou nabízí dřívější odchod do důchodu, druhou rukou ale už přitahuje šrouby na výpočtu nových penzí. Od roku 2026 klesá sazba za rok pojištění z 1,5 % na 1,45 % výpočtového základu. Zápočet v první redukční hranici se postupně snižuje ze 100 % na 90 %. Přeloženo: i kdybyste šli do důchodu ve stejném věku jako vaši rodiče, dostanete relativně méně.
K tomu MPSV paralelně tlačí návrat valorizace na polovinu růstu reálných mezd, věkově podmíněné přidávání od 80 let a nové zvýšení důchodu za práci v penzi. Politicky atraktivní mix. Jenže kompenzační balík pro dlouhodobou udržitelnost, ten konkrétní, s čísly a harmonogramem, zveřejněn nebyl.
Řečnická otázka: je to reforma, nebo předvolební leták?
Co s tím může udělat člověk, který má do důchodu dvacet let
Na jednoho seniora dnes připadají zhruba tři lidé v produktivním věku. Kolem roku 2050 to budou dva. Možná méně. Průběžný systém při takovém poměru nemůže fungovat bez bolestivých úprav, ať už na straně příjmů, nebo výdajů. Strop 65 let není ústavní brzda, je to parametr běžného zákona. Příští vláda ho může změnit znovu. A pravděpodobně bude muset.
Pro každého, komu je dnes mezi třiceti a padesáti, z toho plyne jediný rozumný závěr: nespoléhat se na politický slib, který má životnost jednoho volebního období. Přepočítat si vlastní scénář v důchodové kalkulačce MPSV, zvětšit soukromou rezervu a počítat s tím, že stát buď posune věk zpátky nahoru, nebo sníží reálnou hodnotu penze. Obojí je pravděpodobnější než to, že 80 miliard ročně spadne z nebe.
Vláda slibuje jistotu. Nabízí ale jen odklad účtu, a adresátem bude generace, která dnes nemá čas ani chuť číst důchodové novely.