Prezidentské křeslo je nad Babišovy síly. Pokud chce z politiky odejít se ctí, měl by se s tím smířit
Andrej Babiš je premiér, předseda nejsilnějšího hnutí v zemi a muž, který si v lednu 2026 nechal na Instagramu ujet větu, že na Hrad kandidovat nebude, protože skutečná moc je ve vládě. Měl pravdu. Jenže pak ji začal popírat.
Obsah článku
Problém není v tom, že by Babiš neměl ambice. Problém je v tom, že má špatné ambice. Prezidentský úřad vyžaduje přesně ten typ politika, kterým Babiš nikdy nebyl a nikdy být nechtěl: nadstranického, sjednocujícího, schopného ztišit hlas, když situace volá po klidu. Babiš je polarizátor. Výborný polarizátor, možná nejlepší, jakého česká politika za třicet let vyprodukovala. Ale polarizátor na Hradě je jako závodní formule v lese. Výkon je obrovský, terén nulový.
Čísla, která nelžou
V lednu 2023 dal Median ve svém modelu druhého kola Petru Pavlovi 59 % a Babišovi 41 %. V reálné volbě pak Babiš prohrál o téměř milion hlasů: 2,4 milionu proti 3,34 milionu. A to bylo v době, kdy ANO jelo na vrcholu nespokojenosti s Fialovou vládou, kdy inflace žrala úspory a kdy Babiš měl k dispozici maximální mobilizační potenciál.
Co se od té doby změnilo? Prakticky nic ve prospěch Babiše. Květnový průzkum STEM/MARK z roku 2026 ukazuje, že Pavla je ochotno volit přes 50 % respondentů. Babiše 44 %. A co je podstatnější: 56 % dotázaných Babiše jako prezidenta výslovně odmítá. To není výchozí pozice pro kampaň. To je zeď.
Prezident, kterého voliči chtějí, není Babiš
Tady se dostáváme k jádru věci, které žádný spin nedokáže překrýt. Když se STEM/MARK ptal lidí, jaký by měl být ideální prezident, odpovědi zněly: sjednocující, nadstranický, bez vulgárního stylu, ochotný jezdit do regionů. Zkuste si k těm přívlastkům přiřadit Andreje Babiše. Nejde to.
Pavel do tohoto rámce zapadá přirozeně, ne proto, že by byl dokonalý politik, ale proto, že jeho veřejný obraz odpovídá tomu, co si lidé od prezidenta přejí. Babiš je stranický lídr, který řídí vládu, řídí hnutí a řídí koalici. To jsou cenné schopnosti. Ale prezidentské nejsou.
A pak je tu ještě jeden detail, který bývá přehlížen: červnový STEM připsal Pavlovi důvěru u 29 % voličů ANO a 45 % voličů Motoristů. Čtěte ta čísla ještě jednou. Skoro třetina Babišových vlastních voličů důvěřuje jeho hlavnímu soupeři. A téměř polovina voličů koaličního partnera taky. To není trhlina. To je průlom v obraně.
Průhledný manévr s kandidaturou
6. ledna 2026 Babiš natočil video, ve kterém řekl: „Já už kandidovat nebudu.“ Zdůvodnění bylo racionální: kdo chce měnit zemi, musí být ve vládě a ve Sněmovně, ne na Hradě. Jenže o osmnáct dní později, na sněmu ANO, už mluvil o tom, že koalice by měla hledat společného kandidáta na prezidenta. V červenci pak jeho okolí začalo tvrdit, že Pavel „už vede kampaň.“
Co z toho plyne? Babiš kandidaturu veřejně popřel, ale téma drží při životě jako pojistku. Je to klasický babišovský manévr: neříct ano, neříct ne, nechat si otevřená zadní vrátka a sledovat, kam se pohne terén. Problém je, že terén se nehýbe jeho směrem. A čím déle tuhle hru hraje, tím víc vypadá jako politik, který neví, co chce, nebo to ví, ale nemá odvahu to přiznat.
Pavel mezitím dělá přesný opak. Říká, že je na rozhodnutí příliš brzy, že nechce rok a půl permanentní kampaně a že se vyjádří v roce 2027. Je to chladnokrevné a takticky čisté. Babiš tím pádem bojuje se stínem, zatímco Pavel šetří munici.
Proč by měl zůstat tam, kde je silný
Řekněme to natvrdo: Babiš je nejefektivnější český exekutivní politik posledního desetiletí. Umí sestavit vládu, umí řídit resort, umí tlačit agendu. Na Hradě by z toho všeho neměl nic. Prezident nemá exekutivní moc. Prezident nemá rozpočet. Prezident má projevy, ceremonie a ústavní pojistky, které se aktivují jednou za dekádu.
Pro člověka, který celou kariéru stavěl na tom, že „věci zařídí,“ by to bylo zlaté vězení. A hlavně: druhá porážka od Pavla (a veřejná data naznačují, že by k ní s vysokou pravděpodobností došlo) by neoslabila jen jeho osobně. Oslabila by vyjednávací pozici celé vlády a celého hnutí ANO v posledních letech mandátu.
62 % lidí podle STEM/MARK zatím spontánně žádného kandidáta nejmenuje. Preference se budou měnit. Ale strukturální problém Babišovy kandidatury se nezmění, protože není v číslech, je v typu politika, kterým je. A typ se nemění v jedenasedmdesáti.
Nejlepší služba, kterou může Babiš prokázat sám sobě i svému hnutí, je přestat testovat vodu, ve které se už jednou topil. Premiérské křeslo mu sedí. Prezidentské ne.