„Zloděj“ Kuba přetahuje senátory ostatním stranám. U ODS je to obzvlášť palčivé
Martin Kuba nebuduje novou stranu. Buduje povolební stroj na senátorský klub, a součástky bere z garáže, kterou sám ještě nedávno pomáhal stavět.
Obsah článku
Existuje zvláštní druh politické drzosti, která nespočívá v tom, že někdo lže, podvádí nebo porušuje pravidla. Spočívá v tom, že někdo pravidla zná líp než ostatní a použije je dřív, než si toho soupeři všimnou. Přesně tohle dělá jihočeský hejtman se svým hnutím Naše Česko. Nezkouší vyhrát pravici novým programem, novou ideologií ani novým příběhem o budoucnosti země. Zkouší ji vyhrát přeskupením lidí, kteří už mandát mají nebo na něj dosáhnou. A pro ODS je to palčivé ze zcela konkrétního důvodu: Kuba nebere lidi z cizí planety. Bere je z prostředí, které sám spoluvytvářel, z klubu, který je dnes největší v Senátu, a z regionu, kde ODS už přišla o zhruba tři sta členů.
Tři jména, která už jsou na orbitě
Kubova senátní matematika není abstrakce. Na oficiálním webu Našeho Česka figuruje senátor Zbyněk Sýkora, který otevřeně říká, že ODS uhýbala od hodnot, kvůli nimž do politiky vstupoval. Senátor Tomáš Fiala letos obhajuje mandát přímo za Naše Česko a potvrdil to nejen Deníku N, ale i v rozhovoru pro regionální web. Třetí v řadě je Jan Holásek, dosud člen klubu SEN 21 a Piráti, který obhajuje mandát s Kubovou podporou. Tři jména. Tři vazby v různém stupni závaznosti, ale všechny veřejně doložené.
A pak je tu čtvrtá linka, méně čitelná, ale o to zajímavější. Zdeněk Hraba, předseda stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, člen klubu ODS a TOP 09, už loni veřejně prohlásil, že mu Kuba „často mluví z duše“. Hotový přestup z toho dovodit nelze. Sympatie ano. A v senátní politice, kde se kluby skládají z osobních loajalit víc než z programových dokumentů, jsou sympatie první krok.
Pět je magické číslo
Podle jednacího řádu Senátu stačí ke vzniku klubu pět senátorů. Pět lidí, a máte nárok na vlastní prostory, příspěvek z rozpočtu horní komory, poměrné zastoupení v orgánech včetně organizačního výboru a procedurální páky, jako je námitka proti změně schváleného pořadu schůze. Klub není logo na dveřích. Klub je institucionální jednotka s reálným vlivem.
Kuba má dnes veřejně doložené tři vazby. Chybí dvě. Dvě vítězství v říjnových volbách, nebo dva přestupy sedících senátorů. Senátor Tomáš Goláň podle ČTK řekl, že Kuba už aktivně spolupracuje s některými senátory uvnitř klubu ODS a TOP 09, jména ale nezveřejnil. Pokud je to pravda, chybějící dvě posily nemusejí přijít z voleb. Mohou přijít z chodby.
Důležitý je i načasování. Pokud Naše Česko vstoupí do nového funkčního období už s pěti a více senátory, získá poměrné zastoupení v orgánech automaticky. Klub vzniklý dodatečně z přeběhlíků takovou jistotu nemá. Kuba tedy nejen sbírá lidi, sbírá je ve správný čas.
Proč to bolí ODS víc než kohokoli jiného
Klub ODS a TOP 09 má k červnu 2026 třicet členů a je největší v Senátu. Aritmeticky dva nebo tři odchody nezpůsobí kolaps. Ale politicky je to jiný příběh.
ODS nečelí útoku zvenčí. Čelí projektu vlastního bývalého hejtmana, který jí v jižních Čechách odvedl stovky členů a v krajských volbách 2024 získal 34 z 55 zastupitelských mandátů se 47 % hlasů. Zbyněk Nytra, šéf senátorského klubu ODS a TOP 09, sám připouští, že dlouhé fungování ve SPOLU a vládní kompromisy vedly k pnutí a fragmentaci pravicového spektra. Jinými slovy: ODS ví, proč jí lidé odcházejí. Jen s tím nedokáže nic udělat.
ANO je v bezpečnější pozici, patnáctičlenný klub, obhajuje jediný mandát. KDU-ČSL má dvanáct senátorů, ale Kuba jí neloví odchovance ve stejném rozsahu. Kubův projekt je chirurgicky mířený na ODS a její bezprostřední okolí. To není náhoda. To je strategie.
Matematika, která nedá spát
Nytra letos varoval před jednoduchým, ale děsivým výpočtem: ANO má čtrnáct jistých senátorů a obhajuje jediný mandát, ale ve dvaceti sedmi obvodech může teoreticky vyhrát. Čtrnáct plus dvacet sedm je čtyřicet jedna. Těsná většina v jednaosmdesátičlenném Senátu. V takové matematice bolí každé další štěpení opozice víc než obvykle. Každý senátor, který odejde z opozičního klubu do nového projektu, nezmizí, ale přestane být součástí bloku, který má ANO brzdit.
Samotný vznik malého kubovského klubu Senát nepřevrátí. Ale v hraničních hlasováních, v obsazování komisí, ve vyjednávání o zákonech, které se vracejí z Poslanecké sněmovny, tam i pět hlasů mění dynamiku. A Kuba to ví. Proto nestaví stranu. Staví klub.
Drzost jako politická metoda
Řekněme si to na rovinu: formálně je všechno, co Kuba dělá, legální a legitimní. Senátoři mohou měnit kluby, pět jich může ustavit nový, jednací řád to výslovně umožňuje. Etický spor je jinde, jestli senátor nese do horní komory hlavně osobní mandát, nebo i závazek ke značce, pod kterou byl zvolen. Kuba sází na to první. A zatím mu to vychází.
iROZHLAS už loni přirovnával Kubův odchod k historickým exodům typu Unie svobody. Jenže Kuba nečeká, až se nová značka usadí v komunálu a pak pomalu proroste do parlamentu. Od startu loví mezi sedícími senátory. To je tvrdší mocenský vstup, než jaký si většina nových subjektů troufne.
První kolo senátních voleb je 9. a 10. října. Do té doby se ještě může změnit leccos, kandidátky, aliance, osobní rozhodnutí jednotlivých senátorů. Jedno se ale nezmění: Kuba už ukázal, že umí brát lidi tam, kde to nejvíc bolí, a dělat to s úsměvem a jednacím řádem v ruce.