Ještě ani nezačala prezidentská kampaň a Pavel už sbírá první podporovatele. Může ho ještě někdo v boji o Hrad ohrozit?
Petr Pavel nemusí čekat na oficiální start kampaně, jeho protivníci zatím nemají nikoho, kdo by proti němu vůbec nastoupil.
Obsah článku
Česká prezidentská politika právě prožívá zvláštní paradox. Muž, který na Hradě sedí teprve tři roky, si už zamyká podporu pro obhajobu mandátu, a nikdo z druhého tábora proti tomu nedokáže nic smysluplného postavit. Nejde o projev Pavlovy geniality. Jde o projev naprosté strategické impotence jeho potenciálních soupeřů. ODS, STAN i Piráti se v prvních měsících roku 2026 jeden po druhém přihlásili k podpoře Pavlovy případné kandidatury: Marek Benda mluví o „nejpřirozenějším vítězi“, Vít Rakušan nabízí osobní podporu, Zdeněk Hřib za Piráty říká, že jiného kandidáta nehledají. A to všechno v době, kdy do volby zbývají skoro dva roky a kampaň podle zákona ještě ani nemůže začít.
Studený kalkul místo nadšení
Bylo by naivní číst tenhle sběr podpory jako výbuch upřímného nadšení. Marek Benda 30. března 2026 v rozhovoru pro PrahaIN řekl doslova, že stavět proti Pavlovi kandidáta ODS by bylo „nereálné a zbytečné“. To není láska. To je aritmetika. Lukáš Vlček ze STAN dodává, že „nemá smysl vymýšlet jiného kandidáta“, a Rakušan si stranické razítko nechává na později, jako pojistku, kdyby se vítr otočil.
Celý manévr má jedinou logiku: opoziční strany proti Babišově vládě nemají nikoho lepšího, a tak raději vsadí na jistotu. Pavel sám v únoru 2026 řekl žákům na besedě, že obhajobu „velice silně zváží“, pokud bude poptávka a zdraví. Zmínil hranici 58 až 60 procent podpory, kterou by „nebylo fér odmítnout“. Formulace jako z učebnice politického marketingu: vypadá skromně, ale ve skutečnosti si nastavuje laťku, kterou podle průzkumů už dnes překračuje.
Čísla, která mluví jasně, ale ne úplně
Podle STEM měl Pavel na začátku roku 2026 důvěru 57 procent občanů. NMS mu v únoru naměřila 54 procent pozitivního vnímání a 52 procent souhlasu s druhou kandidaturou. STEM/MARK v květnu 2026 uvádí 53 procent v kategorii „volil bych / možná bych volil“. Ve druhém kole prezidentské volby 2023 získal 58,3 procenta hlasů. Čísla jsou tedy stále vysoká, ale pozor: je v nich skrytý detail, který se snadno přehlédne.
CVVM totiž zároveň ukazuje, že nejslabší položkou Pavlova prezidentství je vliv na vnitropolitický život, kde mu 32 procent respondentů dává negativní hodnocení. Víc než u zahraniční politiky, víc než u reprezentace státu. A právě tudy vede útočná linka, kterou vládní tábor už testuje. Když v červnu 2026 vypukl spor o složení delegace na summit NATO, vláda Pavla obvinila, že se stylizuje do „lídra opozice“. Kompetenční žaloba, mediální přestřelka, a rázem je z prezidenta nad stranami polarizující figura.
Tady leží Pavlova skutečná zranitelnost. Ne v číslech celkové důvěry, ale v tom, že každý další střet s vládou mu ukrajuje z image nestranického arbitra, která ho v roce 2023 vynesla na Hrad.
Kde je ten vyzyvatel?
A teď ta klíčová otázka, na kterou dnes neexistuje dobrá odpověď. Kdo proti Pavlovi nastoupí? Podle STEM/MARK je jediným jménem s reálnou konkurenční vahou Andrej Babiš, jenže ten na začátku ledna 2026 na Instagramu oznámil, že znovu kandidovat nechce. Zbývají Karel Havlíček s 39 procenty pozitivního vnímání, Alena Schillerová s 34 procenty, Filip Turek s nejvyšším podílem rozhodně negativních reakcí a Ivana Tykač, kterou 55 procent lidí vůbec nezná.
Analytička NMS to říká bez obalu: pokud chce někdo Pavla porazit, měl by zvážit nestranického kandidáta s vysokou známostí a nízkou záporností. Jenže taková postava dnes prostě neexistuje. Nebo přesněji: nikdo ji zatím nevyrobil. A to je ten skutečný problém protitábora. Nejde o to, že by Pavel byl neporazitelný. Jde o to, že proti němu nikdo pořádně nenastoupil.
Šedá zóna před startem
Právně je celá tahle hra politická fikce. Zákon o volebních kampaních říká, že kampaň začíná až dnem vyhlášení volby, nejdříve 150 dnů před koncem volebního období. Pavel nastoupil do funkce 9. března 2023, takže u řádné volby 2028 nelze čekat oficiální start dřív než na podzim 2027. Samotná volba se podle Ústavy koná v posledních 60 dnech mandátu, rámcově v lednu až na začátku února 2028.
Mezi dneškem a podzimem 2027 tak vzniká dlouhá šedá zóna, ve které se bude bojovat o Hrad mimo formální pravidla kampaně. Žádné limity na financování, žádná transparentní účetnictví, žádný dohled. Jen politické signály, testování loajalit a sbírání jmen. Pavel v tom má strukturální výhodu úřadujícího prezidenta: je vidět každý den, má institucionální zázemí, zahraniční cesty, mediální prostor. Jeho případný vyzyvatel bude muset tohle všechno budovat od nuly.
Chaos jako Pavlův nejlepší spojenec
Řekněme si to natvrdo: Pavlovi dnes nejvíc pomáhá ne jeho vlastní síla, ale organizační chaos na druhé straně. Babišovo hnutí ANO má vládní agendu, ne prezidentskou strategii. Opoziční strany proti Babišovi se přiklánějí k Pavlovi z pragmatismu. A prostor pro nestranického vyzyvatele zůstává prázdný, ne proto, že by tam nikdo nechtěl vstoupit, ale proto, že nikdo zatím nenabídl důvěryhodný příběh, proč by měl Pavla nahradit.
Dva roky jsou v politice věčnost a ledacos se může změnit. Ale dnes, v červnu 2026, vypadá boj o Hrad spíš jako exhibiční zápas, kde jedna strana už stojí v ringu a druhá teprve hledá, koho by do něj poslala.