Nejviditelnější lídr opozice? Kupka ani Rakušan to nejsou, strany dál marně hledají silnou tvář
Česká opozice nemá lídra. Má tři předsedy, dva průzkumy a jednoho prezidenta, který tu roli nikdy nechtěl, a přesto ji plní lépe než kdokoli se stranickou legitimkou v kapse.
Obsah článku
Když v květnu 2026 agentura NMS zjišťovala pro Novinky, koho by Češi chtěli na summitu NATO, 47 procent dotázaných řeklo Petra Pavla. U voličů SPOLU to bylo 93 procent, u voličů STAN 92, u Pirátů 91. Tři opoziční tábory, tři téměř totožná čísla, a ani jedno z nich nepatří stranickému předsedovi. To není Pavlův úspěch. To je diagnóza stran, které po dvou letech v opozici nedokázaly vyprodukovat jediného politika schopného nést konflikt s Andrejem Babišem a zároveň nabídnout pozitivní alternativu. Prezident republiky se stal náhradním opozičním lídrem ne proto, že by o tu roli stál, ale proto, že ji nikdo jiný nevzal.
Prázdné křeslo, které zaplnil Hrad
Politická fikce by vypadala tak, že po prohraných volbách v říjnu 2025 se opozice semkne kolem nové tváře, vymezí se programem a začne Babišovu vládu tlačit k odpovědnosti. Realita? NMS v dubnu 2026 píše doslova o „opozici bez lídra“ a o nezvládnutém předání moci z Petra Fialy na Martina Kupku. ANO drží 32,7 procenta, ODS 13,9, STAN 13,7, Piráti 8. Aritmetika je krutá, ale ještě krutější je symbolika: žádný z opozičních předsedů nedokázal strhnout pozornost na sebe.
A tak si ji vzal Pavel. Ne stranickým manévrem, ale pouhou existencí v úřadu. Podle CVVM mu v lednu 2026 důvěřovalo 62 procent občanů. Rakušanovi 38. Kupkovi 33. Hřibovi 26. Mezi voliči bývalé vládní koalice dosahuje Pavel téměř 97procentní důvěry. Takové číslo nemá žádná opoziční značka, a žádný opoziční předseda se mu neblíží ani vzdáleně.
Kupka ve Fialově stínu, Rakušan bez gravitace
Proč zrovna Kupka a Rakušan selhávají? U každého z jiného důvodu, ale výsledek je tentýž: opoziční vakuum.
Martin Kupka se stal předsedou ODS na kongresu 17. ledna 2026. Půl roku v čele strany, a místo aby definoval nový kurz, řeší tichou soutěž o pozornost s Petrem Fialou, který mu podle analytiků Novinek „leze do zelí“. ODS po rozpadu koalice SPOLU ztratila nejen partnery, ale i narativ. Kupka zdědil značku bez příběhu a předsedu bez odchodu. To není recept na charismatické vedení, to je recept na vnitrostranický pat.
Rakušan je na tom organizačně lépe. STAN drží konzistenci, v červnu 2026 dokonce poprvé předběhl ODS s 14,8 procenta. Jenže konzistence není totéž co gravitační síla. Tvrdé jádro STAN, lidé, kteří by hnutí volili za každých okolností, činí 4,1 procenta. To je stabilita na vodě. Rakušan je viditelný, mediálně kompetentní, ale nikdy se nestal tím, koho si volič vybaví jako první, když řekne „opozice“. Tím člověkem je pořád Pavel.
A Zdeněk Hřib? Předsedou Pirátů od listopadu 2024, autor memoranda o spolupráci se Zelenými před volbami 2025, držitel 26procentní důvěry v celostátním měření. Piráti přežívají se 7–8 procenty, ale Hřib drží spíš vlastní segment než celou opozici. Tři předsedové, tři různé slabiny, jeden společný výsledek: nikdo z nich není přirozené centrum.
Problém začal dávno před volbami
Bylo by pohodlné říct, že opozice ztratila tvář až po říjnových volbách 2025. Jenže NMS už v srpnu 2025 konstatovala, že „říjnové volby nebudou opakováním souboje Andreje Babiše a Petra Fialy“ a že kampaň SPOLU je pro voliče „zatím neviditelná“. Nové voliče nepřitahovala. Staré nedokázala mobilizovat. Problém s chybějící tváří tedy nezačal porážkou, porážka ho jen odhalila.
Politolog Josef Mlejnek to pojmenoval s chirurgickou přesností: ANO si podle něj vybralo Pavla jako protivníka právě proto, že v opozičních stranách „žádní vhodní lídři nejsou“. Průhledný manévr? Možná. Ale funguje. Babiš potřebuje soupeře, a když ho nenajde ve Sněmovně, vytáhne ho z Hradu. Pro opozici je to ponižující: premiér si sám vybírá, s kým bude bojovat, protože skuteční opoziční předsedové mu nestojí za konflikt.
Víc než deficit charismatu
Nejsnazší vysvětlení zní: chybí charisma. Ale to je laciný trik, který zakrývá hlubší selhání. I tam, kde opozice předsedu má (a má jich hned tři), z něj neumí udělat přirozené centrum. Problém není jen v obličejích, ale v absenci společné vize.
NMS v dubnu 2026 to říká otevřeně: ze slabosti ODS sice těží STAN i nově vzniklé Naše Česko, „nicméně ani tyto dvě strany nemají jasnou vizi“. Opozice se definuje odporem k Babišovi, ale odpor není program. Experti opakovaně upozorňují, že bez konkrétních návrhů pro mladší a střední voliče (bydlení, školky, daně) zůstane opoziční nabídka prázdná. A prázdnou nabídku žádný lídr nezachrání, i kdyby měl charisma Havla.
Červnová čísla NMS dávají vládnímu bloku ANO, SPD a Motoristů zhruba 45 procent, opozičnímu bloku asi 41. Mezera není nepřekonatelná, ale k jejímu zavření nestačí aritmetika. Potřebujete tvář, příběh a program. Česká opozice zatím nemá ani jedno z toho. Má jen prezidenta, který za ni mluví, aniž by k tomu měl mandát nebo chuť.