Přísnější víza pro Rusy? Macinka se přihlásil k důležité výzvě, jenže jeden podpis nestačí, když ve vládě sedí proruská SPD

Český ministr zahraničí podepsal dopis, který míří na reálný problém. Doma ale sedí u stolu s koaličním partnerem, který by ten problém nejradši neviděl.

Zdroj fotografie: Vláda ČR

Petr Macinka udělal 2. června 2026 něco, co by mělo být samozřejmostí: připojil se k výzvě, aby Evropská komise konečně přestala přivírat oči nad půl milionem turistických schengenských víz, která ruští občané dostali jen za loňský rok. Jenže samozřejmost to v českém kabinetu není. Protože ve stejné vládě sedí SPD, strana, která ve vlastních usneseních systematicky odmítá jakoukoli pomoc Ukrajině, staví se proti jejímu vstupu do EU a de facto kopíruje kremelský narativ o tom, že válka je cizí problém. Macinkův podpis je správný krok správným směrem. Otázka zní, jestli za ním stojí vláda, nebo jen jeden ministr s perem v ruce.

Co přesně Macinka podepsal, a co ne

Začněme tím, co se skutečně stalo, protože i kolem toho se šíří zkreslení. Nejde o výzvu dvanácti členských zemí EU, jak se v některých interpretacích objevilo. Společný dopis podepsalo jedenáct států, z nichž devět jsou členské země EU a dva (Norsko a Island) jsou přidružené schengenské země mimo Unii. Rozdíl není kosmetický: nafukovat počet signatářů znamená předstírat širší evropský konsenzus, než jaký reálně existuje.

Samotný dopis, adresovaný šéfce unijní diplomacie Kaje Kallasové a komisaři Magnusi Brunnerovi, požaduje čtyři konkrétní věci: nové závazné restriktivní nástroje přímo ve vízovém kodexu, přísnější a plošnější uplatňování pravidel pro ruské žadatele včetně omezení vícevstupových víz bez ohledu na zemi pobytu, pravidelné agregované statistiky o vízech pro Rusy a opatření proti vstupu bývalých i aktivních ruských bojovníků do schengenského prostoru. Číslo, které dopis uvádí, mluví samo: v roce 2025 bylo ruským občanům vydáno 477 878 turistických schengenských víz. Čtyři roky po začátku plnohodnotné invaze.

To je skandální. A Macinka má pravdu, že na to ukazuje. Jenže dopis sám o sobě nic nemění. Je to politický tlak, nikoli legislativa.

Podpis bez domácího krytí je dekorace

Tady začíná problém, který žádný podpis nevyřeší. Evropská komise má ve své vízové strategii z ledna 2026 rozpracovanou revizi vízového kodexu, včetně možnosti cílených restriktivních opatření při zhoršení bezpečnostní situace ve třetí zemi. Červnový dopis tedy nenaráží do prázdna, naráží do pomalu se rozjíždějícího unijního procesu, který může trvat měsíce i roky. Podpis je jeden hlas v bloku, který chce Komisi dotlačit k rychlejšímu návrhu. Nic víc, nic míň.

A právě proto záleží na tom, co se děje doma. A doma je to tristní.

Premiér Babiš na tiskové konferenci 9. července 2026 sám přiznal, že by chápal odchod SPD z vlády, kdyby se Česko zavázalo k větší finanční pomoci Ukrajině. Přečtěte si tu větu ještě jednou. Předseda vlády veřejně říká, že koaliční stabilita má přednost před tvrdší linií vůči ruské agresi. To není diplomatická obratnost. To je přiznání, že zahraniční politika státu je rukojmím koaliční aritmetiky.

SPD jako kotva, která táhne ke dnu

Označit SPD za proruskou není publicistická zkratka, je to popis toho, co strana sama píše ve svých usneseních. V červnu 2026 explicitně odmítá vojenskou i finanční pomoc Ukrajině. V březnu 2026 odmítá vstup Ukrajiny do EU. A už v lednu 2026 požaduje, aby z českého státního rozpočtu nešla na Ukrajinu ani koruna. Tři usnesení za půl roku, konzistentní linie, žádný prostor pro pochybnost.

Macinka tedy podepisuje v Bruselu tvrdší restrikci vůči Rusům, zatímco jeho koaliční partner doma systematicky tlačí opačným směrem v celé šíři politiky vůči Ukrajině a důsledkům ruské agrese. Jak tohle může fungovat jako koherentní státní linie? Odpověď: nemůže.

Podívejme se na fakta:

• Muniční iniciativa – vláda ji neruší, ale Babiš po jednání „koalice ochotných“ v lednu 2026 jasně řekl, že Česko bude jen zprostředkovatel bez vlastních rozpočtových peněz. Koordinovat ano, platit ne.
• Ruští diplomaté – od října 2025 může Česko na vnější schengenské hranici odepřít vstup držitelům ruských diplomatických pasů. Jenže ministerstvo zahraničí samo přiznalo, že jde jen o „notifikační“ režim, nikoli o plnou „autorizaci“. Tvrdší varianta zavedena nebyla.
• Programové prohlášení vlády – dokument z ledna 2026 neobsahuje explicitní ukotvení politiky vůči Ukrajině, Rusku ani sankcím. Záměrná strategická mlha, která umožňuje říkat cokoliv a nedělat nic.

Půl milionu víz a evropská hra na mrtvého brouka

Řečnická otázka, kterou si signatáři dopisu kladou sami: je přijatelné, aby ruští turisté trávili dovolenou na evropských plážích, zatímco Rusko bombarduje ukrajinské nemocnice a obytné domy? Odpověď je zřejmá. Přesto systém funguje dál, protože členské státy postupují nerovnoměrně. Signatáři sami píšou o „visa shoppingu“, kdy si Rusové jednoduše podávají žádosti tam, kde je praxe nejměkčí.

Podle dat Kiel Institute se těžiště evropské vojenské podpory Ukrajině v roce 2025 přesunulo do západní a severní Evropy, zatímco podíl východní Evropy klesl na pouhá dvě procenta evropských vojenských alokací. Česko pod Babišem není maďarsko-slovenská blokáda. Ale už ani tahoun, jakým bývalo. Je to země, která se tváří přísně navenek a doma šetří na všem, co by mohlo rozhodit koalici.

Tvrdost jako fasáda

Macinkův podpis je věcně správný. Míří na reálnou díru v evropské vízové politice, přichází ve chvíli, kdy Komise má revizi vízového kodexu na stole, a stojí vedle zemí (Polska, pobaltských států, Finska, Švédska), které to s restrikcemi myslí vážně. Problém není v tom, co Macinka podepsal v Bruselu. Problém je v tom, co se děje v Praze.

Bez vnitřně sjednocené vlády je i rozumná zahraničněpolitická iniciativa snadno redukovatelná na efektní, ale levné gesto. Podpis bez domácího krytí je jako zámek na dveřích, ke kterým necháte otevřené okno. A tím oknem je SPD.