Že máme drahé potraviny? Mléko či máslo za pár korun mluví za vše, jídlo je v Česku levnější než kdy dřív
Máslo za 35,50 Kč, mléko o třetinu levnější než loni. Přesto se v Česku tváříme, jako bychom žili v nejdražší zemi Evropy.
Obsah článku
Narativ o drahých potravinách je politická fikce, která přežívá jen díky kolektivní paměti a pohodlné neochotě podívat se na čísla. Červnová data Českého statistického úřadu mluví jazykem, který se do rozčilených komentářů pod články o zdražování nehodí: potraviny a nealkoholické nápoje klesly meziročně o 3,4 procenta. Polotučné trvanlivé mléko zlevnilo o 29,4 procenta. A máslo? To spadlo o 35,5 procenta na průměrných 142 korun za kilogram, tedy 35,50 Kč za klasickou dvěstěpadesátigramovou kostku. Podle ČSÚ jde o nejnižší cenu od srpna 2021. Kdo dnes v obchodě stojí nad regálem a říká si „to je hrůza“, buď nekupuje máslo, nebo bojuje s duchem, který tu straší z roku 2022.
Duch inflačního šoku a jeho politická užitečnost
Pocit drahoty nevznikl z ničeho. V roce 2022 reálné mzdy klesly o 3,6 procenta, průměrná hrubá mzda činila necelých 38 tisíc korun a ceny potravin letěly nahoru tempem, které Česko nezažilo od devadesátých let. Ten šok byl skutečný, bolestivý a oprávněně vyvolal vztek. Jenže od té doby uplynuly čtyři roky. Mzdy vyrostly na 50 282 Kč, nárůst o víc než 42 procent oproti prvnímu čtvrtletí 2021, a u řady základních položek se ceny vrátily pod předinflační úroveň. Přesto se v politické debatě i na sociálních sítích recykluje stejný obraz: Česko jako země, kde si běžný člověk nemůže dovolit nákup.
Komu to vyhovuje? Všem. Opozice má hotový útok, vláda má kontrastní pole pro větu „inflaci jsme zkrotili“, média mají emoční palivo. Nikdo nemá motivaci říct: „Hele, máslo stojí pětatřicet korun, možná bychom se mohli uklidnit.“ To by totiž nebyl klik.
Co říkají čísla, a co říká váš účet
Tady je potřeba být poctivý, a právě proto je ten kontrast tak výmluvný. ČSÚ v červnu 2026 ukazuje, že ceny zboží celkem meziročně klesly o 0,4 procenta. Jenže služby? Ty rostou o 4,5 procenta. Nájemné o 5,9 procenta. Restaurace o 4,2 procenta. Ubytování o 6,1 procenta.
Jinými slovy: když si koupíte máslo a mléko, ušetříte. Když zaplatíte nájem, oběd v kantýně a pojistku, neušetříte nic. Pocit „všechno je drahé“ není lež, je to jen špatně adresovaná stížnost. Lidé nadávají na potraviny, protože je vidí každý den v regálu s cenovkou. Nájem, energie a služby platí převodem, který bolí tiše.
A přesně v tom spočívá průhledný manévr celé debaty: vytrhnout z košíku jednu kategorii, která zrovna padá, a buď ji ignorovat (pokud chcete strašit), nebo ji vydávat za celý příběh (pokud chcete slavit). Obojí je laciný trik.
Česko v Evropě: levnější, než si myslíte
Další oblíbená disciplína českého sebepoškozování je srovnání se „Západem“. Tak se na to podívejme. Podle Eurostatu byla cenová hladina potravin a nealkoholických nápojů v Česku v roce 2025 na 89,8 procenta průměru EU. Už v roce 2024 to bylo 87,5 procenta. Česko je u jídla pod evropským průměrem, a trend se nijak dramaticky nemění.
Samozřejmě, nižší ceny automaticky neznamenají vyšší blahobyt. Eurostat sám upozorňuje, že srovnání cenových hladin není očištěno o rozdíly v příjmech. Ale i tady se situace mění: průměrná hrubá mzda v prvním čtvrtletí 2026 reálně vzrostla o 6,4 procenta. Kostka másla za 35,50 Kč představuje 0,07 procenta průměrné měsíční mzdy. Řečnická otázka: kolik Němců, Rakušanů nebo Francouzů si může říct totéž o svém másle?
Proč se nechceme nechat přesvědčit
Psychologie inflačního traumatu je dobře popsaná: lidé si pamatují cenové skoky, ne cenové poklesy. Když v roce 2022 máslo vyletělo nad šedesát korun za kostku, zapsalo se to do paměti jako „nový normál“. Když v roce 2026 klesne na pětatřicet, mozek to přečte jako „sleva“, ne jako „realita“. A média tento mechanismus živí, protože článek „Potraviny zlevňují“ má zlomek čtenosti oproti článku „Potraviny zdražují“.
Navíc, a to je důležité, ČSÚ od konce roku 2025 staví měsíční průměry cen na scanner datech přímo z pokladen maloobchodních řetězců. Nejde tedy o odhady nebo průzkumy, ale o reálné transakce. Zveřejněné ceny mají podle ČSÚ orientační charakter a promoční rozdíly mezi řetězci hrají roli, ale směr je jednoznačný. Dolů.
Znamená to, že je všechno skvělé a můžeme přestat řešit ceny? Ne. Služby dál rostou, bydlení je drahé a ne každá domácnost má průměrnou mzdu. Ale kdo v červenci 2026 stojí před kamerou a říká „lidi si nemůžou dovolit ani máslo“, ten buď neví, kolik máslo stojí, nebo to ví moc dobře, a počítá s tím, že to jeho publikum nekontroluje.
Kostka másla za pětatřicet korun nekřičí. Ale kdo ji chce slyšet, uslyší ji.