Půjdou Motoristé ve šlépějích ČSSD? Zatím to vypadá, že vláda s Babišem je pohřbí v zapomnění
Motoristé sobě jsou devět měsíců ve vládě a už teď vypadají jako politická značka, která přišla pozdě na vlastní pohřeb.
Obsah článku
V říjnu 2025 vstoupili do Sněmovny se 6,77 % hlasů a třinácti mandáty. Dostali místopředsedu vlády, ministra zahraničí, ministra pro sport i vládního zmocněnce pro Green Deal. Na papíře solidní kořist pro stranu, která ještě před dvěma lety neexistovala. Jenže červencový volební model agentury Median jim přisuzuje 4,5 %. Pod hranicí. Pod vodou. A hlavně pod jakoukoliv vyjednávací pozicí uvnitř vlastní koalice.
Protestní značka, která zapomněla protestovat
Vstup do vlády Andreje Babiše byl pro Motoristy klasický faustovský obchod: okamžitá moc výměnou za budoucí identitu. Problém je, že budoucnost přišla rychleji, než čekali. Median jim v červenci naměřil voličské jádro pouhá dvě procenta. Potenciál, tedy strop, kam by se teoreticky mohli dostat, činí 7,5 %. To není číslo strany, která roste. To je číslo strany, která se rozpouští.
A kam se rozpouští? ANO má v témže průzkumu 34 %, jádro 27,5 % a drží si přes osmdesát procent svých voličů z posledních voleb. SPD stojí na 7,5 %. Dohromady by ANO a SPD v mandátovém modelu získaly 108 křesel, pohodlnou většinu i bez jediného motoristického poslance. Proč by Babiš měl brát ohledy na partnera, kterého nepotřebuje?
Stín ČSSD je delší, než se zdá
Paralela s ČSSD je lákavá a v jednom ohledu přesná: menší partner vedle ANO ztrácí rozlišitelnost, až jednoho dne zjistí, že nemá co nabídnout. ČSSD vyhrála volby v roce 2013 s 20,45 % a padesáti mandáty. O osm let později vypadla ze Sněmovny se 4,65 %. Pád z výšin do propasti trval dvě volební období.
Motoristům stačilo devět měsíců, aby se dostali na stejnou úroveň. A to startovali mnohem níž. ČSSD byla systémová strana s historickou členskou základnou, krajskými strukturami a desítkami let ve veřejném prostoru. Motoristé jsou úzký, personalizovaný projekt. Nemají co ztrácet, kromě toho, co už ztrácejí. Paralela tedy kulhá v měřítku, ale funguje dokonale jako varování: mechanismus je totožný, jen tempo je brutálnější.
Funkce mají, voliče ne
Ironie situace je téměř dokonalá. Petr Macinka sedí na ministerstvu zahraničí jako místopředseda vlády. Boris Šťastný řídí resort sportu. Filip Turek, kdysi tvář motoristického vzdoru proti Green Dealu, je od ledna 2026 vládním zmocněncem právě pro klimatickou politiku a Green Deal. Poslanecký klub Motoristů má dokonce čtrnáct členů, o jednoho víc, než kolik mandátů strana ve volbách získala.
Institucionálně tedy nejsou přívěsek. Jenže instituce bez voličů jsou prázdná skořápka. Když NMS v červnu 2026 změřil, že přibližně třetina voličů Motoristů z roku 2025 zvažuje jinou stranu, nebyl to výkyv. Byl to symptom. Kantar ve svém dubnovém modelu naměřil Motoristům pět procent a jako motivy odchodu voličů z vládního tábora identifikoval zklamání z neplnění slibů, styl vládnutí a vystupování koaličních partnerů. Přeloženo z výzkumnického jazyka: lidé, kteří volili protest, zjistili, že volili establishment.
Může se ještě něco změnit?
Matematicky ano. Median sám upozorňuje, že u stran kolem pěti procent je statistická odchylka plus minus jeden a půl procentního bodu a že není vhodné předjímat, kdo by se do Sněmovny dostal. Politicky je ale prostor pro obrat minimální. Motoristé by se museli viditelně vymezit vůči ANO, jenže čím víc se vymezí, tím víc riskují ztrátu vládních postů. A čím méně se vymezí, tím víc splývají s Babišovou značkou, která je desetkrát silnější.
Není to vědomá strategie ANO. Není třeba, aby byla. Stačí prostá gravitace dominantní strany: ANO sbírá kredit za vládní výkon, mediální pozornost i voličskou energii. Motoristům zůstává odpovědnost bez odměny. Přesně tak to fungovalo s ČSSD. Přesně tak to funguje teď.
Motoristé sobě vsadili na to, že rychlý přístup k moci nahradí pomalé budování vlastní značky. Devět měsíců poté mají ministry, zmocněnce a čtrnáct poslanců. Nemají ale voliče. A bez voličů jsou všechny ty funkce jen dočasná kulisa před příštími volbami, ve kterých už nemusí být komu lístek vhodit.