K čemu máme ministerstvo sportu, když na dětskou olympiádu stát nedá ani korunu? Ministr Šťastný je ve vládě jen do počtu

Boris Šťastný je ministr, který nemůže ministrovat. Má titul, má křeslo u vládního stolu, má vizitku s razítkem, ale když přijde na to jediné, co by měl umět, totiž zajistit peníze na sport dětí, selže.

Zdroj fotografie: Vláda ČR

Dvacet milionů korun. Tolik stát v minulých letech posílal hostitelským krajům na Olympiádu dětí a mládeže. Letos, kdy se XII. letní ročník konal v Praze, nepřišla ani koruna. Ne proto, že by stát neměl jak platit, vždyť ještě v roce 2025 MŠMT poslalo dvacet milionů Moravskoslezskému kraji na zimní olympiádu. A ne proto, že by někdo zrušil dotační program. Prostě se někdo rozhodl, že letos ne. A ministr sportu, prevence a zdraví s tím nedokázal nic udělat. Výpadek museli zalátat Praha, kraje, sponzoři a Český olympijský výbor. Člověk by řekl, že přesně tohle je situace, kvůli které ministerstvo sportu existuje. Jenže ono zjevně existuje kvůli něčemu jinému. Zbývá zjistit, kvůli čemu.

Ministerstvo bez páky

Podstata problému není v tom, že by dvacet milionů bylo astronomickou částkou. V kontextu rozpočtu MŠMT, které jen na školní a vysokoškolský sport v roce 2024 vynaložilo téměř 144 milionů korun, jde o drobnou položku. Jenže právě proto je ten příběh tak trapný. Ministr sportu nedokázal vyřešit ani malou, známou a opakovanou dotaci, a důvod je prostý: nemá čím. Nemá vlastní rozpočtovou kapitolu, nemá dotační aparát, nemá páku. Jeho role, jak ji sám popsal ve Sněmovně, spočívá v „koordinaci“, „tvorbě strategií“ a „návrzích systémových změn“. To zní jako popis práce poradce, ne člena vlády.

Dotace na ODM historicky tekly přes MŠMT, které pro ně mělo zvláštní výzvu na „celostátní volnočasové pohybové hry dětí a mládeže“. V roce 2024 šlo patnáct milionů Jihočeskému kraji, o rok později dvacet milionů Moravskoslezskému. Systém fungoval. Pak přišel rok 2026 a MŠMT oznámilo, že ODM považuje za projekt Českého olympijského výboru a krajů, ať si to zaplatí sami. Zákon se nezměnil, peníze nezmizely. Změnil se jen výklad. A ministr sportu stál vedle a díval se.

Přílepek místo řešení

Když se ukázalo, že MŠMT peníze nepošle, Šťastný sáhl po řešení, které vypovídá víc než tisíc strategických dokumentů. Místo samostatného legislativního návrhu, místo jednání s kolegyní na MŠMT, místo tlaku ve vládě připojil pozměňovací návrhy k tisku 77, tedy k novele služebního zákona, která se sportem nemá nic společného.

A pozor, nešlo o chirurgický zásah kvůli dětské olympiádě. V balíku E1/E4 se skrývaly i další změny zákona o podpoře sportu: podpora „důstojného života po skončení sportovní kariéry“, zrušení dozorčí komise Národní sportovní agentury a rozšíření okruhu příjemců dotací. Z údajné záchrany dvaceti milionů pro děti se stal politický omnibus přilepený k citlivému a konfliktnímu zákonu. Průhledný manévr, který sportovní opravu připoutal k cizímu sporu, a tím ji vystavil riziku, že padne i s ním.

Sněmovna přílepky 1. července schválila. Jenže tisk 77 putoval do Senátu až 21. července a k 13. srpnu ho senátní výbor pro územní rozvoj doporučil zamítnout. Plénum Senátu má jednat 19. srpna. Pražská olympiáda přitom proběhla 21.–25. června. Ministr sportu tedy přišel s legislativním řešením akce, která už skončila. To není pozdě. To je politická fikce.

Problém, který všichni viděli

Nejde přitom o blesk z čistého nebe. Už 4. března 2026 vystoupila ve Sněmovně poslankyně Michaela Šebelová s návrhem alokovat dvacet milionů na ODM a varováním, že financování není systémově ukotveno. Tři a půl měsíce před zahájením her. Stalo se něco? Nic. Dne 23. června, uprostřed probíhající olympiády, se téma vrátilo na pořad Sněmovny znovu, tentokrát jako bod „Proč vláda Andreje Babiše nedala žádné peníze…“. Odpověď zůstala stejná: MŠMT to vidí jako věc krajů a ČOV, NSA podle tehdejšího výkladu nemůže posílat dotace krajům a ministr sportu nemá vlastní nástroj.

Rozpočet celé ODM se podle ČOV pohybuje mezi 45 a 55 miliony korun. Chybějících dvacet milionů tedy představuje zhruba dvě pětiny celé akce. Někdo to zaplatil, Praha, kraje, partneři. Ale za cenu vyššího tlaku, improvizace a nejistoty, kterou děti sice nevidí, ale pořadatelé ano.

Co čeká Plzeň

Příběh nekončí Prahou. Plzeňský kraj má 24.–28. ledna 2027 hostit zimní olympiádu dětí a mládeže. Smlouva je podepsaná, maskot odhalený, investice běží. Ale garantovaný státní příspěvek? Neexistuje. Dokud nedojde k dokončení legislativy a vypsání konkrétního dotačního titulu, musí kraj rozpočtově počítat spíš s nulou. A pokud Senát tisk 77 zamítne, což senátní výbor doporučil, celý Šťastného legislativní pokus padá a začíná se znovu.

Kraje, které mají olympiádu pořádat v dalších letech, čelí stejnému dilematu: buď si rezervují vyšší vlastní prostředky, nebo riskují, že budou shánět náhradu na poslední chvíli. Přitom pořadatelské smlouvy a investice do infrastruktury se uzavírají měsíce dopředu. Systém, který fungoval, byl rozbořen jedním administrativním rozhodnutím, a ministr sportu ho nedokázal ani slepit.

Z Borise Šťastného se stal politický tlumočník cizích rozhodnutí. Umí popsat problém, umí ho pojmenovat ve Sněmovně, umí přiložit pozměňovací návrh k cizímu zákonu. Co neumí, je problém vyřešit. A pokud tohle je všechno, co ministerstvo sportu dokáže, pak nejde o ministerstvo. Jde o dekoraci.