Do první třídy „na zkoušku“? Babiš chce vrátit dodatečné odklady dětí. Ví, jaké problémy tím způsobí?

Necelý rok stačil, aby vláda začala rozebírat reformu, kterou sama označila za nutnou. Návrat dodatečných odkladů je politicky pohodlný, a pro děti potenciálně škodlivý.

MŠMT

Existuje zvláštní druh legislativní amnézie, při které politik zapomene, co jeho vlastní strana před pár měsíci odhlasovala. Andrej Babiš a Robert Plaga předložili 18. června 2026 sněmovní tisk 232, který chce vrátit do školského zákona institut dodatečného odkladu, přesně ten mechanismus, jejž novela účinná od 1. září 2025 zrušila jako nejednotný, nadužívaný a zatěžující dítě. Vláda k návrhu 22. července poslala souhlasné stanovisko. Reforma ještě ani nestihla projít jedním kompletním školním rokem a už se bourá. Nejde o úpravu detailů. Jde o filosofický obrat o sto osmdesát stupňů.

Úniková klapka pro dospělé, účet pro děti

Říkejme věci pravým jménem. „První třída na zkoušku“ zní roztomile, ale ve skutečnosti popisuje starý § 37 odst. 3 školského zákona: dítě nastoupí do školy, a když se v prvním pololetí ukáže, že na to „nemá“, ředitel ho se souhlasem rodičů pošle zpátky do školky. Dvojí přechod během pár měsíců. Nové prostředí, noví kamarádi, nová identita školáka, a pak zpětný chod. Důvodová zpráva k zákonu č. 239/2025 Sb. to sama nazvala „velkou zátěží pro dítě“. Ne opozice, ne aktivisté. Stát.

A přesně tento mechanismus teď Babiš s Plagou chtějí vrátit. Bez veřejně dohledatelné analýzy, která by po necelém roce účinnosti reformy doložila, že nový systém selhal. Doložitelný je obrat. Poctivě vysvětlený motiv nikoli.

Reforma, která měla logiku, a ještě ji ani neotestovali

Odkladová novela nebyla nahodilý zásah. Stála na jasné premise: podpora má přijít k dítěti do školy, ne dítě ze školy pryč. Od září 2025 se rozhodnutí o odkladu přesunulo do doby zápisu, kde patří. Zavedlo se povinné doporučení podpůrného opatření. Od září 2026 má mít každá běžná první třída s alespoň patnácti žáky nárok na asistenta pedagoga v rozsahu dvaceti hodin přímé pedagogické činnosti týdně. To není kosmetika, to je systémová změna přístupu.

Česko přitom bylo a je v odkladech evropský extrém. Kolem 25 % dětí nastupovalo do školy o rok později, zatímco v Německu se podíl pohybuje kolem 5 až 7 %, ve Francii nebo Anglii institut odkladu prakticky neexistuje. Podle dat OECD jsou v primárním vzdělávání průměrně asi 2 % žáků „přestárlých“ pro svůj ročník. Česko v tomto srovnání vyčnívalo jako semafor na prázdné křižovatce: svítil, ale nikdo nevěděl proč.

Reforma měla tento stav napravit. Dostala necelý rok. Pak přišel sněmovní tisk 232.

Co říká výzkum, a co říká politika

Výzkumná literatura k ranému opakování prvního ročníku je v jednom bodě poměrně konzistentní: krátkodobé zisky se časem zmenšují a děti, které byly na startu docházky „zadrženy“, vykazují později slabší vztah ke škole. Jedna z dlouhodobých studií publikovaná v Journal of Educational Psychology dokonce spojuje rané zadržení s vyšší pravděpodobností předčasného odchodu ze vzdělávání. Ne u každého dítěte, ne deterministicky, ale jako statisticky doložitelný trend.

Politika tohle ví. Důvodová zpráva z roku 2025 to výslovně zmiňuje. Lenka Felcmanová, speciální pedagožka, opakovaně upozorňuje, že klíč leží v připravenosti základních škol a v pedagogické diagnostice v mateřských školách, kde učitelky dítě znají v čase a umějí zachytit rizika dřív, než se promění v problém. Pavel Klíma, ředitel školy a spoluautor reformy, zdůrazňuje totéž: adaptační období v první třídě, ne návrat do školky.

Jenže adaptace vyžaduje investici. Asistenty, metodickou podporu, trpělivost. Dodatečný odklad nevyžaduje nic, jen podpis ředitele a souhlas rodiče. Je to laciný trik, který přenáší náklady systémové nepřipravenosti na šestileté dítě.

Obrat bez vysvětlení

Položme si jednoduchou otázku: co se mezi zářím 2025 a červnem 2026 změnilo? Jaká data ukázala, že reforma škodí? Jaká evaluace proběhla? V otevřených primárních zdrojích nic. Žádná veřejná analýza, žádné vyhodnocení prvního roku. Podle důvodové zprávy z roku 2025 se dodatečný odklad týkal řádově šesti set dětí ročně v celé republice. V Ústeckém kraji 111, v Praze 59. Nejde o masový problém, který by vyžadoval urgentní legislativní zásah. Jde o politicky líbivou „pojistku“, která signalizuje rodičům: nebojte se, vždycky můžete couvnout.

Jenže právě tahle logika byla problém. Systém, který nabízí snadný únik, nemá motivaci se zlepšit. Škola, která ví, že nepřipravené dítě prostě vrátí, nemusí investovat do adaptace. A dítě, které zažije veřejně viditelné selhání na startu, si ten zážitek ponese dál, bez ohledu na to, jak ho dospělí pojmenují.

Sněmovní tisk 232 je formálně legislativně čistý. Má předkladatele, má souhlasné stanovisko vlády, má číslo jednací. Co nemá, je přesvědčivý důvod. A v politice školství by důvod měl stát na prvním místě, protože na konci řetězce nesedí volič, ale šestiletý člověk, který si svůj odklad nevybral.