ČT konečně ví, jak nahradit Václava Moravce. Pokus oddělit politická tvrzení od faktů je ale ambiciózní cíl s nejistým úspěchem
Česká televize nenahradila Moravce. Nahradila jednu silnou autoritu institucionálním kompromisem, který rozptyluje odpovědnost i riziko, a vydává to za pokrok.
Obsah článku
Když Václav Moravec 10. března 2026 odešel z Kavčích hor s prohlášením, že za současných podmínek nemůže garantovat nezávislost redakční práce, ČT stála před problémem, který si sama přivodila. Dvě dekády budovala nedělní politickou debatu kolem jednoho jména, jedné tváře, jednoho ega. A najednou potřebovala dokázat, že značka přežije bez značky. Výsledek se jmenuje Nedělní debata, běží od 12. dubna 2026 na ČT24 ve dvou blocích (ve 12:00 a ve 13:05) a ČT ho prezentuje jako formát, který oddělí politická tvrzení od faktů. Zní to skvěle. Problém je, že realita vypadá jinak.
Iluze revoluce, realita evoluce
Kdokoli čekal, že ČT postaví vedle politiků paralelní fact-checkingové studio s verdikty v reálném čase, může být zklamán. Dostupné díly Nedělní debaty ukazují něco mnohem střízlivějšího: dvoudílný model, kde první blok přináší klasickou politickou konfrontaci a druhý blok buď pokračuje v politickém tématu jiným úhlem, nebo přeskočí k expertům. Například díl z 19. dubna 2026 nejprve pokračoval debatou politiků o veřejnoprávních médiích a teprve poté přešel ke zdravotnickým odborníkům. Hranice mezi „politikou“ a „fakty“ je v praxi tak propustná, že samotné rozdělení na dva bloky nic negarantuje.
To není revoluce. To je dramaturgická pružnost převlečená za metodologický průlom.
Problém, který ČT nechce pojmenovat
Největší slabina Nedělní debaty neleží v technice vysílání, ale v otázce, kterou ČT veřejně neřeší: kdo vybírá experty a podle jakých kritérií? V oficiálních materiálech existuje jen obecná formulace o tom, že „odborné hosty do vysílání zve redakce na základě jejich odbornosti a expertizy“. Žádný veřejně dostupný metodický dokument, žádný soubor pravidel, žádná transparentní kritéria. A právě tady se celý projekt láme.
Protože spor o zaujatost se nepřesouvá z moderátora na hosty. Přesouvá se na dramaturgii. Místo aby divák pochyboval o tom, jestli moderátor klade férové otázky, bude pochybovat o tom, jestli redakce pozvala „správné“ experty. Moravcova osobní autorita, ať už ji člověk uznával, nebo ne, aspoň nabízela jasný terč kritiky. Rozptýlená odpovědnost mezi Janou Peroutkovou, Lukášem Dolanským a Martinem Řezníčkem žádný takový terč nenabízí. A to není výhoda. To je past.
Zahraniční zrcadlo, které ČT nechce vidět
Ambice ověřovat politická tvrzení v živém vysílání naráží na limit, který otevřeně přiznávají i mnohem větší a bohatší veřejnoprávní redakce. Německý ARD-faktenfinder výslovně píše, že v živém rozhovoru není možné všechny nepřesnosti okamžitě korigovat. Jihozápadní SWR po volební debatě v Bádensku-Württembersku záměrně řadí navazující pořad „Po debatě: Analýza“, tedy analýzu až po debatě, ne dovnitř ní.
Proč? Protože ověřování faktů v přímém přenosu funguje jen u jednoduchých numerických výroků a opakovaných narativů. Jakmile politik řekne něco interpretačně složitého, a to se v české politice děje každou druhou větu, okamžitý verdikt buď zjednoduší realitu, nebo se stane sám politickým aktem. Když to nechtějí lámat v přímém přenosu velké německé redakce s mnohonásobně většími rozpočty, je férové se ptát, proč si to ČT troufá slibovat.
Čísla drží, autorita ne
ČT se může pochlubit jedním nesporným úspěchem: sledovaností. Nedělní debata měla podle tiskové zprávy z června 2026 průměrně 422 tisíc diváků v první části a 257 tisíc ve druhé. To je srovnatelné s posledními čísly OVM, které v červnu 2025 měly 501 tisíc v první a 339 tisíc ve druhé části. Formát tedy diváky neztratil.
Jenže sledovanost a autorita jsou dvě různé věci. Půl milionu lidí se dívalo na Moravce ne proto, že nedělní slot na ČT24 je magický, ale proto, že Moravec, se všemi svými manýrami, chybami a kontroverzemi, představoval rozpoznatelnou instituci sám o sobě. Výroční zpráva ČT za rok 2025 uvádí u hostů OVM poměr koalice a opozice 45 ku 55 procentům. Ať už si o tom čísle myslíme cokoli, bylo to aspoň měřitelné. U nového formátu zatím chybí i taková základní metrika.
Moravcův stín a nevyřešený spor
Celý projekt Nedělní debaty stojí na nevysloveném předpokladu: že problém byl v Moravcovi, ne v systému. Moravec odešel s tvrzením, že nemůže garantovat nezávislost. ČT to odmítla a odvolala se na kontrolu inspektorátu práce, která skončila bez zjištěných nedostatků. Nový formát ale tento spor nijak systémově neřešil, jen ho rozložil mezi více tváří a více rozhodovacích míst.
Řečnická otázka, která visí ve vzduchu: pokud byl problém v tlaku na redakci, jak ho vyřeší to, že místo jednoho moderátora, který na tlak upozornil, posadíte do křesla tři, kteří na něj zatím neupozornili?
ČT nenašla způsob, jak oddělit politiku od faktů. Našla způsob, jak oddělit odpovědnost od konkrétních jmen. A to je zásadní rozdíl.