Babišova „štědrost" k důchodcům v praxi: nejnižší přidání za posledních 10 let, nejvíc si paradoxně polepšili za Fialy

Ministr práce Juchelka mluví o přidání kolem 300 korun od ledna 2027. Je to méně, než dostali důchodci za kterékoli vlády v posledním desetiletí, včetně těch, které Babiš označoval za nepřátelské vůči seniorům.

Politická fikce má svou vlastní gravitaci: čím déle ji opakujete, tím víc jí věříte sami. Andrej Babiš vybudoval celou svou seniorskou značku na obrazu štědrého hospodáře, který důchodcům přidává, zatímco ostatní škrtají. Jenže teď sedí v premiérském křesle podruhé a jeho vlastní ministr práce v březnu 2026 před kamerami ČT24 přiznal, že zákonný automat pro leden 2027 vychází na pouhých 300 korun měsíčně. Tři stokoruny. Ani ne jedenáctka denně. A v červenci téhož roku tentýž Juchelka dodal, že mimořádná valorizace „není nyní na stole“. Slogan o návratu ke štědrosti se tak poprvé střetává s aritmetikou, a aritmetika vyhrává.

Tři sta korun a legenda o velkorysosti

Říct důchodci, že mu přidáte tři stovky, a zároveň tvrdit, že jste ta proseniorská vláda, vyžaduje mimořádnou dávku politické drzosti. Pro srovnání: od ledna 2026 si průměrný starobní důchodce polepšil o 668 korun, jak rozhodla ještě Fialova vláda loni v září. Od ledna 2025 to bylo 358 korun. Od ledna 2017, tehdy historické minimum, šlo o 308 korun. Cokoli „kolem tří set“ by tedy podstřelilo i dosavadní dno novější řady. Nejnižší přidání za dekádu, a to od vlády, která se důchodci ohání jako vizitkou.

Babišův kabinet přitom má v rukou nástroj, jak číslo zvednout. Zákon umožňuje vládě dorovnat valorizaci až na 2,7 % průměrného starobního důchodu. Při současné průměrné penzi 21 839 korun by to odpovídalo zhruba 590 korunám měsíčně. Pořád méně než lednových 668 korun pro rok 2026. A hlavně: zatím jde jen o zákonnou možnost, nikoli o rozhodnutí. Juchelka v březnu připouštěl, že koalice „bude řešit, co s tím“. O čtyři měsíce později řekl, že mimořádné navýšení na stole není. Průhledný manévr: slibovat v obecné rovině a odkládat v konkrétní.

Inflační paradox: proč Fiala přidal víc

Největší nominální skoky v důchodech za poslední desetiletí přišly v letech 2022 a 2023, tedy za vlády, kterou Babiš systematicky obviňoval z nepřátelství vůči seniorům. Jak je to možné? Odpověď nemá nic společného s politickou velkorysostí a všechno s rozpálenou inflací.

V roce 2022 proběhly hned tři valorizace. Po té zářijové ČSSZ uváděla, že si důchodci za celý rok polepšili v průměru o zhruba 2 500 korun. Od ledna 2023 přišlo dalších 825 korun. Čísla vypadají impozantně, jenže nešlo o politické gesto, nýbrž o mechanický důsledek valorizačního automatu, který reagoval na dvouciferný růst cen. Fialova vláda nerozdávala z dobré vůle. Rozdávala, protože ji k tomu donutil zákon a inflace.

A právě tady se odhaluje laciný trik Babišovy rétoriky. Když inflace řádí, automat vyhodí vysoká čísla bez ohledu na to, kdo sedí ve Strakově akademii. Když inflace klesne a reálné mzdy stagnují, automat vyhodí tři stovky, opět bez ohledu na to, kdo vládne. Rozdíl je v tom, že Babiš si z vysokých čísel dělal zásluhu a z nízkých viní okolnosti.

Slibovaný vzorec, který nefunguje

Programové prohlášení Babišovy vlády z ledna 2026 slibuje návrat k valorizaci podle životních nákladů důchodců a poloviny růstu reálných mezd, místo třetiny, kterou zavedla Fialova konsolidace. Zní to jako spravedlnost. Zní to jako náprava. Zní to jako peníze navíc.

Jenže sám Juchelka v červenci 2026 řekl něco, co celý slib proměňuje v politickou fikci: změna z třetiny na polovinu růstu reálných mezd pro řádné valorizace „teď nehraje žádnou roli“, protože reálné mzdy jsou stále na úrovni roku 2021. Mzdová složka se podle jeho vlastních slov do valorizačního vzorce znovu propíše nejdříve kolem let 2030 až 2031.

Čtěte to znovu. Vláda slibuje štědřejší vzorec, jehož efekt se projeví za čtyři až pět let. Do té doby je to jen řádek v programovém prohlášení. Důchodce, který v lednu 2027 otevře složenku, nezajímá, jestli se mu jednou v budoucnu možná přidá víc. Zajímá ho, kolik tam bude stát teď. A teď tam bude stát číslo začínající trojkou, nebo v lepším případě pětkou, pokud vláda sáhne po zmocnění.

Věkové přídavky jako kouřová clona

Kabinet má v zásobě ještě jednu kartu: novelu, která zavádí věkové přídavky od 80 let a motivační bonus pro pracující důchodce. Ministerstvo práce ji představilo v létě 2026 s účinností od ledna 2027. Vypadá to jako další dílek skládačky proseniorské politiky. Ale pozor: první automatické navýšení u pracujících důchodců má proběhnout až v lednu 2028. A věkové přídavky se týkají jen seniorů nad 80 let, tedy zlomku důchodcovské populace.

Přesto se dá čekat, že právě tato novela bude komunikačně směšována s řádnou valorizací. Politicky je to logické: když nemůžete ukázat velké číslo na složence, ukážete balík slibů a doufáte, že se v něm ztratí rozdíl mezi tím, co platí od ledna, a tím, co možná přijde za rok.

Srovnání, které bolí

Ironie celého příběhu je v tom, že Babišova první vláda uměla přidávat víc. V dubnu 2019 kabinet schválil řešení, které od ledna 2020 zvýšilo průměrný důchod o 900 korun. Trojnásobek toho, co automat vyhazuje dnes. Jenže tehdy ekonomika rostla, inflace byla umírněná a politická vůle k nadstandardnímu přidání existovala, protože se blížily volby a rozpočet to unesl.

Dnes je situace jiná. Inflace klesla, reálné mzdy stagnují, rozpočet je pod tlakem. A právě v tomhle okamžiku se ukazuje, že „štědrost“ k důchodcům nikdy nebyla otázkou politického přesvědčení, ale ekonomického cyklu. Když peníze tečou, přidává každá vláda. Když netečou, nepřidává žádná, jen ta Babišova o tom mluví hlasitěji.

Tři sta korun měsíčně. Desetikoruna denně. To je momentálně cena nejhlasitějšího proseniorského sloganu v české politice.