Vláda škrtla dvacet milionů na dětský sport a Plaga to ještě obhajuje. To říká o prioritách vlády vše
Dvacet milionů korun pro Olympiádu dětí a mládeže zmizelo z rozpočtu MŠMT. Vláda přitom ve stejném období poslala stamiliony na motocyklové závody a sjezdovky.
Obsah článku
Existuje zvláštní druh politické odvahy, který spočívá v tom, že člověk s kamennou tváří obhajuje něco neobhajitelného. Ministerstvo školství Roberta Plagy tento druh odvahy předvedlo, když přes mluvčího Ondřeje Macuru vysvětlilo, proč stát nemá dát ani korunu na republikovou sportovní soutěž dvanácti- až šestnáctiletých dětí. Argument zní: Olympiáda dětí a mládeže není školská akce, ale projekt Českého olympijského výboru a krajů, a podpora sportovních akcí spadá pod Národní sportovní agenturu. Formálně čisté. Politicky obscénní. Protože tatáž vláda, která u dvaceti milionů pro děti krčí rameny, dokázala najít stovky milionů pro MotoGP, sjezdařský Světový pohár i Evropský olympijský festival mládeže. Priorita je to, za co zaplatíte. Všechno ostatní je rétorika.
Paragraf jako štít, ne jako nástroj
Obhajoba MŠMT stojí na dvou nohách a obě kulhají. První: ODM není organizována pro školy, takže resort za ni nenese odpovědnost. Druhá: zákon staví podporu významných sportovních akcí primárně k NSA. Ministr sportu Boris Šťastný k tomu přiznal, že NSA podle současných pravidel neumí posílat dotace krajům, jen sportovním organizacím. Výsledek? Nikdo se necítí příslušný a dvacet milionů visí v mezeře mezi dvěma institucemi. To není systémový problém. To je alibismus zabalený do legislativního žargonu. Když se vládě hodí najít peníze, pravidla se ohnou, stačí se podívat na vládou schválené podpory tří sportovních akcí mimořádné důležitosti. Sto milionů ročně pro MotoGP v Brně, padesát šest milionů pro Světový pohár ve Špindlerově Mlýně, až sto sedmdesát pět milionů pro EYOF 2029. Když se nehodí, odkáže se na zákon.
Sliby z programového prohlášení jako mrtvý papír
Programové prohlášení vlády obsahuje formulaci, která by měla každého ministra pálit do očí: „navýšíme výdaje na sport… zejména pro děti a mládež“ a zavedeme „systémové financování sportu“. Akční plán podpory sportu na rok 2026 mluví o stabilním a předvídatelném financování. Krásná slova. A pak přijde konkrétní test, zavedená akce existující od roku 2003, tisíce dětských sportovců z celé republiky, a vláda řekne: to není naše kapsa. Řečnická otázka se nabízí sama: pokud dvacet milionů pro dětskou olympiádu není priorita hodná systémového řešení, co přesně ta věta v programovém prohlášení znamená? Nic. Je to politická fikce, dekorativní odstavec pro koaliční smlouvu.
Kraje to zaplatí. Nebo ne.
Průhledný manévr s přehazováním odpovědnosti má jednu oběť: pořadatelské kraje. Praha jako hostitel letní ODM 2026 si musela přehodit devět milionů korun z vlastního rozpočtu a pracovat s účastnickými poplatky krajů ve výši tři a čtvrt milionu. Zvládla to, je to Praha. Ale ve sněmovní debatě zaznělo varování, které by si Plagův resort měl zarámovat nad dveře: ne každý kraj má pražskou finanční kondici. Zimní ODM 2027 hostí Plzeňský kraj, termín je 24.–28. ledna. Přípravy běží, ČOV akci potvrdil. Ale bez jasného státního podílu je každý další ročník sázkou na to, že se hostitel nezalekne. Laciný trik „ať to zaplatí někdo jiný“ funguje, dokud ten někdo jiný nepřestane chtít.
Kanál existuje, vůle ne
Nejabsurdnější na celém sporu je, že stát kanál k olympijskému hnutí má. NSA na rok 2026 vyhlásila výzvu pro sportovní organizace olympijského hnutí s alokací sto devadesát milionů korun. To není částka, ve které by se dvacet milionů ztratilo, to je částka, která dokazuje, že problém není v penězích ani v zákoně, ale v politické vůli. Šťastný sám mluví o potřebě změnit legislativu. Výborně. Ale dokud se zákon nezmění, někdo musí nést odpovědnost za to, že mezera existuje a nikdo ji nevyplnil. MŠMT říká „není to naše“, NSA říká „neumíme to poslat krajům“, vláda říká „chceme systémové financování“. A děti? Děti ať si počkají na novelu.
Dvacet milionů korun je v kontextu státního rozpočtu zaokrouhlovací chyba. Ale právě proto je ten škrt tak výmluvný, ukazuje, že vláda nedokáže vyřešit ani triviální problém, když se k němu nikdo nechce přihlásit. Slib bez rozpočtu je jen slogan. A slogan bez peněz je lež.