Průměrný starobní důchod je 21 803 Kč, předčasný jen o 1 553 Kč méně. Pak se nedivme, že třetina seniorů odchází do penze předčasně
Český důchodový systém trestá předčasný odchod do penze tak mírně, že trest připomíná pozvánku. Rozdíl 1 553 Kč měsíčně je sedm procent, méně, než kolik průměrný člověk utratí za ranní kávu s sebou.
Obsah článku
Stát se přitom tváří, jako by dělal všechno pro to, aby lidi udržel v práci co nejdéle. Důchodová reforma, přísnější podmínky, prodloužení potřebné doby pojištění na čtyřicet let. Jenže pak otevřete statistiku ČSSZ a zjistíte, že průměrný řádný starobní důchod v červnu 2026 činí 21 803 Kč, předčasný 20 250 Kč, a že 768 148 lidí z 2 333 762 starobních důchodců, tedy 32,9 %, si ten „trest“ klidně vzalo. Protože to za trest nestojí.
Konstrukce, která sama sebe podkopává
Celá architektura českého důchodu je postavená tak, aby rozdíl mezi řádným a předčasným odchodem vypadal dramaticky v zákoně a neškodně na výplatní pásce. Základní výměra 4 900 Kč měsíčně je totiž u obou typů důchodu identická. Nekrátí se. Nesahá se na ni. Krácení dopadá výhradně na procentní výměru, tedy na tu část, kterou si člověk „vydělal“ délkou pojištění a výší příjmů.
A od roku 2026 přichází další perla: kdo má za sebou 45 let pojištění, tomu se sankce za předčasnost snižuje na 0,75 % výpočtového základu za každých 90 dnů místo dosavadních 1,5 %. Poloviční trest. Stát jednou rukou utahuje šrouby a druhou je povoluje, podle toho, komu zrovna píše zákon.
Výsledek? Průměrný předčasný důchod dosahuje 92,9 % průměrného řádného důchodu. To není penalizace. To je sleva za věrnost systému, který si z vás bral 31,3 % hrubé mzdy po celou kariéru.
Politická fikce jménem „motivace pracovat déle“
Každý ministr práce posledních dvaceti let mluvil o tom, jak je důležité, aby lidé zůstávali v zaměstnání co nejdéle. Prodlužujeme důchodový věk. Zpřísňujeme podmínky předčasnosti. Omezujeme maximum předčasného odchodu na tři roky. Zní to rozhodně.
Jenže v samotném výpočtu důchodu stát posílá přesně opačný signál. Průměrná hrubá mzda v prvním čtvrtletí 2026 činila 50 282 Kč. Důchod 21 803 Kč z toho představuje 43,4 %. Předčasný důchod 20 250 Kč pak 40,3 %. Rozdíl tří procentních bodů náhradového poměru, kvůli tomu má člověk po čtyřiceti letech práce v továrně, ve škole nebo na stavbě vydržet ještě rok, dva, tři navíc?
Řečnická otázka se nabízí: koho přesně má těch 1 553 Kč měsíčně odradit? Člověka s opotřebovanými zády, který ví, že na trhu práce po šedesátce stejně nikdo nestojí? Nebo účetního, který si spočítá, že za deset let přijde o 186 360 Kč, ale získá deset let volného času?
Reforma navíc zavedla asymetrii ve valorizaci, která předčasné důchodce trestá i po přiznání: procentní výměra se jim začne pravidelně zvyšovat až od ledna roku následujícího po dosažení řádného důchodového věku. Do té doby jim roste jen základní výměra. To je trest, který bolí, ale až za několik let, ne v okamžiku rozhodování. A lidé se rozhodují teď.
Průměr lže, ale pravda za ním je ještě horší
Oněch 1 553 Kč je průměr všech vyplácených předčasných důchodů, agregát různých ročníků přiznání, různých délek předčasnosti, různých kariér. U konkrétního člověka může být krácení výrazně vyšší. Příručka budoucího důchodce pro rok 2026 ukazuje model, kde odchod o 548 dnů dřív při 40 letech pojištění sníží procentní výměru o 3 959 Kč měsíčně. To už je jiné číslo.
Jenže průměr je to, co vidí veřejnost. Průměr je to, co formuje očekávání. A průměr říká: předčasný odchod stojí patnáct stovek. To je cena dvou večeří v restauraci. Měsíčně. Navždy.
A tady je jádro problému: systém důchodového pojištění byl ke konci června 2026 v deficitu 3,32 miliardy korun. Každý člověk, který odejde o rok dřív, znamená rok pojistného, které nikdo nezaplatí, a rok dávky, kterou systém musí vyplatit navíc. Při 768 tisících předčasných důchodcích to není statistická kuriozita. To je strukturální tlak.
Stroj dělá přesně to, co do něj bylo napsáno
OECD ve svém přehledu českého důchodového systému upozorňuje, že Česko historicky vykazovalo neobvykle silné využití předčasných penzí a relativně nízký věk předčasného odchodu. Zároveň dodává, že česká efektivní sazba povinných odvodů 31,3 % patří k nejvyšším v celé organizaci. Prostor „zalepit“ problém dalším zdražením práce tedy prakticky neexistuje, zaměstnavatelé i zaměstnanci už platí téměř maximum.
Co zbývá? Buď skutečně zpřísnit sankci za předčasný odchod tak, aby bolela v peněžence, ne jen v tabulce. Nebo přiznat, že systém předčasné důchody de facto podporuje, a přestat předstírat opak.
Protože současný stav není chyba stroje. Stroj dělá přesně to, co do něj zákonodárce napsal: trestá mírně, odpouští rychle a pak se diví, že třetina lidí nabídku přijme. Není to selhání systému. Je to selhání těch, kdo ho navrhli, a odmítají si to přiznat.